Život stromů aneb s kovbojkou do lesa
Ilustrační foto: archiv autorky

Život stromů aneb s kovbojkou do lesa

28. 11. 2016

Chcete se jako já dozvědět něco více o stromech? Jejich život je pro nás tajemný, to mi věřte. Dodávají nám tolik potřebnou sílu a energii, ale přitom o nich tak málo víme.

Osamělý strom není les, stejně jako osamělému člověku se nežije nejlépe, i tak je to u stromů. Každý strom je pro své společenství cenný, kéž by to tak bylo i v životě lidí. Zatímco stromy si svých vrstevníků váží, lidé často nikoli.

Les podporuje i nemocné stromy. Pařezy postupně uhnívají, za několik desetiletí se mění v humus. Jak se stromy vyjadřují? Vonnými látkami. Mají i voňavá sdělení, vrby, či kaštany, zvou včely na hostinu. Bylo by krásné, kdybychom mohli slyšet, jak se daří bukům, dubům a smrkům, co je trápí. Pokud ale při procházce lesem uslyšíte tiché praskání, tak to možná nebyl jen vítr, to pouze strom vám možná chtěl cosi říci...

Stromy snášejí žízeň hůř než hlad. Když se dostaví krutá žízeň, začnou stromy křičet. Je možné, že praskající kořeny jsou křikem žíznícího stromu... Věděli jste, že tvary stromů hovoří o tom, jak jsou zdravé a kolik let života jim zbývá? Rozsoch je strom, který se v určité výši rozdvojí. Pokud se tento přechod podobá písmenu U, pak se většinou nic nestane. Avšak běda, když rozsoch připomíná V. Potom se zpravidla opakovaně trhá.

Stromy mají sociální cítění a vzájemně si pomáhají. Pro stromy je důležitá kůra, je stejně tak ochranná, jako kůže pro člověka. Kůra a mechový porost podávají svědectví o stáří stromu. Proč jsou kořeny důležitější, než ostatní části stromu? Možná v nich sídlí něco jako mozek.

Staré listnaté stromy nám nabízejí službu. Krátkodobou předpověď počasí prostřednictvím pěnkav. Vyzpěvují - "jsi, jsi, překrásný polní maršálek." To ale slyšíme jen za pěkného počasí. Když se blíží déšť, promění se zpěv v pokřik "rééééč!".

Na sklonku léta se lesů zmocňuje zvláštní nálada. Stromy si natankují ze slunce, s jeho pomocí vytvářejí cukr a jiné rezervy. Zásobárna na zimu je pod kůrou a v kořenech. Shazování listí je ochranné opatření. Spánkový deficit mívá u stromů podobné důsledky, jako u lidí. Proto duby, či buky zasazené v květináčích doma nepřežijí. Nedopřáváme jim klid a v prvním roce umírají.

Také se vám líbí mech? Mně ano. Mechy využívají strom jako podklad. Mech u mladých stromů sídlí jen několik centimetrů nad zemí, zatímco později tvoří podkolenku ve spodní části.

Lesní vzduch symbolizuje zdraví. V listnatých lesích se otevírají srdce. V jehličnatých lesích se podobné pocity neobjevují. Duby méně často vyhlašují alarm, takže dochází spíš k výměně příjemných zpráv, které se prostřednictvím čichu dostávají do našich mozků. Jehličnaté porosty redukují viry a bekterie. Každá procházka lesem znamená kyslíkovou sprchu. To ovšem jen ve dne. Po setmění vypouštějí spoustu oxidu uhličitého.

Jak stromy dýchají?  Část jejich "plic" můžete vidět. Jsou to listy a jehličí. Na dolní straně mají nepatrné škvírky, které vypadají jako maličká ústa. Tudy se ve dne vypouští kyslík a v noci oxid uhličitý.

Když stromy upadnou do zimního spánku, kyslík se nedoplňuje ani ve dne. Žádný strach, klidně se můžeme zhluboka nadechnout i pod zasněženými buky a smrky. Zachraňují nás globální vzdušné proudy, které přinášejí svěží mořský vítr.

Kdoví, možná jednoho dne porozumíme řeči stromů, zatím se tedy otevřete své fantazii.

Jisté je jedno. Stromy navzájem komunikují, starají se o své potomstvo, pečují i o své staré a nemocné sousedy. Vnímají a cítí.

Buďme rádi, že můžeme objevovat jejich životní cesty a tajemství, a chraňme je. Věřte, že při příští procházce lesem budete vnímat zelený okolní svět novým pohledem. Stromy si předávají informace, pociťují bolesti, mohou dostat úpal, časem se jim tvoří vrásky, stejně jako nám lidem.

Les je můj druhý domov s Meginkou, je nám v něm dobře. A nyní, když jsem načerpala další poznatky o stromech, budu ještě vnímavější. Ráda bývám pod vrbou, mám jednu tu naši, zastavím se ale i u pařezů, zvláště u těch, které jsou zahaleny mechem, či je v blízkosti kapradí. Vnímám více tvary stromů, na Resslu máme les, kde jsou místa tajemná s tvary záhadnými.

Poznatky jsem načerpala z knihy "Tajný život stromů" /P.Wohlleben/, kterou vřele doporučuji třeba jako vánoční dárek. Vždyť je tu advent, tak proč neozdobit tu lesní krásu svátečně. Chraňme společně lesy, ať se nestane svátek z možnosti do nich vstoupit...

Vložila jsem i dvě videa "Když objímám strom" a "Krásná je ta naše země..." do videí, podívejte a nejen o adventu vám bude líb

"Holky" z lesní školky Eva & Meginka

Můj příběh stromy
Autor: Eva Krausová
Hodnocení:
(4.5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
ivana kosťunová
Evi, úplně mi běhá mráz po zádech, když si to představuji. Jako dítě jsem četla nějakou knihu - název si nepamatuji- a tam bylo napsáno, že to samé co u každého stromu vidíme nad zemí, je i pod zemí ve formě kořenů, ty kořeny vytvářejí chodbičky a klenby a žijí tam víly a lesní skřítci. Já jsem si vždycky ten život představovala. Knížku si určitě seženu. Je fajn,že nám, pragmatikům , odkrýváte nové obzory.
Eva Krausová
Marti, nic se neděje s hvězdičkama, mě se už stalo něco podobného. Důležitější je, pokud se článek líbil.
Marta Nosková
Povídání o stromech zaujalo a moc se mi líbilo.Chtěla jsem dát pět hvězdiček,ale článek jsem četla v mobilu,zavadila jsem o display a místo pěti tam skočily pouze tři.Omlouvám se a dodatečně posílám *****.
Jana Šenbergerová
Jakékoliv stromy mohu kdykoliv, kdekoliv a za každého počasí. Vánoční čas je pro mě něčím jako honem na stromy. Když už musí zaplatit svým životem za naše zvyklosti, aspoň se z nich raduji. Z vánočního stromku stejně jako z čehokoliv jiného, co je ze dřeva vyrobeno. Pokud bychom byli schopni žít bez nich, asi by náš život vypadal úplně jinak. Jsme s nimi spjati mnohem víc, než si dovedeme představit. Také bych dala přednost stromům před kovboji.
Eva Krausová
Karle, tak to jste asi měl štěstí, že Vám buk i dub vydržel tak dlouho v květináči. Poznatky mám z uvedené knihy. Zuzko, já také spoustu věcí neznala, dala mi je kniha. Jarko, klobouk je to spíš na podzim a zimu, mám ho až z Českého Krumlova, měla ho i mamka. Titulní fotku jsem dnes Jiřko změnila já sama. Využila jsem i času adventního a stromy ozdobila srdcem, které jsem si přivezla až z Prahy ze zajímavého obchůdku na Václaváku. Dostala jej i "chůvička" Meginky Vlasta, protože má velké srdíčko.
Karel Boháček
Měl jsem 5 let buka a 8 let.duba v květináči - rostly v pohodě- nakonec jsem jim dal volnost do volné půdy na skalce.
Zuzana Pivcová
To je krásná analýza, jejich charakteristika a Vaše vyznání lásky k nim. Stromy jako živé bytosti vnímám, ale spoustu zde řečených věcí jsem nevěděla. Moc děkuji!
Jaroslava Handlová
Les pro mne znamená skutečný poklad. Jsem ráda, že si ho můžeme dosytosti užívat a podléhat jeho náladám. Líbí se mi, jak poeticky jste toto bohatství popsala. Mne by nikdy nenapadlo jít do lesa s červeným kloboukem. A přece zde se mi opravdu líbí, je krásný a sluší Vám, a uměleckým ztvárněním vlastně i stromům.
Hana Šimková
Moc hezké povídání o stromech. Mám je ráda. Čekala jsem fotografie stromů a na fotkách jste jenom Vy Evičko a ještě ty fotky jsou skoro stejné.
Karel Boháček
Hezké vyznání, lépe bych to nepopsal. Les je též můj druhý život. -------------------- Evi , postačí příště pár fotek - sluší Ti to.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.