Hudební škola
ilustrační foto: pixabay.com

Hudební škola

18. 9. 2017

Už je to hezkých pár let, co za mnou přišla Eva s nečekanou prosbou:

"Přihlásila jsem se na studium pedagogické školy, potřebuji hrát na dva nástroje, se zobcovou flétnou si už nějak poradím, ale s kytarou ne. Prosím, prosím, nauč mě hrát na kytaru!"

"A co tě tak asi mám naučit? Těch 10 akordů, co jsem se naučila na vandru? Sama bych potřebovala, aby mne někdo učil!"

"Prosím, prosím, alespoň to zkusíme, já si opravdu sama neporadím!"

Chvíli to trvalo, než mne přemluvila, ale nakonec jsme začaly. Přinesla jsem starou kytarovou školu, která se do té doby válela na půdě, a učily jsme se, jak se jmenují struny, kde je najdeme na notové osnově a zkoušely hrát stupnice. Moje žačka taky nezahálela. Když se ve škole setkala se spolužačkami, odkoukala, jak se hrajou rozložené akordy a co je to přiznávka - a to zase učila ona mne. Já do té doby hrála pomalu a rychle, víc jsem toho pravou rukou vybrnkat neuměla. Takhle jsme učily jedna druhou dva roky. Když mi Eva hlásila úspěšné ukončení studia, dostala ze hry na kytaru dvojku. Přiznám se, že její ostatní známky mne nezajímaly, ale na tu dvojku z kytary jsem byla opravdu pyšná. Dokázaly jsme to!

Maminka Evy mi za moji snahu sehnala novou kytaru. Dneska to není problém, ale za vlády komunistů nebyly v obchodech ke koupi ani kytary, ani banja, ani kvalitní foukací harmoniky, ba ani prací prášky, banány a toaletní papír. Nekupovalo se, ale shánělo. Každou chvíli jsme pořádaly hony na nějaké nedostatkové zboží. V té době jsem hrála na kytaru, ze které bylo muzikantům do pláče: měla křivý krk a nešla pořádně naladit - ale já byla ráda, že mám alespoň takovou.

Z nové kytary jsem proto byla dlouho nadšená , doslova jsem ji oprašovala a vrhla se do hraní s takovou vervou, že jsem večer necítila prsty. S údivem jsem zjistila, že mi nácvik nové písně trvá o něco déle, než za svobodna. Že by stáří?

Kytaru mám dodnes, už jí neoprašuju, spíš čekám, kdy se kde rozlepí. Ale nové písničky si přidávám do hlavy dokud to jde. Když se člověk učí něco nového, není zase tak starý, že?

 

Soutěžní příspěvek - Sledujete magazín i60 delší dobu, ale ještě jste neměli odvahu či příležitost zapojit se aktivně do dění na tomto portálu? Pak oslovujeme právě vás! Buďte aktivní a vyhrajte velkokapacitní flashdisky či přímo tablet Lenovo! Více informací o "Soutěži pro nováčky" včetně jejích pravidel najdete na tomto místě.

Můj příběh Soutěž pro nováčky
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Hyndrák
Konečně zas článek k rodinnému muzicírování. Je to i procvičování mozku, každá ruka dělá něco jiného, noha dupe, ústa zpívají a chudák mozek si ještě musí pamatovat text a sled akordů. Ty poslední dvě věci si usnadníme tabletem. Na Internetu jsou mraky zpěvníků, akorát je v tom bordel. Pro tablet se to nehodí, dělají to lidi, kteří neumí pracovat s počítači. Textový procesor používají jako mechanický psací stroj. Dost! Už mně to dožralo a udělal jsem něco jinak. Na mé stránce www.skolime.cz na záložce Já banjista je podskupina Zpěvníky do tabletu. Tam si stáhnete zpěvník 100 lidovek a hospodských odrhovaček a taky zpěvník koled. Je tam text velkými písmeny, ještě větší jednoduché akordy. Pokud budete připojeni na Internet, tak je tam ještě odkaz na youtube, kdybyste si nevzpomněli jak ta píseň má asi vypadat. Jasně, kam se hrabe Amerika na Jožku Černého a cimbálovky.
Zuzana Pivcová
Svou hru na housličky, ze které jsem v 9. třídě pláchla, jsem zaměnila za brnkání na kytaru. S nejznámějšími akordy jsme obě sestry obsáhly téměř celý repertoár zpěvaček druhé poloviny 60. let. Často jsem hrála i spolužákům, nejraději hity Yvonne Přenosilové, ty mě braly. :-))) Pak jsem ale šla na výšku a měla jiné zájmy a na kytaru jsem už nesáhla. Když jsem z podnětu Karla H. zde na portálu začala s jednoduchou hrou na ukulele, už jsem si (naštěstí) z kytary nepamatovala skoro nic. Moje sestra vede ve škole brigádně kroužek písní s kytarou a děti o to mají překvapivě velký zájem, což jsem ani netušila, že je třeba baví ještě V dáli za horama stojí chajda malá....
Zdenka Jírová
Je to hezký článek ovůli a potvrzuje prřekadlo. že když se chce, všechno jde. Len s Vámi nesouhlasím v tom že nabyly kytary. Mám dvě dcery obě se učily hrát na kytaru před rokem 1989 a oběma jsem koupila kytyru bez zvláštních potíží. S tím ostatním celkem souhlasím.
Naděžda Špásová
Kytaru jsem docela ráda poslouchala. Sama na nic nehraju a ani jsem to nezkoušela. Mám kamaráda, který to opravdu umí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.