Vánoce za našeho mládí
Ilustrační foto: pixabay.com

Vánoce za našeho mládí

13. 12. 2020

Jaké to bylo u nás doma v letech, když jsme byli ještě dětmi? Těšení na Vánoce bylo spojeno s tajemstvím a téměř detektivním hledáním dárků. Nevím, proč jsme to dělali, když překvapení je tak příjemné!

Na Štědrý den se nešetřilo uhlím. Zatopilo se ve všech místnostech a bylo útulně. Stromeček byl v ložnici a později jsme ho s bratrem Oldou strojili tak, aby to mladší sestřička neviděla. Byla malá a my jí chystali překvapení.

Teplo, vůně cukroví a připravovaného jídla! Já měla na starost bramborový salát, a to jsem si fakt vychutnávala. Dělala jsem ho několik hodin. Prostě byl vánoční a musel být lepší, než kdy jindy.

Večeřeli jsme v obývacím pokoji u kulatého stolu a už jsme se nemohli dočkat. Vždycky to byly dárky dosti praktické; svetry, rukavice, šály, tepláky, ale přesto se tam našla knížka, památníček nebo moje první manikúra. Je pravda, že to byly často knihy sovětských autorů jako třeba, Žil jsem na Čukotce, Čuk a Gek nebo Patnáctiletý kapitán. Mamince jsme kupovali šeříkové mýdlo a Živé květy- to byla voňavka. Když jsem jednou dostala lyže, druhý den už jsem je zkoušela u lesa na stráni. Zajímavé je, že člověk má tendenci všechno přikrašlovat, zvláště to, co bylo dávno. A tak se vidím, jak běžím domů unavená, promrzlá a šťastná. Tma, sníh, ticho, klid.  Mimochodem, nedávno jsem do těch míst po letech zavítala a na té stráni je plno nových rodinných domků.

Až jsme byli starší, chodili jsme s bratrem do kostela na ranní mši. Nechali jsme se brzy vzbudit, pořádně se oblékli a šli. Byl to pro nás zážitek pochodovat za tmy dědinou až k našemu drnovickému kostelíku. Jedny Vánoce jsem dokonce zpívala i sólo „ na khóru“. To si paní Jašková zvala domů pár dětí, které uměly zpívat, nacvičila s nimi koledy, nu a já potom na Boží hod ráno v kostele pěla „ V Betleémě, ve chleévě, ležíí tam na seéně.“ Pára mi šla od pusy, nohy zábly, ale zpívala jsem jako o život.

Jednou dostala naše mladší sestra pod stromeček knížku „Kocour Mikeš“ od Josefa Lady. Maminka jí každý večer četla jednu kapitolu a poslouchali jsme i my s bráchou, i když jsme byli na takovou četbu už dost staří. Dnes, když vidím někde útržky z Mikeše nebo Ladovy obrázky, nemohu si nevzpomenout na ty chvíle, které se staly krásnými až po letech.

Nejsmutnější Vánoce, které jsem v životě zažila, byly ty první bez maminky. Zemřela v listopadu a já převzala po ní štafetu. Snažila jsem se udělat všechno jako ona. Se sestřičkou jsme napekly několik druhů cukroví a na Štědrý den připravily vše tak, jak má být. Tatínek pomáhal. Vzpomínali jsme na bratra, který byl na vojně, co on tam asi chudák bude večeřet!

K večeru se otevřou dveře a tam stojí vojáček, náš brácha. Za dobré výsledky u tankistů dostal na poslední chvíli propustku. To bylo radosti!

Šli jsme všichni na hřbitov za maminkou a pak, pak šel život dál. Ty každodenní starosti o někoho jiného přebíjí ten žal, který nelze snášet dlouho. Jde to tak „cik cak“, od smutku po klid, až nakonec ten klid převládne.

Vánoce vzpomínky
Hodnocení:
(4.8 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
Libuško, děkuji vám za hezké vzpomínky. Mnoho mám podobných. Ponožky, knížka, malá manikůra nebo třeba ručníky a utěrky do výbavy. Radost byla ze všeho, protože jsme žili jinak. I tu přípravu vánočního bramborového salátu máme společnou. Byla jsem nejmladší ze 3 holek, ale studená kuchyně byla mojí doménou. O rok starší sestra byla dokonalá přes úklid, ta nám právě pohodu dost kazila. Přesto, jsou to krásné vzpomínky.
Marie Faldynová
U článku jsem si zavzpomínala na vánoční atmosféru u nás doma, něco bylo podobné. Je smutné, když se vánoce spojí s odchodem někoho z rodiny, ale nemoci si nevybírají.
Daniela Řeřichová
Dojemný článek, děkuji. Myslím, že naše generace má na co vzpomínat, a to je dar. Život pestrý, přinášející štěstí i bolest.
Zuzana Pivcová
Děkuji za posmutnělý, ale hezky lidský článek. Vyšel před 4 lety. Doufám, že vánoce stále ještě nevypadají tak, jak tu v komentáři napsal s nadsázkou tehdy Olda.
Lenka Navrátilová
Až mi slzička ukápla,krásně napsáno. Děkuji za vzpomínku. :-)
Jana Nápravníková
Krásně napsáno.
Elena Valeriánová
Jsem dojatá až k slzám.
Libuše Münsterová
Děkuji všem za krásné příspěvky, jsem tu nováček a moc mě to potěšilo. Paní Ženatovou zdravím, akci, kdy naše vzpomínky byly slavnostně ukládány do Národního muzea pro další generace si dobře pamatuji. Pak jsme ještě měli ten rozhovor v rádiu. Ať se daří, zdraví- L. Münsterová
Libor Farský
To je hezoučké, Libuško.
Lenka Hudečková
krásné vzpomínky na Vánoce....byly tajemné, ale já jsem přesto asi až do 14, let měla vyhrabané všechny dárky a věděla jsem, co dostanu...Až pak jsem si řekla, že to bylo naposledy, neboť nemám u stromečku žádnou radost...A tak se taky stalo... A později jako máma, jsem dětem odpouštěla, že znají často mé schovky dárků, vždyť byly po mně :-). Omlouvám se za 4*. uklikla jsem se, mělo jich být 5.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.