Víc, než navždy smím
ilustrační foto: pixabay.com

Víc, než navždy smím

12. 2. 2018

Jsou pokoje, kam slunce nevidí,
kde ticho je,
jak v městě bez lidí,
kde návštěvy
jen stíny rozhrnou
a úsměvy
se platí korunou.

Jsou naděje
jak vločky nesmělé,
sny bez děje,
jimž schází neděle,
kde muž jak host
svou roli přebírá
a přítomnost
jen jizvy zakrývá.

Jsou svítání
na dráze perutí,
čas dávání,
až je mi k zalknutí,
kdy milovat
je víc, než navždy smím,
a ranní chlad
je výzvou příštích zim.

Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milena Mejsnarová
Krásné verše.
Zdenka Jírová
Moc hezké.
Eliška Murasová
Zuzano, krásné jako vždy, jste poetická duše.
Hana Polednová
Opět tleskám, výborně!
Anna Čípová
Neumím popsat své pocity, nejvíce se mi líbí verš - Jsou naděje, jak vločky nesmělé.
Jana Šenbergerová
:-)
Jiří Libánský
Pokoj, kde pár let a zim. Jak doma host vítán. Procházím. Do rán.
Elena Valeriánová
To prostě nejde snad ani slovně komentovat. Skvělé!
Jaroslava Handlová
Geniální!
Marie Doušová
Vaše srdce je plné lásky,zklamání, touhy a naděje v této básni, že mi nahání slzy do očí.Je úchvatná a plná citu. Krásné!!!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.