Přetížení senioři? Ano, přibývá jich
Ilustrační foto: ingimage.com

Přetížení senioři? Ano, přibývá jich

28. 8. 2017

Máme tady poměrně nový termín: přetížení senioři. No, copak dříve penzisté používali výrazy: nemám čas, nestíhám, musím se podívat do diáře? Tento trend přináší mnoho pozitivního, ale i negativního. Ve vyšším věku se člověk zpravidla dříve unaví, potřebuje více odpočívat. Jenže jako by na to současní senioři nemysleli nebo se tuto skutečnost ze všech sil snaží překonat.

„Musíš se přemoct,“ říká jednaosmdesátiletá Dagmar své o deset let mladší sousedce Evě. Dagmar je ve výborné kondici a každý den má přesně daný harmonogram, co musí udělat. Zahradu spolu se svým mužem sekají každý týden, jejich trávník je perfektní. Jak se objeví miniaturní plevel, Dagmar vyráží na boj proti němu. Tvaruje stromy a keře do pravidelných kuliček. Každý večer vyráží na svižnou vycházku. K tomu chodí na angličtinu, každý týden ke kadeřnici, každý týden má setkání s přáteli večer v restauraci. Na drobné nákupy jezdí na kole, cvičí jógu. Všichni ji obdivují, jak je vitální.

„Jenom já a její muž víme, že se pak doma vždy večer zhroutí, zhltne hrst prášků proti všemu možnému a je úplně vyřízená. Ale za žádnou cenu by si nepřiznala, že na něco nestačí,“ říká sousedka Eva. A dodává: „Říká mi, že jsem líná, že marním svůj čas. Jenže já si ráda čtu, takže často prostě jen tak sedím na zahradě a čtu. Když mě bolí klouby, tak si natáhnu nohy, ale nesnažím se to překonat, rozcvičit, rozchodit. Můj životní styl je zkrátka podobný tomu, jak staří lidé žili kdysi. Dnes jsem kvůli tomu divná.  Nelíbí se mi, že si mnozí lidé neumějí svůj věk přiznat a za každou cenu se honí a ještě více si huntují zdraví.“

Co je kumulace rolí?    
Dva názory, dva odlišné přístupy k životu. Ten první, Dagmařin však nyní převažuje. Socioložka Lucie Vidovičová řadu let zkoumá život seniorů. V jedné ze svých studií uvádí, že pro řadu lidí je období takzvaného třetího věku nyní jedním z nejnáročnějších vůbec. „Kombinuje totiž některé aspekty stárnutí, ke kterým může patřit změna fyzických a kognitivních schopností či prostě jen pozvolný úbytek sil, zároveň však znamená životní etapu, ve které jsou na jedince nyní kladeny původní i nové nároky.“ To znamená, že řada lidí vyššího věku ještě stále pracuje, má své přátelé, původní koníčky, tedy stejné povinnosti a záliby jako v době, když byli mladší, ale zároveň k nim přibyly povinnosti nové.

„Péče o vnoučata, péče o staré rodiče, což je problém, který se týká hodně takzvaných mladých seniorů a souvisí s tím, jak se lidský život prodlužuje. Zároveň si lidé chtějí volného času co nejvíce užít, vyplnit ho, volný čas už pro ně neznamená, že budou sedět u televize nebo doma háčkovat,“ říká socioložka. Nazývá tento jev kumulací rolí. Jinými slovy, současní senioři toho mnohdy mají na práci víc než mladí lidé. „Může, ale samozřejmě nemusí, to přinášet rizika spojená s kumulací rolí, které mohou vést k pocitům přílišné zátěže a bývají spojována s rizikem snížené kvality života,“ upozorňuje.

Nemoc? O tom se nemluví
Jenže to aktivní senioři neradí slyší. Trendem je působit mladistvě a k němu se řeči o tom, co kde koho bolí, nehodí. „Uvědomila jsem si, že se v mém okolí čím dál méně mluví o nemocech,“ říká dvaasedmdesátiletá Karla. „Moje máma si ve věku, ve kterém jsem nyní já, povídala se sousedkami zásadně o nemocech, o tom, komu se co stalo a kdo kde umřel. Začít dnes s takovými řečmi u nás v kurzu malování nebo na mém pravidelném setkání s kamarádkami, poslaly by mě do háje. Mám pocit, že mluvíme jen o tom, kde jsme byly, co jsme viděly, co jsme si koupily, co plánujeme, kam pojedeme,“ říká se smíchem.

Dejme slovo opět socioložce Lucii Vidovičové: „Na lidi vyššího věku jsou nyní kladen nároky, aby prodlužovali svou ekonomickou aktivitu, věnovali se dobrovolnictví, dále se vzdělávali, byli vzory pro mladší generace, pěstovali různé formy osobního rozvoje a péče o sebe. Senior budoucnosti: pilně se vzdělává, podniká a nestraní se lidí, to je novinový titulek, který tato očekávání kladená na role seniorů shrnuje a tlumočí do veřejného diskurzu. Naplněný volný čas ve stáří se tak nestává pouze otevřenou možností, ale téměř povinností.“

A v tom je problém. V některých lidech tento stav společnosti může vyvolávat touhu být takzvaně ideální senior. Je to stejné, jako když mladé ženy díky společenských a módním časopisům podlehnou pocitu, že musí být ideálně krásné, pak být ideálními matkami, to znamená zvládat náročnou práci, zároveň výchovu dětí a ještě mít perfektně  uklizenou domácnost zařízenou nejmodernějšími spotřebiči. Je to stejné, jako když se mladí muži honí za kariérou, vezmou si gigantické hypotéky, protože mají pocit, že správný, ideální muž dneška vydělává spoustu peněz, má dům, jezdí v kvalitním autě a uživí bez problémů rodinu. Podobná honba za jakýmsi ideálem se stává naplněním života i v případě některých seniorů. Je to poměrně nový jev, ale je to tak.

„Mám pocit, že kdybych se jen tak flákala, zestárnu,“ popisuje své pocity sedmašedesátiletá Ilona. „Můj muž mi nadává, že pořád něco vymýšlím, dělám. On je klidnější, penzi si představuje tak, že bude chodit po lese a pak doma sedět u počítače. Já vymýšlím aktivity. Koupila jsem nám wellnes pobyt, ale moc jsme si ho neužili. Jeli jsme z Ostravy až do Jeseníků, manžel byl řízením unavený, navíc zrovna pršelo, cesta byla náročná. Když jsme dojeli, chtěl si odpočinout, spát. Já trvala na tom, že musí na procedury. Přece nejede někam, aby tam spal. Nakonec jsem byla unavená taky, ani jsme všechny procedury nevyčerpali, nešli jsme ani na výlety, které jsem naplánovala. Já mu říkám, že v takových případech je třeba se překonat. On říká, že bych si konečně měla uvědomit, že jsme zestárli a trochu zmírnit tempo.“

Platí to, co ve všech jiných případech. Každý člověk je jiný. Někdo je v sedmdesáti v lepší kondici než čtyřicátníci, jiný touží po klidu a domácím posezení u seriálu. Podstatné je, aby každý dělal to, co mu činí dobře na těle i na duši a vykašlal se na novinové titulky, které nám vysvětlují, jak se má nebo přímo musí správný současný senior chovat.

aktivní senioři práce
Hodnocení:
(4.4 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Každý zvládá to na co stačí a co chce od života ještě stihnout. Někdy situace žádá se překonat a někdy jen lelkovat. No jsme každý jiný a to je to co nás baví.
Marie Pudichová
Zajímavý článek. Celý život jsem se musela, chtě nechtě přizpůsobovat. Nepřetěžuje mne to, jen někdy omezuje. Možná je to tak dobře. Využívám každé chvilky k tomu, abych svůj život žila tím, co ještě zvládám a co mne naplňuje.
Soňa Prachfeldová
Ano je to na každém z nás, co chceme, co můžeme , co nás naplňuje radostí a uspokojením. Někdo je hyperaktivní, někdo úplně pasivní, tohle by nebylo nic pro mě. Prostě žiju, jak mi to vyhovuje a doufám, že ještě dlouho !
Oldřich Čepelka
Jako obvykle, rozhoduje postoj k sobě samému: Když budu každou činnost považovat za unavující, nežádoucí, každou nemoc za nepřekonatelnou, každého člověka za nebezpečného pro mé duševní zdraví - tak budu stále ve stresu, přetížen.
Ilona Erika Kolář
Ať si dělá každý kdo chce, je to individuální . Znám lidi, kteří musí jet pořád na doraz, jinak by nefungovali a byli by nemocní. Mezi takové se počítám i já. Když nic nedělám, všechno mě bolí a začínám si vymýšlet nemoci.
Martina Salingerová
Dovolte ještě jednu úvahu. Prostoduché chvástání paní Dagmar, umocněné médii, jen utvrzuje pohled našich politiků i naivních mladých s tím, že k čemu je důchodcům vlastně důchod? Tak důchody zrušíme a ušetříme 3/4 nákladů v rozpočtu a 3/4 nákladů zdravotnictví. Ti, co se mohou hýbat - hybaj ke koštěti nebo sekačce, ti, co hýbat nemohou, o ty ať se postarají děti, a ti, co nechtějí nic z toho, ať prodají nemovitost. Je to vyložené pohrdání, kterému se zatím žádná organizace důchodců, ani lidé samotní, neumí postavit.
Eva Palme
Mám známou, co se neumí bavit o ničem jiném, než o nemocech. Tu snad bolí každá buňka v těle, má nejméně dle svých slov 10 diagnóz a každý den "umírá". V podstatě většinu lidí otravuje, jak jí vidím, mizím. Asi každý má ve vyšším věku nějaký zdrav. problém, dle mého názoru je to věc soukromá.
Věra Ježková
Paní Dagmar bych neobdivovala, naopak bych si pomyslela, že to poněkud přehání. Paní Evě bych fandila. Ale každý si přece může v důchodu dělat, co ho těší. I za cenu vlastního sebezničení. (Znám několik lidí, na něž ta poslední věta sedí.)
Martina Salingerová
Moc by mě zajímalo, nakolik se vyprávění paní Dagmar i paní Karly zakládá na pravdě. Ony totiž asi patří mezi ty, co potřebují k životu divadélko, hlavně před hloupými a důvěřivými husičkami. Takových jsem nespočet potkávala v práci. Spíš se bojím tažení politiků proti důchodcům, stačí sledovat začínající předvolební kampaň.
Marta Novotná
Článek je velice pravdivý, myslím si, že nejdůležitější nenechat sebou manipulovat. Někdy je dobrý impuls na podniknutí něčeho neobvyklého, ale udělat si z toho pravidlo, jen proto, že to ostatní zvládnou a já jen z vypětím sil, není dobré. Celý život jsme se museli něčemu nebo někomu přizpůsobovat, tak proč si dnes nevyhovět a neřídit se vlastní vůlí a vlastními pocity a schopnostmi.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.