Jak jsme „sbíraly záchody“
Foto: autorka

Jak jsme „sbíraly záchody“

21. 11. 2017

Když jsem se dozvěděla z článku paní Jakubcové, že 19. listopad je Světový den toalet, vzpomněla jsem si hned na vyprávění, které jsem napsala asi před půl rokem pro Národní kroniku. Snad to nebude v rozporu s publikační etikou, když ho nabídnu k publikování­ i zde - když se sem tak hodí­. Prosí­m, zde je.

Pokud by se chtěl někdo pohoršovat nad nadpisem i celým následujícím textem, domnívám se, že k tomu nemá důvod. Protože „musíme tam všichni“ a „i císař pán tam chodil pěšky“. Také ypsilon v nadpisu je správně, protože řeč bude o holkách. O holkách, které jely ve třetím ročníku vysoké školy v roce 1976 na měsíční studijní pobyt do Sovětského svazu. Studovaly jsme ruštinu, měly tudíž rády tento jazyk i ruskou kulturu. Celý pobyt jsme si krásně užily – poznaly jsme spoustu památek, ochutnaly skvělé ruské speciality a vylepšily si znalost jazyka. Poznaly jsme ale také jednu negativní stránku tehdejší společnosti. Ano, záchody. Říká se, že kulturnost země se pozná i podle úrovně jejích sociálních zařízení. Souhlasím.

Tři týdny jsme bydlely (s pedagogickým doprovodem) na okraji Moskvy na koleji v samostatné buňce. Tam bylo vše v pořádku. Týden jsme pak žily na koleji v Leningradu společně s mí­stní­mi studentkami. Tam to už bylo horší­.

S realitou ruských záchodů jsme se setkaly samozřejmě již první den našeho příjezdu. A nebylo to setkání zrovna příjemné. Po prvotních neblahých zkušenostech a nemilých překvapeních jsme se snažily chodit na záchod pouze ráno před odchodem z koleje a večer po návratu na ni. A záchody jsme pouze „sbíraly“, abychom viděly, co všechno je možné. Někdy jsme si ani nevěděly rady, jak to, čemu se říkalo toaleta (туалет), použít. Proto jsme daly přednost naší domorodé průvodkyni a sledovaly, jak si bude počínat. Jako třeba v následujícím případě. Představte si úzkou stavbu z šedých omšelých prken. Uvnitř se po celé délce zvedá od země cosi připomínající stupínek ve škole. Vysoký asi 30 centimetrů. V něm je vedle sebe několik kulatých otvorů. Přemýšlíte, jak se k nim přiblížit. Vylézt na stupínek a přičapnout, nebo zůstat na zemi a nad otvor se nasunout? Naše průvodkyně bez váhání zvolí variantu druhou. A pak už je to jen na vás. Některé ji následujete, jiné si řeknete, že ty tři hodiny na kolej to ještě vydržíte. Těžko posoudit, kdo je v tomto případě „silnější" a kdo „slabší" povaha.

Nadšeně jsme se vydaly do školy, přesvědčené, že tam musí být záchody „normální“. Ukázalo se ale, že jsme se mýlily. Tedy – mísy tam byly. Viděly jsme je všechny hned, jakmile jsme otevřely dveře na toaletu. To byly totiž dveře jediné. V „lepším“ případě byly mezi mísami plechové přepážky. Takže na sebe neviděly ty, které byly právě v akci; zato na ně viděly všechny ty, které čekaly, až na ně přijde řada. V „horším“ případě tam nebyly ani ty přepážky. Jen šedivá  místnost a v ní pěkně jedna mísa vedle druhé.

V restauracích bývaly tzv. turecké záchody. Měly dveře i přepážky, ale maximálně do výše ramen. Takže když jsme stály rozkročené na šlapkách vedle kulatého otvoru, mohly jsme spolu radostně konverzovat. 

Nezapomenutelný zážitek jsme měly na záchodě na koleji v Leningradu. Mísy oddělené pouze přepážkami bez dveří. U každé přepážky odpadkový koš přetékající použitými papíry a dámskými hygienickými potřebami. A skleněnou stěnou nádherný výhled na krásnou věž Admirality. 

O řadu let později, ale ještě před rozpadem SSSR, jsem jela na zájezd do Pobaltí a Leningradu. Nevzpomínám si, že by se v této oblasti něco příliš zlepšilo. Teď už nejspíš ano. Tamější lidé by si to určitě zasloužili. Byli fajn.

 

Foto: dárek od někdejšího kamaráda ze Střední keramické průmyslové školy v Bechyni; rozměry v mm: 70 (d) x 49 (š) x 59 (v).

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
A o takhle záchody v bývalé Jugoslávii?Konkrétně krásné město Split.Taky zážitek až do konce celé dovolené. Zlaté české záchody, kdo nezažil neuvěřil. A to byl prosím už rok 1976.
Alena Tollarová
Pamatuji se, jak nám naše ruštinářka na střední vyprávěla o kultuře vyměšování v Moskvě. Těžko se tomu dalo uvěřit, ale byla to pravda. Nejstrašnější záchod jsem zažila o mnoho let později v Bulharském Sozopolu a dodnes mě mrzí, že jsem nenašla odvahu ho vyfotit, i když jsem tam byla sama. No a koše na použité papíry jsou v ˇRecku normálka i dnes.
Věra Ježková
To mám radost, že máme podobné zážitky. Děkuji. Libore, můj článek je ti plně k dispozici.
Květoslava Binarová
Dovolila bych si přispět i já se svými vzpomínkami na pobyt s manželem v Soči před mnoha lety. Bydleli jsme opravdu v pěkném hotelu na úrovni, samotné Soči nádherná, upravená zeleň, rozsáhlá botanická zahrada, hezké koupání...Ale jak píše paní Zuzana, přišel šok. Při prohlídce přístavu, který byl obklopen opět hezkým parkem jsme potřebovali s jednou ženou ze skupiny asi 10ti lidí na WC. Nyní, díky článku paní Zuzany, nemusím popisovat, co jsme zažily. Bylo to první setkání se záchody mimo hotel a pláž. Tehdá jsme to "nedaly" a proti naší mysli jsem to zkusily v parku s hlídací pomocí ostatních. Tady to tedy nějak prošlo. Ale asi za 2 dny měla naše malá skupina objednaný výlet na jezero Rica v sousední Gruzii /oblast Abcházie/. Nerada vzpomínám již na cestu nahoru k jezeru (něco přes 900 m n.m.). Jeli jsme s řidičem, který si během jízdy popíjel cosi alkoholického. Dle jeho reakcí při nucené zastávce bylo vidět, že není úplně v pořádku. Byli jsme zděšení. Není divu, že jsme byli rádi, že jsme dojeli do cíle. My jsme vystoupili a řidič si ustlal vedle busu, téměř na cestě. Byli jsme ohromeni krásou jezera a jeho okolí, ale abychom si mohli tuto krásu plně a pokojně vychutnávat, potřebovali jsme si po stresující jízdě ulevit. A to je to, na co určitě nikdo z nás nezapomene. Našli jsme záchody a uviděli jsme ještě něco horšího než v přístavu. Plno čekajících lidí – společně muži i ženy – asi tři vyvýšené stupínky s dírami ,dřevěnými nízkými přepážkami a nízkými lítacími dvířky před každou dírou. A před každými dvířky čekala frontička a bylo jedno zda muž či žena. Obsluha s hadicí tam byla také... Odešly jsme, ale tentokrát to venku nešlo, i muži měli problém. Vrátili jsme se a já, s pocitem ponížení, musela za ta dvířka a přes ně viděla, jak před nimi čeká "udělaný" muž, v uniformě a ověšený metály a já mu hleděla zděšeně do očí, a za ním pochopitelně řada dalších lidiček různého pohlaví...Toto byl pro mě příšerný a nezapomenutelnýzážitek . Od té doby jsme po celý pobyt s ženami stále vymýšlely, jak to udělat, abychom nemusely na takové WC.
Zdenka Jírová
Také jsem se seznámila neradostně se záchody v bývalém SSSR.Byli jsme v Soči, v hotelu jsme měli normální toaletu u svého pokoje, ale také jsme chodili po městě a tak jsme museli navštívit i veřejné toalety. Zděšení nastalo na tržnici v Soči. Tržnice- rusky jármok- s nám moc líbila, z domova jsem něco podobného neznala. Potíž přišla v okamžiku hledání WC. Když jsem otevřela dveře malé budovy uprostřed tržnice, naskytl se mi pohled / bez varování / řady přičapnutých žen, u dveří seděla "děžurnaja" s hadicí. Bez jakéhokoliv soukromí. První pohled jsem nevydržela a rychle odešla, ale příroda byla silnější. Celá červená jsem se odhodlala. Paní s hadicí vždy spláchla podlahu, takže jsme si všechny ještě namočily boty v neurčitém roztoku. Na to se nedá zapomenout. Podobné zážitky jsem měla i z Bulharska.
Jana Šenbergerová
Ani nevíme, jak se máme, i když často nadáváme.
Zuzana Pivcová
Věrko, první takový zážitek jsem měla v Soči v přístavu. Byli jsme tančit, pohoda, až do chvíle, kdy jsem se odebrala na toaletu. Do té doby jsem opravdu netušila, že je něco takového v současném světě možné. Řada děr, na nich ve dřepu ženy, mezi nimi nízké přepážky, ale vepředu na ně zírající fronta dalších čekatelek. Člověk bohužel neměl na vybranou, ale cítila jsem to jako lidskou pohanu. Od té doby jsem turecké záchody zažila i v Řecku a ojediněle v Albánii, ale vždy je mi to velmi nepříjemné. To bych v tu chvíli šla raději do křoví. :-) Díky za vyprávění.
Blanka Macháčková
Krásně a vkusně napsaný článek a nejintimnější a nejpřirozenější věci našeho života. Podobné zkušenosti jsem měla z Bulharska. Za to ve Švýcarských toaletách by se dalo "jíst z podlahy".
Libor Farský
Věrko, úplně stejné zážitky znám z vyprávění kolegů, kteří tam byli v Rostově na výměnném zájezdu a začlením to do svého článku "O kultuře vyměšování". Jestli dovolíš, přidám i Tvé zkušenosti.
Jarmila Komberec Jakubcová
Hezké povídání a vzpomínky na bývalý Sovětský svaz. Mám podobné protože jsem v Moskvě studovala jeden semestr. Na prestižní mezinárodní koleji byly obdobné toalety.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.