Místo mého srdce: Veselí nad Lužnicí
Foto: autorka

Místo mého srdce: Veselí nad Lužnicí

21. 3. 2017

Protože jsem se v životě buď s maminkou nebo potom i sama nespočitatelněkrát stěhovala, budu těžko hledat místo mého srdce. A přece takové místo je. S mým dětstvím je nezapomenutelně spjato Veselí nad Lužnicí. I když jsme bydleli v Ostravě, každé prázdniny jsem trávila zde u babičky. Bydlela v domečku z bílých cihel naproti nádraží s nejmladším synem a jeho ženou Boženkou. Fotku domu z jiného úhlu nemám, zde jsem uřízla osoby, tak vidíte jen roh domu s chodníkem.

dum.jpg

 

 

Můj dědeček v domě kdysi provozoval mlékárnu, kterou vchod se staženou roletou připomínal ještě několik dalších desítek let. Do té bývalé prodejny se z kuchyně scházelo po třech schůdkách a ještě dlouho se jí říkalo krám, který se dnes zdá být menší, než byl v mém dětství, a přespávají v něm návštěvy.

"krám"

 

 

V pokoji obraz s loděmi v bouřícím moři, kterého jsem se jako malá bála, a bouře dodnes na zdi visí.

lod.jpg

 

V kuchyni stál šporhák, ve kterém babička pořádně zatopila a pak nám vyvařovala. Všem vnoučatům dala bandasky a šli jsme do lesa na borůvky. Vraceli jsme se s modrými pusami a plnými konvičkami a za odměnu nám babička upekla borůvkový koláč. Celé dny jsem běhali venku, chodili se koupat do Lužnice a na nádraží pozorovali vlaky. V kuchyni už dávno není šporhák, ale plynový sporák. Zahrada se taky zdá nějak menší. Smrky v ní pořádně vyrostly. Co jsme se kolem nich nahonili. Za zahradou velká louka, kde vyrostl hnusný panelák, ten je za smrky trochu vidět.

plot.jpg

 

 

Dřevěný stánek s občerstvením na peróně, ve kterém babička až do důchodu prodávala. Nádraží je sice zmodernizované a stánek je zrušený,  ale loni jsem na zdi ještě našla stopy místa, kde stánek stával. 

stanek.jpg

 

 

Škola, do které chodila moje maminka i s dalšími sourozenci.

skola-1.jpg

 

Musím se přiznat, že jiné fotky z Veselí téměř žádné nemám. Ty obrázky nosím v srdci. Lužnice, kde se sestřenice málem utopila. Kino, kam jsme chodili za kačku. Místní hřbitov, kde odpočívá babička s mnoha dalšími členy rodiny. A u nádraží hrad mého dětství, který tam dodnes stojí a už jsem o něm na íčku psala v článku Prázdniny před padesáti lety-  čti zde

Místo mého srdce
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
Ty vzpomínky nám nikdo nevezme a má štěstí ten, kdo je má krásné. A to ty máš....
Zuzana Pivcová
Helenko, vím, žes už kdysi o Veselí psala a měla jsi na fotce hrad v nádražní zahrádce. Když jsme pak jeli s J. do Třeboně a ve Veselí přestupovali, hned jsem si na Tě vzpomněla. Je to docela blízko od "našeho" Týna n. Vlt., ale tak trochu mimo mou trasu. Já už v Táboře vystupuji a pak jedu přes Bechyni do Týna. Za Tvé vyprávění děkuji, dokreslené fotkami je opravdu velmi hezké a dojemné.
Jitka Hašková
Hezké vzpomínky. Mně je při mých vzpomínkách na dětství spíše smutno.
Naděžda Špásová
Helčo, hezky napsané, ještě, že ty vzpomínky máme. Líbí se mi, jak jsou fotky vložené do článku.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.