Už si ani nevzpomenu, kdy jsem poprvé podlehla nutkání probádat veřejné mínění přečtením diskuze ke článku nebo blogu. Od té doby jsem ale zaznamenala celou hitparádu názorů, výlevů, postojů i praktik, se kterými se můžeme setkat takřka v každé z nich.
Mezi nejoblíbenější z diskuzních praktik patří napadání samotného autora. Ten bývá zpravidla moc mladý (což je univerzální „páka“ na autory pod padesát let) nebo prostě moc hloupý a neznalý. Pokud je autorem žena, může se navíc dočkat toho, že je třeba moc blonďatá, moc nebo málo nalíčená, moc hubená nebo tlustá, zkrátka vždycky se najde něco, čeho je moc nebo málo. A to i v případě, že u článku fotografie autorky vůbec není.
Protřelí diskutéři už si dokážou nějaká ta negativa přimyslet. A pokud k jejímu textu chová diskutující opravdu silné antipatie, vždycky je po ruce nálepka feministky (skoro tak oblíbená jako nálepka studenta flákače, ekologa teroristy nebo zločince kapitalisty). Tam už není třeba nic dodávat, to je prostě odpad společnosti, slušní občané jistě vědí. Je v podstatě jedno, jestli se tím myslí ženy, které na počátku minulého století bojovaly za volební právo, nebo imaginární skupina „příliš samostatných“ žen, které nenávidí muže. Je sebevědomá a stojí si za tím? Tak je feministka! A hotovo. Úkol je tedy splněn. Diskutér je spokojen, že svůj nesouhlas dostatečně ospravedlnil špínou naházenou na autora (a kdyby se bránil, tak mu přidáme). Samotné argumenty tedy už hledat netřeba. Do stejné kategorie příspěvků spadají i smajlíkem ilustrované výsměchy a pobavení nad článkem, který je pro diskutéra zřejmě tak absurdním, že si vlastně ani žádné argumenty nezaslouží.
Je logické, že mezi častými diskutéry najdeme spíše jedince s velkým množstvím volného času než osoby z větší části zaneprázdněné, ať už jejich život vyplňuje práce, studium, rodina nebo přátelé. Mezi oblíbenými návštěvníky jakýchkoli veřejně přístupných diskuzí tak nemohou chybět důchodci a dlouhodobě nezaměstnaní. Ty můžeme poznat podle všudypřítomného negativismu a oslavných agitek na časy dávno minulé. V té době bylo všechno k dostání za mrzký peníz, zatímco dnes nejsou peníze na nic. Tedy kromě připojení k internetu. (Nezahořklí důchodci mi jistě prominou, to není snaha o generalizování, jen důsledek toho, že ti, kteří si den dokážou užívat jinak než dštěním nenávisti ať už na diskuzích nebo ve veřejných dopravních prostředcích, nebývají tolik vidět.) Ruku v ruce s nimi jdou diskutéři, kteří cítí povinnost oblažovat svět svou záští ke všemu současnému a mladému. I tráva bývala kdysi zelenější a lidé slušnější, a tak se nelze divit tomu, že dnešní zkažená generace píše stejně zkažené články. A půjde to jenom z kopce. Dnešní svět není v pořádku. To se dočteme pod každým článkem se společenskou tematikou. Holky se oblíkají jako kluci, na homosexuály se už nedíváme skrz prsty, ženy dělají kariéru a nestojí u plotny. Radši aby po nás přišla potopa.
I v těchto takřka univerzálních jevech však hraje roli, jestli je příslušná diskuze anonymní či ne. Čím méně údajů je nutné při vkládání příspěvku vyplnit, tím více urážek a politických agitek se dočkáme i pod zcela nesouvisejícími tématy.
Ačkoli jsou tedy výlevy, které můžeme na diskuzích zhlédnout, jazykově, vizuálně i obsahově různorodé, většinou je spojuje jeden společný rys – jen zřídka v nich narazíte na věcný argument. A tak, zatímco mě uklidňuje, že do diskuzí většinou přispívají lidé s povahami, se kterými se v životě u jednoho stolu nepotkávám a snad ani nepotkám, diskutéry může uklidňovat, že to samé v jejich případě platí pro pisálky, mladé lidi, staré lidi - důchodce - feministky, studenty, ekology, kapitalisty, homosexuály, kariéristky…
Článek, úvaha platí pro všechny sociální sítě - VŠEOBECNĚ. Vztahovační - nevztahujte na sebe!
