Představit seniorku Libuši Poláškovou znamená vrátit se do školních let. Proč? Kde jinde hledat základy dnešních aktivit.
Naše třída na základní škole byla aktivní až moc, v dobrém i zlém. V podstatě všech akcí jsme se zúčastnili společně. Historické procházky Prahou, později návštěva divadel, výstavy, lyžování, bruslení, sáňkování, různé hry, taková knoflíková válka mezi Žižkovem a Vinohrady stála opravdu za to, závod míru Praha – Berlín – Varšava namalovaný na obrubníku chodníku, turistika, návštěva loděnice, letní tábory, ovšem faktem zůstává, že každý inklinoval k některé činnosti více než ostatní. Čas ubíhal a ubíhal, až jsme se rozutekli různými směry každý za svým zájmem a cílem. Náš společný studijní zájem trval ještě čtyři roky, než nás osud rozdělil. Ovšem přátelství a kontakt nepřerušil.
Rodina, děti, vnoučata. Čas opět ubíhal a ubíhal, až jsme se staly seniorkami. Otázka zní, změnilo se něco? U Libušky nic! Přestože ještě částečně pracuje. Historické procházky Prahou, návštěva divadel, výstavy, lyžování, bruslení, sáňkování, různé hry, turistika, návštěva loděnice a vodní turistika, letní tábory, pobyty na horách ovšem nikoliv se spolužáky nýbrž s vnoučaty. Čtyři vnoučata, která zapojuje do všech činností i doprovází na kroužky. Nesmím zapomenout na zahrádku a práci v zahrádkářském svazu. Krom toho se stará i o moje kulturní i sportovní vyžití při návštěvách Prahy. Nikdy nezapomene na „pinčes“, který hrajeme od doby, kdy jsme dosáhly na stůl. Sledovat fotoreportáže z cest, na které má čas až v důchodovém věku je balzám na duši. Kouzelná příroda Laponska či vodních toků Rumunska nebo Chorvatska, krásy turistických cílů cyklistických výletů. Běžné aktivity? Možná. Ovšem jednou mně překvapila oficiální pozvánka do Prahy. Kam? Na vernisáž obrazů. Jedna otázka za druhou se honila hlavou. Nemohla jsem se dočkat odpovědí. Ty nejdůležitější jsem si poznamenala. Zde jsou.
Kdy jsi začala věnovat malování? Co a čím nejraději maluješ?
„Malování mne bavilo už ve škole, ale později nebyl čas ani peníze. Když děti odešly z domova, udělal se mi čas a přihlásila jsem se do výtvarných kurzů. Přírodu a starou Prahu, nejraději olej a akvarel“.
Co Tě na malování nejvíce baví?
„Zachytit atmosféru daného místa. Maluji si pro radost, a mají-li radost i diváci, je to příjemný bonus“.
Vzpomeneš si na svou úplně první vernisáž?
„V roce 2004 na Karlově náměstí v Praze. Výstava trvala měsíc. Při této příležitosti jsme založili spolek PAV – pražští amatérští výtvarníci. Zatím jsme uspořádali 25 výstav. V současné době vystavujeme do 31. 12. 2017 v muzeu v Jílovém u Prahy“.
S laskavým dovolením autorky přikládám ukázku její tvorby.
Tímto bych chtěla poděkovat spolužačce a kamarádce za společnou pouť životem, ač daleko od sebe, za energii a dobrou náladu, kterou předávala a předává nejen mně, ale i všem okolo sebe. Popřát zdraví, další krásné zážitky s vnoučaty i na cestách a dobré světlo při malířské tvorbě.
P.S.: Oslovení seniorky nemáme rády. Jsme aktivní „důchodky“.
SOUTĚŽ AKČNÍ SENIOR - Znáte ve svém okolí ženu či muže v seniorském věku, kteří jsou něčím výjimeční? Kteří například mají za sebou nějaký mimořádný sportovní výkon, řídí ve vysokém věku firmu, pracují pro charitu, malují obrazy, hrají divadlo, vystudovali vysokou školu apod.? Představte tyto akční seniory našim čtenářům - napište o těchto lidech příběh nebo s nimi udělejte rozhovor a vyhrajte některou z cen! Více informací o soutěži najdete na tomto místě.
