Prodávání
Ilustrační foto: pixabay.com

Prodávání

13. 10. 2016

Pravda, budou následovat jenom vzpomínky, z minulého režimu. Prý tehdy mívala Praha jenom 4 čtvrti, Štvanice, Bohnice (blázinec), Pankrác (věznice) a Olšany (hřbitov). Nebylo to ale tak smutné. Tehdy Pražané ještě mluvili ústy, mnohdy šťavnatě a duchaplně.

U nás na Žižkově byl v 50. letech nedostatek slepičích vajec. Milostpanička vstoupila do krámu. Chtěla 10 vajec. Prodavač řekl, že je opravdu nemá! Škemrala alespoň jenom o dvě. Ta prý skutečně má, ale nerad bych se jich zbavil!

Třeba jsem si v centru Prahy vyhlédl koženou tašku, za 500 Kčs, po vyplacení premií jsem si ji šel koupit. Tehdejší prodavačky bývaly výřečné, zákazníkovi chtěly vyhovět, přemluvit ho ke koupi. I kupující si chtěl s nimi „pokecat“. Vstoupil jsem do obchodu a jako ještě mladý a krásný, jsem se prodavačce hned zalíbil. Hovor plynul sám o sobě, nad tou hezkou taškou. Náhle vtrhla do krámu další zákaznice. Chtěla do své ruky položit jí vyhlédnutou kabelku. Prodavačka začala žárlit, kabelku jí do ruky nedá, prý by ji „ošahala“! Tak jsme se všichni tři rozešli v nepřízni. Prodavačka se do mě nezamilovala, já utratil pět stověk a jiná nakupující si „neožmoulala“ vyhlédnutou kabelku.

Na Královských Vinohradech bylo v odpoledním zelinářství veselo. Dvě prodavačky byly veselejší, asi z tajného popíjení vína, v pracovní době. Přišla zákaznice a přála si ovocný sirup. Jedna prodavačka se zeptala, zda chce ten s obrázkem ptáka? Prý ano. Druhá dodala, zda s tím, co má ocas nahoru? První prodavačka vyjekla: ocas má být vždycky nahoru! Rozešly se všechny tři, nadměrně spokojené.

Drsnější to bylo ve vedlejším řeznictví, také v téhle lepší čtvrti. Řeznice byla také „zpumprdlíkovaná“. Starší muž od ní žádal maso na „ptáčky“. Odpověděla mu, že ona má maso „jenom na ptáčky“! Rozešli se rozpačitě…

V chudobném Žižkově byla prodejna knih. V té době vyšla velmi žádaná kniha Modrý pták. Vstoupila panička a zeptala se mladého prodavače, zda by měl Modrého ptáka? Zamyslel se, zapýřil se, a řekl: měl bych. Dál se zeptala: a stál by? Odpověděl, stál by! Ona, myslím jako kolik? Jako kolík, to už ne!

Tak už jen doufejme, že po pádu elektronické komunikace se nám vrátí mluvní jadrná čeština.

 

                                 

 

Praha vzpomínky
Hodnocení:
(4.3 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Boháček
íáky pane Nekvasil za vzpomínky, tohle pamatuji. Krásné krámky a prodavačky s nimiž se dalo pobavit v dobrém i zlém. Dnes je to hrůza - jsou to snad dnes roboti ?
Jiří Libánský
Většinou poznám, z jakého důvodu autor článek napsal. Tady tápu. Jedině mne napadlo, že třeba jen kvůli té anekdotě v závěru. Ale na ty máme rubriku na chatu. Tak nevim.
Hana Šimková
Ach jo, tak vůbec nevím, co tím chtěl autor říci a co nám to vlastně prodává.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.