17. listopad - den svobody a demokracie

17. listopad - den svobody a demokracie

16. 11. 2017

Svět i naše země se za posledních 28 let výrazně změnily, A mění se dál. Pád komunistů nám sice přinesl svobodu, ale určitě neodstartoval vysněnou cestu k ráji. Máme tedy 17. listopadu oslavovat?

17. listopad má pro nás zvláštní historický význam. Připomínáme si touhu po svobodě a zejména pak životu v demokratické společnosti. Touhu, která byla silnější než represe totalitního režimu. Mnohdy si ani neuvědomujeme, že jsme svobodní a že žijeme v demokracii. Proto si právě toto výročí připomínáme. Jsme svobodní - 17. listopad není dnem boje proti islámu, ani dnem proti boje proti imigrantům či levičákům a pravičákům. Je to den svobody a demokracie. Dnem, kdy vzpomínáme na naše předky, kteří za hodnoty, ve kterých žijeme dnes, zaplatili tu nejvyšší daň. Základním pilířem demokracie a svobody je tolerance, ale i odvaha. Odvaha hledat to, co skutečně svobodu a demokracii ohrožuje, a hlavně odvaha se tomu postavit.  

Již nám nevládne Moskva, ale současná podřízenost Evropské unii a snahy některých členů vládnoucího establishmentu o podřízenost Spojeným státům či Ruské federaci ukazují, že i nyní je třeba svoji suveneritu hájit. A to již ani nehovořím o některých nestátních aktérech, kteří svou ekonomickou silou či mediální mocí překonávají silu státu.

Stejně tak to se svobodou není někdy valné. Obtěžující byrokracie, mnozí zkorumpovaní, svévolně nebo na politickou objednávku  jednající úředníci a policisté, narůstající šmírování občanů prostřednictvím moderních technologií a další nešvary ukazují, že 17. listopad není pouze vzpomínkou na hrdiny doby minulé a jejich činy, ale i připomínkou, že ve věcech svobody je stále za co bojovat. 

I náš poslední český prezident zvolený v přímé volbě  občany naší země stále více rozděluje naši společnost, respektive sjednocuje své stoupence proti svým odpůrcům a v poslední době se dopouští jednoho přehmatu za druhým. Na domácí scéně po říjnových volbách se vedou žabomyší války a přitom jí čím dál víc dominuje podivné hnutí ANO - vítěz voleb.

Myslím, že tedy 17. listopadu máme co slavit, ale hlavně si připomenout, že o tu svobodu a demokracii, kterou stále ještě máme, můžeme lehce přijít, že ani nebudeme vědět, jak. Stačí podlehnout dojmu, že od komunistů už nebezpečí nehrozí, že už je to dávno za námi. Vynořují se další nebezpečná uskupení jako Okamurovo SPD. Nakonec prezident M.Zeman byl v Číně, aby se od tamních komunistů naučil stabilizovat společnost. A jeho příští listopadová cesta do Ruské federace upevní vztahy s autoritářským Putinem.

Pro nás "dříve narozené" byl 17. listopad příležitost žít  znovu ve svobodné zemi a využívat všeho, co život v demokratické společnosti nabízí. S nostalgií vzpomínám, když překračuji hranice, jak jsem dříve musela mít různé cestovní doložky, devizové přísliby, celní prohlášení, viza  a jiné komunistické vymoženosti. Velmi si  vážím toho, že mohu žít ve svobodné zemi. Každoročně cestuji do zemí, které jsem znala jen z atlasu a nevěřila jsem, že je navštívím. Mohu poznávat jinou kulturu či  způsob života, ale hlavně historické památky.

Věřím, že příští rok zvolíme nového prezidenta ČR, za kterého se nebudeme muset stydět a který bude respektovat demokracii v naší zemi. Bude záležet na každém z nás.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.6 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Jsem ráda , že jsme se dožili svobody a vznikající demokracie, vše je velmi křehké a zatížení minulosti, která často velmi plynule přechází do přítomnosti, je pořád veliké. Mladší generace už vyrůstá bez předsudků, sebevědoměji a v tom je naše budoucnost, zejména pro ně samotné.
Jarmila Komberec Jakubcová
Děkuji všem na jejich názory. Doufám, že to v lednu už nepokazíme.
Jiří Libánský
Souhlasím jak s paní Jakubcovou, tak s panem Čepelkou. Myslím si také, že demokraticky zvolený prezident by měl hájit ideály demokracie a ne tak ostentativně obdivovat diktátorské režimy a jejich vůdce. A ať byl prezident zvolen jakkoliv, tak by měl mít určitou etickou a morální úroveň. Je to jen člověk, může se zmýlit. Ovšem aby na úkor zájmů republiky sledoval jen vlastní mocenské zájmy a v mnoha případech prokazatelně lhal, to by v tak vysoké funkci rozhodně nemělo být společností tolerováno. Jsou lidé, kteří nejsou na svobodný život připraveni. I takoví, kteří se rádi vrací do kriminálu, kde je o ně postaráno. Nedivme se, že ve volbách teď vítězí politici, kteří slibují, jak se o všechny postarají. Ale málokdo si uvědomuje, že vždycky nejlépe o sebe a svoje blízké se se postará každý sám. Státní aparát má být od toho, aby nás v tom podporoval a ze všech sil nám v tom pomáhal. Když stát přebírá za náš život plnou zodpovědnost, musí vytvořit komplikovaný unifikovaný systém norem, pravidel, nařízení a omezení. Včetně důkladných kontrolních mechanismů a přísných sankcí. Vyžaduje to rozsáhlý, složitý a finančně náročný byrokratický systém. Já jsem ale více zastáncem takového státu, který je pro mne co nejméně omezijící a spíše takový stabilní spolehlivý partner, ke kterému se mohu v případě potřeby s důvěrou obrátit o pomoc. Jsem rád, že jsem si mohl 17. listopad prožít. To, že si neumíme užívat a nebo si vážit toho, co nám přinesl je jen naše chyba. O tom je ta svoboda.
Dagmar Bartušková
Jarmilo, jo, dobrý článek. S p. Čepelkou souhlas - Hlavně, ano hlavně ... ten konec odpovedi je snad každému jasný...
Oldřich Čepelka
Nesmí se zapomenout, že mnoho lidí nechce demokracii (anebo neví, o co jde), mnoho lidí nechce, aby byli svobodní, naopak chtějí, aby jim stát nadále dával "jejich jistoty", posílal dávky, říkal, co mají dělat, všechno nám řídil. V situaci, kdy se mají lidé rozhodovat, jsou bezradní, úzkostní, naletí na podvodníky, jsou nespokojeni, že v obchodech je víc zboží než oni mají peněz, prostě ne každý umí nakládat se svobodou. Nedokáže se rozhodnout, potřebuje nad sebou autoritu. Budou hledat snadné vysvětlení toho, co se ve světě děje, například spiknutí. Atd. Tito lidé budou vždy stát jinde než paní Jakbcová. A samozřejmě, jejich volební hlas bude mít stejnou váhu jako hlas těch druhých. ... To by bylo na celou studii. Hlavně, abychom se probůh tolerovali. Lidí ochotných masakrovat druhé je v každém režimu a v každé době dost a dost.
Naděžda Špásová
Jarmilko, s tím prezidentem s tebou souhlasím. S tím, co se začalo dít a děje po 17. listopadu se nějak nemůžu srovnat.
Pavel Kozák
Nechápu,proč bych se měl stydět za prezidenta,kterého zvolili občané.Pak se stydíte i za ně,za jejich osobní názor.Já se za vaše názory nestydím.
Mirek Hahn
Amen !
Zuzana Pivcová
Jsem z těch lidí, kteří si pocity z minulého režimu v sobě nesou stále. Nejvíc se to projevuje také při letištních kontrolách, ale vlastně kdykoliv při nějakém úředním jednání. V tomhle přeji mladým, že nezažili, co představovala státní "moc". Jarmilko, děkuji za informativní a určitě objektivní a nestranný příspěvek.
Alena Vávrová
Děkuji Ti za článek, Jarmilo!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.