Spací vlak
Foto: archiv autorky

Spací vlak

16. 4. 2017

Terezka (moje vnučka) byla dítě, pro které bylo do tří let jediným dopravním prostředkem auto. Viděla na silnici autobusy, trochu se vyznala i v autech, viděla vlaky, ale nikdy v nich neseděla.

No, tak to se musí napravit. A tak jsme se vydaly na týden k prababičce na severní Moravu spolu a vláčkem. Dcera přivezla Tes do Prahy (autem), odvezla si mého psa a my se vydaly na cestu vláčkem. Tu cestu jsme pak opakovaly rok co rok, dokud žila moje máti (ty dvě měly narozeniny v červenci - starší 21. a mladší 22. - oslavy byly vždycky dvě, nikdy se to nespojovalo). Jely jsme první třídou, ta nebyla tak natřískaná a za Tes se neplatilo. Byla u vytržení a já na nervy, naštěstí se vždycky někdo našel ve vedlejším kupé, kdo něco namaloval nebo jinak s neposedným dítětem komunikoval. Na cestu jsme vždycky měly usmažené řízečky, to my rády a bez této krmě dodnes není v naší rodině možný žádný výlet. A to takhle  s řízkem v ruce trajdala chodbičkou a najednou přišla zpátky a chtěla další, ačkoliv ten svůj ještě nesnědla. Hned za ní přifrčel pán, a že se jí jenom zeptal, jestli mu dá kousnout, koukla na něj a zmizela. Tak šel za ní, nakonec s řízkem v ruce odpochodoval i on a Tes měla kamaráda, který uměl malovat a seděl v kuřáckém kupé, kam jsem občas zavítala na cigárko (tehdy jsem kouřila).

Jednou jsme přišly na nádraží a na vedlejším peronu stály Ruské lůžkové vagony. Krásně modré se záclonkami na oknech. Tes na ně koukala jako na zjevení. Babičko, to je taky vlak? Takovej divnej a krásnej? Tak jsem ji vysvětlila, že nejezdí jenom normální vlaky, kterými jezdíme my, ale že tohle jsou spinkací vagony, které jezdí v noci a lidi v nich mají postýlky a po cestě spí a pak je pan průvodčí probudí, aby nezaspali stanici, kde mají vystoupit. Nevěřícně koukala, co ji to povídám, a celou cestu na Moravu zjišťovala, jak to vlastně je, ale i když věděla, že maminka a babička mají vždycky pravdu – nevěřila mi. Nezbylo nic jiného, než dokázat své tvrzení. A tak další výlet na Moravu už byl nočním rychlíkem a ve spinkacím voze. Ten úžas a ohromnou radost bych vám přála zažít, když nastoupila Tes do vlaku a pak vešla do našeho kupé. Tři postele, bíle povlečené nad sebou, skříň na oblečení, skříňka na toaletní potřeby, umyvadlo a zrcadlo – to všechno prošlo zevrubnou prohlídkou s nadšeným komentářem. Rázem byla odstrojená a zabrala prostřední postel, ze které měla nádherný výhled na noční krajinu za oknem, ovšem naprosto nevhodnou pro čtyřleté dítko ke spaní. Když ještě za Kolínem komentovala dění za oknem a já bych tak ráda usnula, napěchovala jsem se k ní s pohádkami na dobrou noc. Obvykle postačil Smolíček pacholíček, Červené autíčko (můj výplod, se kterým jsem někde na netu vyhrála soutěž o moderní pohádku) a Polámal se mraveneček, u kterého pravidelně usnula, tentokrát jsem musela vše opakovat nejméně třikrát, než zabrala. Pak jsem ji úspěšně přenesla na dolní lůžko a na jejím místě jsem usnula já. Konečná stanice pro nás byl Český Těšín, takže v Karviné vzbudit, to stihneme. Jenže probuďte dítě, které ještě v půlnoci zíralo do krajiny v půl šesté, aby se obléklo a bylo schopné vystoupit. Nechtěla vystupovat, chtěla spinkat. Nakonec jsem z vlaku vylítla (za vydatné pomoci průvodčího) s napůl oblečenou Terezkou, na nástupišti rozbalila kufr a zimou vibrující dítě dooblíkla.

Korunu tomu  nasadila, když jsme vyšly před nádraží, rozhlídla se a naštvaně prohlásila „No a kde máš taxíka?,  to jsme mohly zůstat v tom vlaku!“.

 Mám to tady už sepsané hodně  dlouho, ale na dokončení to muselo počkat až na letošek, kdy se to neposedné dítě na svoje dvaadvacáté narozeniny rozhodlo vdát …

(ty šaty nejsou ty, ve kterých se bude vdávat, ale jedny ze zkoušených)

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Monika Proboštová
Tak to jsem se posmála :-)
Zuzana Pivcová
Když jsem, Zdeno, jela prvně na noc služebně lůžkovým vozem do Německa (a při určitém počtu kilometrů jsem měla od zaměstnavatele nárok na 1. třídu), tak jsem taky na všechno pěkně koukala, a to jsem nemusela být ani malá Terezka. Jenže, abych mohla lépe spát, dala jsem si ucpávky do uší. Vzbudilo mě světlo a celníci, kteří mě odemkli a něco na mě mluvili, ale nic jsem neslyšela. Teprve pak mi došly ty ucpávky. To bylo asi 1996 a ještě byly kontroly. No, hloupá situace, napřed mysleli, že jsem neslyšící.
Eva Mužíková
Jak vám ta holčička vyrostla... milé vyprávění.
Marie Ženatová
Cesta vlakem s malou první vnučkou bývala to nejhezčí, co mne v životě potkalo. Jezdívala jsem i s dalšími vnoučátky, ale první zážitek byl přece jen nej...
Jitka Hašková
Moc hezké, typické pro dnešní děti, že jezdí více auty. jela jsem dvakrát přes noc tam a zpět lehátkovým vlakem do Zürichu. Bylo to pohodlnější než letět.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.