FOTO: Eva Krausová

Svět loutek aneb za vílou a broučkem

4. 10. 2016

Tak jsme se vydali s kamarádem do lesa za vílou a svatojánským broučkem. Ano, za broučkem, o kterém napsal knihu Jan Karafiát. Nevěříte? My také nevěřili a přesvědčili se, že tyto kouzelné bytosti v přírodě pobývají. Doprovázely nás na cestě až do setmění a pak jsme si rozsvítili lucerničky.

Víla s broučkem tu poseděli, tu se nám schovali za strom a brouček chvílemi i poletoval. Připadali jsme si jak Alenka v říši divů. Ale nebyla to pohádka, věřte nebo ne. Však už se těšíme na Svatojánskou noc, až si broučkové (světlušky) rozsvítí své lucerničky a budou nám svítit na cestu.

Vždyť se podívejte na snímky z podvečerní cesty do lesa.

A pamatujte, vy sami nikdy loutkami nebuďte, svou cestu životem si řiďte sami. Jen tak budete šťastni i s tím málem, co člověk někdy v životě má...

A povyprávějte o víle a broučkovi svým vnoučatům, rozzáří jim to očka.

cestování

Autor: Eva Krausová

Hodnocení:

(5 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Eva Krausová 5.10.2016 17:39

Lidmilko, je to malá radůstka pro všechny na Íčku...

Lidmila Nejedlá 5.10.2016 08:07

Evo, to se Ti povedlo, moc hezké, poetické, vzpomínkové, něžné...díky.

Eva Krausová 4.10.2016 18:03

P.S. Kouzlil se mnou parťák Lukáš Chlubna.

Eva Krausová 4.10.2016 18:01

Ilonko, skřítek Pižlík, zvláštní jméno..., ale to má tedy výhled ze 4tisícovky. Ivanko, vílu dostal kamarád darem a broučka si pořídil. Snad tu lesní rodinku rozšíříme. Libore, kouzlit bychom měli občas všichni, je to pohlazení. Alenko T., závidět mi nemusíte, i Vy se můžete někdy vrátit do dětství, byť poeta kolem Vás není. Aspoň jsem vás na výpravu pozvala já byť jen na dálku.

Alena Tollarová 4.10.2016 13:43

Paní, Evo, líbí. A moc. Věříte mi, že bych se na takovou výpravu docela ráda vydala? Jenže žádný poeta kolem mě není a já Vám i tak trošku závidím. Domečky v lese jsme naposledy obdivovaly při výpravě na Hruboskalsku.

Libor Farský 4.10.2016 13:41

Kouzelná atmosféra na mne silně zapůsobila i na dálku. Děkuji, Evi.

Hana Rypáčková 4.10.2016 12:36

Za Svatojánky se vydávám často.Hojně jsou v maliní, kam je přilákají samičky. I na zahradě.Karafiátovy broučky děti milují a pozorovat je doopravdy a i pupalky stojí za ponocování. Teď už stavím domečky pro skřítky jen s Honzíkem, ale ty odrostlé děti na prázdninách vytvářely nádherné lesní mužíky a víly z přírodního materiálu- z pařízků, mechu , lišejníků , květin a j. Samotnou si takhle pohrát, by mě nenapadlo, ještě mám v záloze Valinku.

ivana kosťunová 4.10.2016 11:20

Když jsem před lety v Broumovských skalách objevila pokojíčky, které si stavěly děti z klacíků, mechu a lesních plodů, byla jsem okouzlená jejich půvabem. A vy to dokážete ještě umocnit dalšími poetickými nápady. Skvělé. Ty marionety si vyrábíte sami ? Mám marionety ráda, kdybych měla dostatek prostoru, sbírala bych je. Přinesla jste trochu poezie do mého nervozního dne.

Ilona Erika Kolář 4.10.2016 10:52

Karafiátovy Broučky mám doma, jedno z prvních vydání. Já mám zase skřítka Pižlíka, který se mnou jezdí po všech výletech a je to zcestovalý skřítek, leze i na čtyřtisícovky.

Helena Votíková 4.10.2016 10:37

Domeček z mechu a kapradí, jak píše Karel, k tomu z klacíků panáčka, panenku to bych si klidně postavila. Brát loutky do lesa, to by mě nenapadlo. Ostatně do batohu už by se nevešly, tam byly chleby... :-)

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Pozdrav!

Pozdrav, říkávala moje babička. Moje babička mi od mala vštěpovala - každého pozdrav, koho potkáš, ať je mladý, nebo starý. Hned je svět veselejší a lidé mají k sobě blíž. I když se lidé míjí třeba jen na chvíli.

Soňa Prachfeldová

Sicilské peklo na vlastní kůži aneb dovolená s Cháronem

Sicilské Syrakusy drží evropský teplotní rekord 48,8 stupně Cesia, který byl naměřen před dvěma lety. Jen o málo menší teploty tu zažíváme nyní. Jsme v italské Avole, vzdálené od Syrakus necelých 30 kilometrů. Přes den tu vystoupala teplota na 46,6 stupňů ve stínu.

Jan Raška