Pás betonových pevností je ideální pro výlet za poznáním historie
Pevnost u Darkoviček. FOTO: Petr Žižka

Pás betonových pevností je ideální pro výlet za poznáním historie

28. 3. 2017

Udělejte si výlet za poznáním nedávné minulosti, vezměte třeba vnuky a podívejte se do míst, kde se připravovalo k obraně tehdy mladé Československo.

Stojíme u jedné z perfektně opravených pevností u Darkoviček na Opavsku a kocháme se výhledy. Před námi se rozprostírá Hlučín a Ostravsko. Vzadu je hranice a za ní dnešní Polsko. Vlevo další pevnost a vpravo další, na vlas stejná.

Na první pohled zarazí, že hlavní betonová hradba bunkru směřuje do vnitrozemí. Jako kdyby se vojska měla bránit útoku z Ostravy a ne od státní hranice, kde byl cítit nepřítel.Nezbláznil se ten, kdo to vymyslel? Nezmýlil se stavitel a neotočil pevnost o 180 stupňů? Jistě, že ne. Vše má svou logiku – útočící armády by žádné bunkry neviděly – jsou dokonale skryty. Jen neprůstřelné věže střílen vystupují nad horizont. Jako obří vosí úly. Neviditelné a vždy připravené bodnout toho, kdo šlápne příliš blízko.

Ty střílny jsou jako nějaký šedý rejnok rozpláclý v trávě. Obří volí oko, vylité z pánvičky do krajiny. Nebo tady už před 80 lety přistálo UFO? Žádná hrana, o níž by se mohla opřít nepřátelská střela. Z pohledu chlapa, který prošel základní vojenskou službou, zkrátka dokonalé…

Pás malých bunkrů pro jednoho dva vojáky až po pevnosti pro celé vojenské jednotky, se táhl celým pohraničím. Od Bohumína až do Čech. Osádka jednoho bunkru střežila ty okolní, vzájemně se kryly. Byl to dokonalý systém, který by odolal všem tehdy používaným zbraním. Velké pevnosti byly malými městy s vlastní zásobárnou vody, filtrací vzduchu, zásobou potravin…

Dodnes je velká část tohoto obranného systému vidět v lesích a polích kolem Ostravy, na Opavsku a Bruntálsku. Některé z nich jsou opraveny a vypadají tak, jako ve třicátých letech, včetně techniky, zbraní a zařízení. Jsou součástí této krajiny a součástí dějin.

A pokud Vás prohlídka pevností u Darkoviček nadchne a budete se chtít dozvědět více o tom, jak to tenkrát bylo, zajeďte si do Hrabyně. Památník druhé světové války tady ční do krajiny a apoliticky vypráví příběh o ne tak dávné historii této části Evropy. A pokud jedete na výlet nejen s vnukem, ale též s vnučkou, která by se mohla u pevností nudit, můžete jí to vynahradit návštěvou některého z nedalekých zámků. Bude se jí jistě líbit zámek Kravaře. A kdybyste snad měli málo dějepisu, tak vězte, že právě v Kravařích oplakávala Marie Terezie ztrátu části území, když prohrála válku s Pruskem a musela posunout hranici Českých zemí. No, a že prý se historie neopakuje…

 

cestování
Autor: Petr Žižka
Hodnocení:
(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Pudichová
Je to za humny. Jednou jsme si tady udělaly výlet a Růženka Antlová to zdokumentovala. Stojí to za shlédnutí, Podívejte se na: https://www.youtube.com/watch?v=k0yNJict3L8
Svatava Páleníková
Zajímavé místo. Pro vnuky dobrý tip.
Helenka Vambleki
Tak my jich máme v Bohumíně hned několik a jeden velice vybavený dobovými artefakty, který je dokonce kulturní památkou. http://www.bunkr-bohumin.cz/Photogalery/index.html
Jana Šenbergerová
Pár bunkrů už jsem viděla, v jednom si dokonce docela často i hrála, ale takové jsem ještě neviděla. Pěkný článek, zajímavý tip na výlet.
Marcela Pivcová
Váš výlet za poznáním mi připomněl pobyt s dětmi na škole v přírodě v Kořenově v Jizerských horách, kde je několik bunkrů, které byly součástí opevnění. Některé byly přístupné, byly sice bez úprav a vybavení, ale stejně jsme je i s dětmi prolezli.
Květoslava HOUDKOVÁ
Mně by to určitě nebavilo - ale spíše by měli využít dosud neaktivní dědové s vnoučaty =do hospody ne, do bunkru ano.
Zuzana Pivcová
To by bylo něco po mě!! Zatím jsem se musela spokojit jen s návštěvou malého řopíku u parkoviště na Karlštejně. Ale příště bude na řadě Roudnice! Alespoň ještě něco z tzv. Pražské čáry.
Alena Tollarová
Tenhle výlet je pro mě trochu daleko, ale co vím, že vnučka by se zaručeně nenudila. A tenhle článek je pro mě tak trochu šťouchnutí, abych splnila, co jsem slíbila už asi před dvěma lety ...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.