Oldřich Čepelka
25.4.2019 10:58
Přece každý z nás má talent, dokonce víc talentů, jen většina neví, na co a i když ví, tak to nerozvíjí. Třeba absolutní hudební sluch, intuitivní počítání, ultrarychlé ruce, všelijaké vlihy, které by se rozvinuly a staly by se dovedností, nad kterou by okolí žaslo. Jen je potřeba ještě a) trénink (zvládnout to "řemeslo") a b) shodu šťastných událostí, které vás nasměrují... Ale to píšu skoro dva roky po zveřejnění článku, takže ani tohoto mého talentu si lidstvo nevšimne :-)
ivana kosťunová
4.6.2017 16:49
Ano, to jsem měla na mysli - talent je velká vzácnost a je velmi důležité, jaké podmínky získá k dalšímu rozvoji.
Zdenka Jírová
2.6.2017 23:38
Znám osobně jedno velmi talentované dítě - je dnes 14 letý chlapec, který od 7 let hraje perfektně na klavír, suveréně vyhrává všechny soutěže ve svém věku zde i v zahraničí, hrál na prestižních místech např, v chrámu sv. Víta , v Rudolfínu, byl vybrán japonským / jméno si nepamatuji/ nejlepším světovým klavíristou mezi desítku nejtalentovanějších dětí na světě na setkání . Je to drobný, nenápadný hoch s brejličkami. hudbou je přímo posedlý, sám složil již několik skladeb. jsem zvědavá, zda mu to vydrží do dospělosti. Je to vnuk mé dobré přítelkyně.
Ivan Petroušek
1.6.2017 08:53
I já jsem během loňského roku měl možnost si postupně vyslechnou všechny ukázky a jak správně napsala paní Zuzana,bubnující chlapeček je na tom ze všech nejlépe. Všichni ostatní mají prakticky předem zavřené dveře ke šťastnému dětství,pokud ovšem rodiče tuto skutečnost včas nepochopí a vezmou v úvahu. Manažer to nebude určitě.Přesto je krásné hudbě alespoň trošku rozumět a vnímat ji jako balzám pro naši duši.
ivana kosťunová
31.5.2017 23:41
To je právě to, že je těžko rozpoznatelné, kde je to talent, a kde zbožné přání rodičů a dril. Skutečný talent by se dle mého názoru měl rozvíjet a dovedu si představit, že to dokáže takovému dítěti zcela naplnit život a může být šťastné.
ivana kosťunová
31.5.2017 23:36
Zuzko, měla jsem to doma podobné - hudebka, pěvecký sbor, návštěvy koncertů vážně hudby, i nějaká ta STM. Génius se ze mě nestal, ale dodnes jsem tátovi vděčná, že mě naučil mít ráda hudbu. Ve zlých chvílích vždy pomáhá.
Jana Šenbergerová
31.5.2017 22:32
Dovolím si připojit svůj názor na věc. Velmi zjednodušený, ale pro mě dostatečně vysvětlující - staré duše v mladých tělech, které se dokázaly rozpomenout na to, co už zažily a uměly. Takže žádný zázrak, jenom naše neschopnost chápat. To samozřejmě nic nemění na tom, že to vypadá velmi efektně. Je mi líto dětí, na kterých se pak mnozí dospělí přiživují, a jak už tu psali přede mnou, připraví je tak o dětství. Pokud mají štěstí, mohou svůj "talent" rozvíjet přirozeně a přiměřeně dál.
Ilona Erika Kolář
31.5.2017 20:23
Čím talentovanější dítě, tím se na něj kladou větší nároky a tím to dítě vlastně trpí a není šťastné. A jak se jich ujme nějaký manažer, tak je to úplně v háji a to je konec jejich dětství.
Anna Čípová
31.5.2017 19:54
A mají talentované děti čas na hry s kamarády? Velmi brzy musí plnit přání dospělých a to nejen rodičů.
Zuzana Pivcová
31.5.2017 17:02
Ukázky jsem si pozorně poslechla. Ano, přiklonila bych se k tomu bubnujícímu chlapečkovi, protože bubnování jde napodobit ze všeho nejméně. Ostatní děti mají více či méně čisté vyzpívané hlasy. A jak bylo v článku řečeno, napodobovací schopnosti. Chtěla bych uvést něco, co, prosím, neberte jako samochválu, ale jako příklad. Naše maminka byla velmi kulturní a určitě si přála mít mimořádné dcery. Zpívala s námi třeba Dvořákovy Biblické písně nebo ukolébavky ze Smetanovy Hubičky a tak. Zpívaly jsme zřejmě naprosto čistě. Vystupovaly jsme se sborem a já ještě na té slavné Soutěži tvořivosti mládeže. Ale dar od Boha to nebyl, začala jsem pak brnkat na kytaru a řvát hity Yvonne Přenosilové a dnes sotva udržím tón. :-)))
