Poněkud smutně laděná

Mlhavá krajina listopadového

rána

u cesty dřevěný kříž

V ten den mají duše zemřelých

k živým blíž

Poutníče,

zastav své kroky,

jen na malou chvíli,

vzpomínku věnuj,

však ty víš komu

Srdce se rozezní

ozvěnou kostelního zvonu

Smutný déšť

černou zem smáčí

a

poutníka pocit viny

dalekou zemí vláčí

Však pokání

u dřevěného kříže

je jeho nadějí,

že bolavé srdce

se jednou uzdraví

***