Marie Doušová
2.11.2017 11:47
Každý zvládá to na co stačí a co chce od života ještě stihnout. Někdy situace žádá se překonat a někdy jen lelkovat. No jsme každý jiný a to je to co nás baví.
Marie Pudichová
24.9.2017 03:24
Zajímavý článek. Celý život jsem se musela, chtě nechtě přizpůsobovat. Nepřetěžuje mne to, jen někdy omezuje. Možná je to tak dobře. Využívám každé chvilky k tomu, abych svůj život žila tím, co ještě zvládám a co mne naplňuje.
Soňa Prachfeldová
1.9.2017 15:24
Ano je to na každém z nás, co chceme, co můžeme , co nás naplňuje radostí a uspokojením. Někdo je hyperaktivní, někdo úplně pasivní, tohle by nebylo nic pro mě. Prostě žiju, jak mi to vyhovuje a doufám, že ještě dlouho !
Oldřich Čepelka
1.9.2017 11:23
Jako obvykle, rozhoduje postoj k sobě samému: Když budu každou činnost považovat za unavující, nežádoucí, každou nemoc za nepřekonatelnou, každého člověka za nebezpečného pro mé duševní zdraví - tak budu stále ve stresu, přetížen.
Martina Salingerová
30.8.2017 07:42
Dovolte ještě jednu úvahu. Prostoduché chvástání paní Dagmar, umocněné médii, jen utvrzuje pohled našich politiků i naivních mladých s tím, že k čemu je důchodcům vlastně důchod? Tak důchody zrušíme a ušetříme 3/4 nákladů v rozpočtu a 3/4 nákladů zdravotnictví. Ti, co se mohou hýbat - hybaj ke koštěti nebo sekačce, ti, co hýbat nemohou, o ty ať se postarají děti, a ti, co nechtějí nic z toho, ať prodají nemovitost. Je to vyložené pohrdání, kterému se zatím žádná organizace důchodců, ani lidé samotní, neumí postavit.
Eva Palme
28.8.2017 22:53
Mám známou, co se neumí bavit o ničem jiném, než o nemocech. Tu snad bolí každá buňka v těle, má nejméně dle svých slov 10 diagnóz a každý den "umírá". V podstatě většinu lidí otravuje, jak jí vidím, mizím. Asi každý má ve vyšším věku nějaký zdrav. problém, dle mého názoru je to věc soukromá.
Věra Ježková
28.8.2017 19:37
Paní Dagmar bych neobdivovala, naopak bych si pomyslela, že to poněkud přehání. Paní Evě bych fandila. Ale každý si přece může v důchodu dělat, co ho těší. I za cenu vlastního sebezničení. (Znám několik lidí, na něž ta poslední věta sedí.)
Martina Salingerová
28.8.2017 17:16
Moc by mě zajímalo, nakolik se vyprávění paní Dagmar i paní Karly zakládá na pravdě. Ony totiž asi patří mezi ty, co potřebují k životu divadélko, hlavně před hloupými a důvěřivými husičkami. Takových jsem nespočet potkávala v práci. Spíš se bojím tažení politiků proti důchodcům, stačí sledovat začínající předvolební kampaň.
Marta Novotná
28.8.2017 16:09
Článek je velice pravdivý, myslím si, že nejdůležitější nenechat sebou manipulovat. Někdy je dobrý impuls na podniknutí něčeho neobvyklého, ale udělat si z toho pravidlo, jen proto, že to ostatní zvládnou a já jen z vypětím sil, není dobré. Celý život jsme se museli něčemu nebo někomu přizpůsobovat, tak proč si dnes nevyhovět a neřídit se vlastní vůlí a vlastními pocity a schopnostmi.
Jana Šenbergerová
28.8.2017 14:41
Tak to já musím jen tehdy, když se mi chce ... V opačném případě by to mohlo špatně dopadnout. ;-) Jinak ovšem platí, že jaké si to uděláme, takové to máme, stejně jako v kterékoliv oblasti našeho života. Ve stáří se snad už každý zná dost dobře na to, aby věděl, co je pro něj dobré, a co už ne. Ti, co to nechtějí vědět, si to musí odtrpět.
Načíst starší příspěvky