Medvídci našeho dětství
Ilustrační foto: pixabay.com

Medvídci našeho dětství

9. 1. 2018

Při vánočním tvoření medvídků jsem se vracela ve vzpomínkách na své dětství k tomu, jaké jsme mívali Vánoce. Kde vlastně zmizely moje hračky a jaké byly? A kam se poděli mí medvídci? Určitě jsem nějaké měla.....Ti heboučcí hřejiví kamarádi, které jsem tiskla v náručí před usnutím nebo je posazovala na stoličku a hrála jsem si s nimi na prodavačku, paní učitelku, nebo doktorku... 

Klasického velkého méďu, vycpaného hoblinkami ze dřeva, mi poslala poštou moje pražská babička, tátova maminka Růženka. Byl takový rezavohnědý. Oblíkala jsem mu miminkovské oblečky po mém mladším bráškovi. Největším tajemstvím bylo něco, co měl zašito v bříšku. Při pohybu nahoru a dolů bříškem tajemně zabručel! Asi v devíti letech jsem se rozhodla pro chirurgický zákrok. Potají jsem si vypůjčila z kuchyně nůžky a bříško  rozstřihla. Bakelitový váleček s dírkami jsme pořád nevěřícně převraceli tam a zpět a zklamání bylo veliké. Snad jsme čekali nějakou duši, která zasyčí a zmizí nahoru v nebíčku. Míšu jsem oblékla, ale nenapadlo mě  "pooperační řez" zašít. Při hraní se za mnou trousily piliny a maminka se na mně zlobila, potom sama medvěda zašila.

Když mi bylo asi dvanáct let, moje teta odněkud dostala malého plyšového míšu. Moc se mi líbil a občas mi ho půjčila. Blížily se Vánoce a já tajně snila, že mi možná Ježíšek donese pod stromeček stejného mazlíka. Čekání na nadílku bylo neskutečné. Tehdy už jsme měli nový obývací pokoj a skříňka, do které naši schovávali tajemné balíčky, byla na zamykání. Trápila jsem se tím, že jsem se asi málo projevila, že se mi tetin míša líbí a že když se podívám asi tři dny před Štědrým dnem do skříňky a míša tam nebude, že třeba ještě stačím říct, že bych ho moc chtěla a naši mi ho ještě koupí....

Nad skříňkou byly dva vytahovací šuplíky. Ty se mi v nepozorované chvíli podařilo postupně vytáhnout a potmě jsem strčila ruce dolů do skříňky a prohmatala každý balíček, který by mohl být tvarem a velikostí podobný měkkému medvídkovi. Nic takového sem nenašla... To jsem si dala! Ty zbývající dva dny byly pro mne strašně smutné. Plakala jsem, že mě nemají rádi, no prostě zkažené Vánoce.

Po štědré večeři jsem rozbalila balíček s oblečením, dnes zvaný měkouš, a nevěřícně jsem roztrhla další balíček a z něj vypadnul....medvěd! Ale jinačí, než tetin plyšáček! Větší, rozcuchaný, s vypláznutým červeným jazýčkem! No, tak aspoň něco, asi se fakt naši snažili a ti plyšoví už v naší hračkárně byli asi vyprodaní. Najednou, kde se vzal, objevil se přede mnou ještě další dárek, zase malý a měkouš. To už jsem nějak bez nadšení trhala papír a......nevěřila jsem už ničemu! Pod cáry balíčku se objevila sametová nožka s tlapičkou, míša, medvídek, můj vytoužený plyšáček na mě nevěřícně kulil skleněná očička a mně radostí vyhrkly slzy do očí. Tak přece mne mají rádi...  Nakonec vyšlo najevo, že chlupáče koupila maminka a obrečený sameťák byl od mé tety, což byl docela podraz, protože pro dárky od babičky, dědy, tety a strýce, kteří bydleli v domku přes dvoreček, jsme si chodili taky, jen o něco později...tak jak to, že míša přišel pod náš stromek? Od těch přesmutných Vánoc jsem už nikdy žádné vánoční dárky nekontrolovala.

Malého bílého medvídka jsem dostala na půlkoloně v tanečních, v šestnácti letech. Byl však zajímavý tím, že dárce na něho postupně vyprázdnil celou lahvičku tehdy populárního parfému Bycz može. Voněl ještě asi deset let. No a toho posledního jsem pak dostala v roce 1973, aby mi nebylo smutno, protože ten můj tehdy rukoval na dva roky na vojnu. Tak veliký medvěd nebyl k sehnání a koupil ho až v Porubě. Protože se styděl jet s ním v autobusu, šel s ním pěšky až do Přívozu!!!! Míša byl už takový moderní, kožíšek měl jako leskymo, látka, která byla tehdy v módě a používala se jako přehoz na sedací soupravy, a dal se česat hřebenem, kartáčem, jako ty potahy na sedačky, když měla přijít návštěva, haha.. V osmdesátých letech sloužil jako hračka mým dcerám, pak se mu už prodřely díry na tlapkách, byl vypelichaný a ošuntělý, pak se asi někde vyhodil. Zbyla jediná fotka, na které jsme s míšou a mým bratrancem. Byli u nás na návštěvě a já mu míšu půjčila na hraní. 

A kde skončili Vaši plyšoví a chlupatí kamarádi a mazlíci? Ti moji už jsou asi v medvědím nebíčku a nacpávají si bříška medem a upatlané tlapky si utírají do kožíšku...

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Jen pište, Naděždo, hezky se čtete. Je to divné, ale já si žádného medvěda z dětství nedokážu vybavit.
Naděžda Staňková
Zdravím a upřímně děkuji všem za "medvědí" nadílku hvězdiček!!! Hodně mě překvapilo i hodnocení od mužů, je to moc milé, díky všem. Večery jsou ještě pořád strašně dlouhé a když mě budou bolet prsty od háčkování, tak sednu k písíčku a něco pěkného zase napíšu. Přeji všem štěstí při dnešních volbách.
Marcela Pivcová
Vzpomněla jsem si samozřejmě na medvědici Kateřinu (jen Zuzka mě svou vzpomínkou předešla), myslím, že jsem ji měla i o trochu raději než mrkací pannu a měla jsem velikou radost, že šaty panenky padly velikostí i medvědici.
Elena Valeriánová
V mém dětství žádný plyšový medvídek nebyl. Ale spousta plaváčků za korunu (asi stejný model jako u Alenky V.) A taky panenky za tři koruny. Teď mám jednoho medvídka vlastního a několik, co tu zbyly po vnoučatech.
Hana Rypáčková
Já jsem byla medvědí máma a v kočárku jsem vozila místo panenky medvěda.Můj poslední méďa je od Milana v padesáti.
Naděžda Špásová
Pokud si pamatuju, a moc toho není, tak jsem nikdy nic plyšového nedostala. Prostě hračky se u nás moc nenosily. Naďo, jste dobrá, že si takové detaily pamatujete.
Marie Doušová
Přesně takového míšu vycpaného pilinami jsem měla a také bručel. Všude jsem ho sebou vláčela. Moje sestra byla o 3 roky starší a mého medvěda nesnášela.V létě jsme měli na zahrádce vaničku , kde jsme se cákaly . Setra mi řekla , že jsem sobecká ,když míša se jenom dívá a já se koupu.Tak mi ho pomohla do vany nacpat. To zděšení, když voda mizela a můj míša nešel vytáhnout. Moc jsem se pro něho naplakala . Maminka ho sice vytáhla a pověsila na zahradě na šňůru aby se vysušil. Už nikdy nebručel . Stejně jsem ho měla ráda i když už byl ošklivý , jak tvrdila moje sestra.
ivana kosťunová
Naďo, hezky jste se zamyslela a své vzpomínky zpracovala.
Věra Ježková
Myslím, že jako dítě jsem medvídky neměla. Jednoho velkého měli známí, k nimž jsme jezdili o prázdninách. Do autobusu bych s ním klidně nastoupila, pokud bychom se oba vešli. (Když mi bylo asi třicet, přál si můj tehdejší přítel jet autobusem s nafouknutou takovou velkou červenou krávou. Nerada, ale svolila jsem. Budili jsme pak všeobecné veselí a bylo to fajn.) Doma mám (nejen) plyšové ježečky.
Alena Vávrová
Bohužel jsem v dětství méďu neměla, brala bych i docela malého, tak jak byly miniaturní i moji plaváčci za korunu. Tak jsem si to vynahradila později skrze své děti a ještě později jsem si pár muchlovacích medvídků koupila sama. Někteří se bohužel neosvědčili, tak museli do pračky a z domu. Takový menší medvědí ansábl na lapání prachu ale stále mám. Vnučky již vyrostly, tak bude na řadě Kubíček, aby je občas vyprášil.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...