Příchod – odchod – návrat
FOTO: autorka

Příchod – odchod – návrat

10. 2. 2018

Bylo pondělí 14. 4. 2014, jak příznačné datum, téměř znamení. Sledovala jsem v TV Studio 6 a upoutal mě rozhovor moderátorky s Táňou Havlíčkovou a Zuzanou Pivcovou, v té době s ženami mě zcela neznámými. Při poslechu tohoto rozhovoru, kdy tyto ženy hovořily o stylu oblékání a celkovém pohledu na ženy v pozdějším věku, jsem si uvědomila, že změna je život, tak proč to nezkusit a šla jsem, jak se říká, „do toho“. 

Bezprostředně po řádném zaregistrování a přihlášením-se do dlouhé řady zájemkyň o Senior Fashion, jsem se představila prvním, a to soutěžním článkem o titul Lady sympatie. To byly první moje nesmělé krůčky na i60. Poznala jsem zde celou řadu príma přátel a dokonce i absolvovala dvě módní přehlídky. První v Liberci u příležitosti Měsíce v růžové a druhou v Praze Na Marjánce. Obě se pro mě staly nezapomenutelným zážitkem. Následně, během tří let jsem se v dalších třiceti šesti článcích vypsala ze svých radostí, převážně však starostí, z dětství, dospívání, mládí..... a otevřela tak svoji nejednu třináctou komnatu. Mylně jsem se domnívala, že u každého najdu pochopení. Občas jsem se někomu „vyplakala na rameni“, občas mě někdo z lítosti „po rameni poplácal“, ale někdy přišla i „herda do zad“. Psala jsem totiž bez špetky sebereflexe a tím skočila do víru, aniž bych tušila, jak se mnou zatočí a následně mě vyplivne. Cítila jsem se jak zmuchlaný papír, ale byl to můj vír i moje rozhodnutí odejít. V tu chvíli jsem pocítila obrovskou vlnu svobody z uvědomění-si, že nemusím nikomu nic vysvětlovat, bránit své postoje, svá rozhodnutí komentovat a hlavně, nemusím odolávat různým atakům. Ale zároveň to byla i velká škola pro můj další život.

V mezičase jsem si prošla jakousi pomyslnou „léčbou tmou“, získala nový úhel pohledu na život jako takový a sebepoznáním došla k závěru, že co žádám od sebe, nemohu žádat od druhých, neboť každý má právo rozhodovat se sám podle svého. Informace, které mi o mé osobě přicházely, hlavně typu „jedna paní povídala“, jdou od té doby mimo mě, protože nejsou o mně, ale vypovídají pouze o autorovi dané informace. Stala jsem se takovou, jakou chci být já, a ne takovou, jakou mě chtějí mít druzí, prostě sama sebou

S pocitem, že mi virtuální přátelé chybí, jsem se vrátila. Bohužel, nebo spíše Bohudík?, jsem se vrátila i do starých pořádků, které na i60 panovaly dlouho před mým odchodem. Proto také díky zkušenostem z minulého působení na i60 intuitivně poznám, odkud „vítr fouká“, a také poznávám, že nejsem sama, kdo se na portál vrací. Po různých atacích na chatu, ale občas i v diskuzích u článků, už "nezalézám do kouta" jako v minulosti, neboť jsem svobodný člověk. Patent na rozum sice nemám, ale mohu dát najevo svůj postoj tím, že řeknu svůj názor, aniž bych komukoliv názor vyvracela, nebo oplácela kritikou názoru opačnému. Přísloví, „Nevadí, že jsem bita, hlavně, že se peru.“, není mým krédem.

Uznávám filosofii, že každý je takový, jaký je, a vím, že nikdo se nebude řídit podle mých představ. Proto také nikdo nemůže klesnout v mých očích, a v nikom se nemohu zklamat, neboť vím, že moje zklamání v komkoliv je pouze moje selhání.

Moje životní krédo zní: "Boty, ve kterých chceš kráčet životem, stejně jako cestu, po které chceš kráčet, si musíš vyšlápnout sama".

A toto je video, díky kterému jsem poznala skvělý portál i60 a jsem ráda, že mohu být jeho malou součástí.

 

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1096902795-studio-6/214411010110414-studio-6-ii?index%5B%5D=320374&x=67&y=17

 

 

Úvodní foto: autorka

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Už jen poznámka: Můj příspěvek u básničky, kde jsem si stěžovala na neúčast byl smazán a rovněž tak byly smazány i všechny "šťavnaté" příspěvky, padající na mou hlavu. Chápu, "Není-li žalobce, není ani soudce." A jak jsem níže napsala, je to PRO MNĚ MINULOST. Děkuji za vesměs příznivé diskuzní příspěvky. Vše je jen o osobní zkušenosti a "Jak s čím kdo zachází, s tím také schází."
Soňa Prachfeldová
Je moc dobře Jitko, že jsi připomněla tímto článkem začátky modelingu . Video vidím poprvé a s chutí jsem si ho přečetla. Neměla jsem nikdy chuť se přehlídek zúčastnit, ale všem jsem vám fandila. Já považuji i60 za velmi seriozní portál, jsem tu od roku 2012, mám ráda lidi , kteří zde jsou . Setkání jsou báječná, ale přesto beru přátelství zde navazované, rezervovaně, vždyť se nikdo natolik nezná. Potom také se necítím být zklamaná, že není vše podle mých vysněných představ. Přátelství opravdu dobré je velmi vzácné. A tak si nás všechny čtu, mám svůj názor, ctím i názor druhých i když s ním nesouhlasím. A když vím, že ten člověk reaguje neadekvátně, pak s ním nediskutuji a ušetří se mnoho nepříjemností a rozčarování. A Tobě Jitko přeji šťastný návrat, ať se Ti moc daří !
Jitka Caklová
Mě zaujal rozhovor Táni a Zuzky s moderátorkou jako celek. Na íčko jsem vstupovala s upřímností sobě vlastní, ale bohužel i s důvěřivostí v obecně lidské dobro. Chtěla jsem patřit do nějakého kolektivu a tento nabídnutý v TV byl to, co jsem dlouho hledala a vše popisuji v článku. V "Africe" jsem nebyla, nebyla jsem pozvaná. Autorka/ky věděly proč. Jaká vlna odporu se proti mě zvedla, když jsem se ozvala, raději nemluvě. "Afrika" se pro mně stala tím nejhorším zážitkem na íčku. Nyní je to pro mně uzamčená 13. komnata, kterou už nikdy nechci odmykat. Je to zkrátka minulost. Pro mně je důležité žít přítomností, život si užívat, ale hlavně na svůj účet ♥♥♥
Hana Rypáčková
Prima Jitko. Až do podzimu toho roku jsem o íčku nevěděla. Touha být modelkou je mi vzdálená, jen jsem šla do toho íčkařského oblékání s upřímností mě vlastní a spíš si dělat legraci a la Evka M., Hanka Š. Pamatuji, jak jsme se předváděly v hučkách a Radek nás seřadil na fotce. Nebo báseň Afrika, prostě vyblbnout se.Vážně i nevážně , prostě na íčku. Mnohé už brzdí ta obrovská návštěvnost. I po smrti budeme lítat Vesmírem.
Dagmar Bartušková
Jíťo, jsem ráda, že jsem Tě díky i60 poznala. Skvělý článek i video.
Zuzana Pivcová
Jíťo, na Tvůj příchod v souvislosti se soutěží Lady Sympatie si velmi dobře vzpomínám. Na videu jsi běhala s vnučkou, která se učila jezdit na kole. A pak přišla ta soutěž o vlastní outfit, kdy jsem Ti neveřejně navrhla černé kožené oblečení s krátkou sukní. Ohlas byl velmi negativní. prostě jsem Tě chtěla vmontovat do své představy. Už tady se ukázalo, že za sebe a o sobě rozhodovat si má každý sám, protože jen on nejlépe ví, co je mu vlastní. Myslím, že od té chvíle už sis šla vždy svou vlastní cestou, která se líbí nebo nelíbí. Nejhorší je mít pocit, že člověk dělá něco proti své vůli, aby se mu druzí nesmáli, nevyhýbali, aby se zkrátka začlenil. To je horší než zůstat sám. P. S. Ten televizní pořad s Táňou Havlíčkovou, na který odkazuješ, mi dal zabrat. Byla jsem zrovna nemocná a vyřízená, navíc v té době dost neobvykle přitloustlá. Ale Táňa byla skvělá a ráda na ni vzpomínám. Ta naše první módní přehlídka byla velmi spontánní a "obyčejná". Strčil mě tam Honza, já bych nešla. Ale mělo to ukázat, že každá úplně normální nemodelkovská žena může najít něco, co jí sluší a bude se v tom dobře cítit. Tehdy tam byla ještě Libuška Křapová a jinak už cizí, které na íčko nechodí. Ale tak nějak jsem si to tehdy představovala. Jíťo, díky za článek.
Marcela Broumová
Především jsem ráda, že jsi se vrátila. I60 jsem objevila náhodně, ve svém mínusovém období, Tvoje články i přímý přístup mi pomáhal, díky.
Libor Farský
Zajímavé je, že i já jsem objevil i60 díky Zuzce a zcela náhodně. Hledal jsem lidi, kteří popisují své zážitky ze školy a narazil jsem na její článek o setkání s bývalými spolužáky po letech. V té době zrovna na i60 běžela soutěž "Vtipnější vyhrává" , tak jsem to zkusil a vyhrál jsem radiobudík, který mám dodnes u hlavy. Ovšem větší radost mi přineslo poznání řady bezvadných lidiček, jejich článků a fotografií. Když jsem byl v r.2017 půl roku v nemocnici a neschopný práce s počítačem, byl jsem vděčný za jejich trvající přátelství.
Lenka Hudečková
Jitko, být svá, to je to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat :-). Mrkla jsem na video, Zuzce to tam moc sluší. Díky za sdílení :-)
Lidmila Nejedlá
Íčko mi pomohlo hodně, kdy jsem se potřebovala dostat ze smutku. Nikdy jsem nechtěla a nechci být modelkou ani manekýnou. Našla jsem si zde jiné priority, kterých si vážím. " Jedna paní povídala" si nepřipouštím k tělu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.