Jak to bylo na Štěpána
Foto: autor

Jak to bylo na Štěpána

28. 12. 2017

Každý rok to bylo téměř stejné. Druhý vánoční svátek, 26.prosince, jsme se s tatínkem po snídani oblékli do svátečního. Tatínek si vzal k svému zimnímu kabátu ještě nezbytný klobouk, byla-li zima, potom i klapky na uši, rukavice, obul si  boty, na ně připnul psí dečky a čekal, až se mamince podaří mě obléknout, jak se ten den patří. Byl to přece den sváteční a tehdy se na to dbalo. Když jsem byl hotov a řádně přistrojen, maminka povídá: “ Tak a můžete jít na koledu. Fančo, řádně se chovej a pořádně koleduj “.

Ten den, se totiž chodilo koledovat. Jistě znáte koledu, která začíná slovy: “Koleda, koleda, Štěpáne, co to neseš ve džbáně..atd.“. Tak tahle koleda tenkrát zněla téměř po celém městě. První zastávka bývala u „ babi “ Fialové. Ne, to není hrubé oslovení, naopak, paní Fialová byla velice ráda, že jsem jí říkával „ babí “. Fialovi bydleli v baráku, ze kterého jsme se odstěhovali před vánocemi v roce 1943, takže jsme šli vlastně „ domů “. Tím chci říct, že jsme tam znali všechny lidi, co tam bydleli. Když jsem odkoledoval, dostal jsem jablíčko, nějaké cukroví a jiné sladkosti. Tatínek, to jsme již byli posazeni v kuchyni, popřál krásné svátky a dostal pro zahřátí kořaličku, štamprdli, jak jsem říkával. Já jsem si prohlížel jako každý rok betlém a svojím “jéje“ jsem potěšil Irču i Vaška, kteří měli radost, že se mně líbí! Před odchodem jsem si všimnul, že pan Fiala nalil tatínkovi se slovy: “ Tak, Lojziku, ještě do té druhé nohy “ další štamprdličku kořaličky. Oblékli jsme se a pokračovali v hodování. Všiml jsem si, že tatínek si už nenasadil klapky na uši.

Někdy jsme ještě cestou dolů po schodech byli pozváni koledovat k Červinkům, kteří bydleli v bytě pod Fialovými. Tehdy lidé čekali na koledníky a byli rádi, když je mohli podarovat. K Brychům, kam jsme teď měli namířeno, to byl od Fialů kousek. Paní Brychová nás už vyhlížela a vítala nás slovy: “ No, to jsem ráda, že k nám zavítal koledníček “. Samozřejmě jsem spustil svoji „ Koleda, koleda, Štěpáne…“. Koleda, teď myslím to, co jsem vykoledoval, ta byla již přichystána a sestávala z jablíček, křížal, cukroví, bonbonů a nevím už, jakých jiných dobrot. Zatímco paní Brychová se starala o mě a nosila mně všelijaké pamlsky a na zahřátí, jak říkala, teplý čaj, pan Brycha, jak mu říkala maminka „ Ferda “, on se totiž jmenoval Ferdinand, tak ten se staral o tatínka. Schylovalo se k polednímu a to byla doba, kdy jsme se museli zvednout, neboť maminka nám nakázala, abychom byli v poledne doma, aby nemusela, jak dodávala, to jídlo dvakrát ohřívat. Tatínek s panem Brychou dokouřili svoje doutníčky, ťukli si posledním štamprdlátkem, já jsem do sebe nacpal poslední vanilkový rohlíček, rozloučili jsme se slovy tatínka: “Tak za rok nashledanou “ a vyrazili jsme k domovu.

Cestou od Brychů jsem si všiml, že tatínek nemá nejen klapky na uších, ale ani rukavice. Doma nás přivítala maminka, která měla radost, že jsme doma a že jsme došli v pořádku, hlavně tatínek, já jsem se pochlubil, co jsem všechno vykoledoval, tatínek se ani moc nechlubil a zasedli jsme ke svátečnímu stolu. Tak takové to bývávalo u nás na Štěpána.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Krásně se to vzpomíná na dětství.
Eva Mužíková
Františku, umíš moc hezky vzpomínat. .....dobře že jste nešli dál, to by tatínek asi sundal i klobouk.
Blanka Macháčková
Byly to hezké tradice a vy jste je hezky připomenul.
Blanka Macháčková
Byly to hezké tradice a vy jste je hezky připomenul.
Zuzana Pivcová
Jako dítě jsem věděla, že se na Štěpána chodí na koledu (viz říkanka s Ladovým obrázkem), ale ve městě z toho nic nebylo. O to raději jsem si přečetla tohle vzpomínkové vyprávění.
Anna Čípová
Pane Františku, moc děkuji za milou vzpomínku. Krásně se to četlo a já si vybavila, jak obdarovávala koledníky moje babička.
Libor Farský
Hezké, Fando. Úplně jsem tu atmosféru prožíval s Vámi. Já to štěstí neměl, dětství v Praze tak půvabné není a Vánoce u babičky byly zase v cizím prostředí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.