Dobrovolná povinnost. Máte ji?
Ilustrační foto: ingimage.com

Dobrovolná povinnost. Máte ji?

22. 12. 2017

Zdá se to být nesmyslné slovní spojení – dobrovolná povinnost. Ale není nesmyslné. Je to prý jedna z nejdůležitějších věcí. Umožňuje žít naplněný život po odchodu do penze.

To označení dobrovolná povinnost používá čím dál více psychologů. Z nejrůznějších výzkumů a anket vyplývá, že lidé, kteří odešli do důchodu s tím, že ho mají naplněný spoustou koníčků, práce či zábavy, jsou spokojenější než ti, kteří nemají plány. Čím dál častěji mezi lidmi zní věta: Co budeš dělat v penzi? Dříve by byla považována za nesmyslnou: Co bych dělal, penze je přece od toho, že už nemusím dělat nic. Ano, tak by dříve odpověděli mnozí. Kdo tak odpoví nyní, je považován tak trochu za podivína. A psychologové k takové odpovědi dodávají: Pozor, změňte své postoje. „Každý senior by měl mít nějakou dobrovolnou povinnost. Něco, co ho ráno přiměje vstát z postele. Když ji nemá, může se stát, že v posteli nakonec zůstane navždy, protože nemá důvod z ní vstát,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová.

Tak co si vlastně pod výrazem dobrovolná povinnost představit? Například sedmašedesátiletý Pavel ze Zlínska to už ví. „První rok v penzi byl pro mě peklem,“ vypráví. „Manželka ještě pracovala, já seděl v našem malém panelákovém bytě. Ráno jsem šel nakoupit do pár kroků vzdáleného supermarketu, pak jsem si přihřál, co žena nachystala den předem, pak jsem koukal na televizi. Žena přišla z práce unavená, takže už se jí nikam nechtělo vyrazit. A tak jsme koukali na televizi spolu, dál, celý večer. Z toho nicnedělání jsem pak už nemohl v noci spát. Cítil jsem, jak mi ochabují svaly i mozek. Dokonce jsem si připadal tak nějak sešlý, jako by mi přibylo vrásek. Připadalo mi to zvláštní. Měl bych se cítit odpočinutý, svěží a bylo to přesně naopak,“ vysvětluje.

Jeho paní jednoho dne rozhodla, že takto to s ním dál nejde. A spolu s bývalými Pavlovými kamarády zorganizovala záchranný plán. Zjistila, že jeden z jeho bývalých kolegů je vážně nemocný a žije sám. Řekla Pavlovi, že by ho měl navštívit, občas mu zajít nakoupit, zavézt ho k lékaři, když bude potřeba. Pavel to udělal. „Došlo mi, že kamarád na tom je fakt blbě. Zůstal na světě úplně sám, má rakovinu, nemůže už řídit auto. A tak mu pomáhám, jak se dá. Chodím za ním minimálně dvakrát týdně. Vozím ho lékaři, nakupuju mu, doma spolu hrajeme šachy, nedávno jsem ho vyvezl na místa, která má rád. Někdy se mi za ním nechce, přiznávám. Třeba když prší a já si říkám, že bych raději nevylezl z pelechu. Ale musím. Vím, že se na mě těší. Slíbil jsem mu, že mu budu pomáhat, je to teď moje povinnost. A dělá mi to dobře.“

Pavel navíc cítí za to, co dělá uznání. Od své ženy, od svých dětí, od bývalých kolegů. „Je to frajer, nikdy bych do táty neřekl, že je schopen něčeho takového,“ podotýká jeho syn. Podobně uvažujících lidí je mnoho. Řada neziskových organizací eviduje zájem právě ze strany lidí, kteří odešli do penze. Mnozí chodí například číst chovancům dětských domovů nebo vážně nemocným klientům domovů pro seniory. Jiní si  s nimi chodí jen tak popovídat, aby netrpěli samotou. Právě o takové dobrovolnické bezplatné služby je velký zájem. Mnozí lidé se hned po odchodu do penze přihlásí do různých seniorských klubů a zkoušejí si tak najít náplň života. „Ideální je, když člověk odchází do penze už s tím, že ví, co bude dělat, čím svůj volný čas naplní,“ podotýká Tamara Tošnerová.

Jistě, některým lidem vyhovuje, když nedělají nic. Jsou udření mnoha léty práce a prostě se těší na to, jak budou lenošit. Proč ne? Dlouhé lenošení však psychologové nedoporučují nikomu. Po letech se často mění v rezignaci a stagnaci. A právě to jsou věci v penzi dvojnásob nebezpečné. Zkrátka, dobrovolná povinnost je nyní pojem, který je trendem, ale pro mnohé, kteří ji pustili do života, zároveň zázračným lékem na smutek, samotu, nudu a pocit zbytečnosti.

aktivní senioři
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
U nás jsou velmi dobrovolné povinnosti starosti o kocourky. Má je sice sestra, ale já ráda zaskočím. Zvířátka vyžadují své, sice jsou náladově dost napojená na paničku, ale neptají se, jestli mám málo času nebo virózu, baštit se musí. Prostě jako liška v Malém princi, když už mě máš, tak se starej.
Karel Hyndrák
Milá Zdenko Jí: Asi by ses jako fotografka měla víc sebevědomě nafukovat. Letos máš na Foto dne 6 fotek a průměrné hodnocení 14 kusů hodnotitelů. Kdo to má? 19. dubna máš 19h u Není ta voda? Jasně jsou tady hvězdy jako rekordmanka: Mamí, tatí, papůůů, . . . ! Ilona Kolářová 17.4.2017 (4.8 b. / 45 h.). Ale alespoň máš co dohánět.
Zdenka Jírová
Bez nějakého "koníčku" se v důchodu žije opravdu těžko. Mám plno zájmů, čtu, starám se o své dvě kočičky, k těm musím vstát ať chci nebo nechci, ohlásí se. Také jsem nepodlehla lákání přítelkyně, abych si nechala vozit obědy hotové. Stačilo mně to jen měsíc po operaci, kdy jsem nemohla chodit, ale hned potom jsem si zase vařila sama. Mám , bohužel, problém s chůzí, tak nemohu cestovat, ani chodit na nějaké túry. Spokojím se s procházkami v našem zámeckém parku,kde fotím a to mne baví. Dříve jsem nikdy nefotila, teď jsem tomu přišla na chuť. Není ze mne žádný Saudek, ale o to mi nejde.
Blanka Bílá
Oprava, krásné
Blanka Bílá
Tak tohle je něco, co nechápu, i když je někdo úplně sám, bez rodiny, určitě má nesplněné sny, pokud mu zdraví slouží, cestování po naší krádné zemi, na místa vzpomínek, i do zahraničí, pokud to na to finance stačí.Dále co třeba po stopách svých předků, naší historie, přírody, za jediný život se dá stihnou hodně ...
Marie Faldynová
Myslím, že v tomto směru mají ženy výhodu: doma je pořád co vařit a uklízet ať už je žena v důchodu nebo ne. Můj manžel se těšil, až v důchodu nebude nic dělat - a dneska už ví, že by to bylo neúnosné. Vymyslel si "chalupaření kolem paneláku" jak to definoval můj bratr. Manžel každé ráno vyrazí s koštětem a hrabičkami, posbírá papírky od bonbonů a jiný materiál, shrabe listí, přistřihne trávník, pohovoří s kolemjdoucími a když už je mu moc horko nebo zima (podle ročního období) jde zase domů.
Věra Ježková
Tomu, že každý by měl mít důvod ráno vstát z postele, rozumím. Zatím ho díkybohu mám. A vím také, že to někdy chce hodně sil, aby člověk vstal jen kvůli sobě. No, a také si občas udělám pyžamový den.
Libor Farský
Řekl bych, že takovou krásně dobrovolnou povinností je pořídit si štěně. Navíc jeho pravidelné venčení je i zdraví prospěšné. Jen je třeba domyslet a udělat průzkum mezi mladšími přáteli, kdo se ho ujme v případě onemocnění či úmrtí páníčka či paničky, někdy to nemůže být nikdo z rodiny.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.