Jak na úzkost a stres? Workshopy pro pacientky s rakovinou prsu

Opravdu to nedokážu kvalifikovaně posoudit, řídím se jen citem, je pravda, že naše maminka s touto diagnózou už příliš dlouho nežila, ale je to 40 let a žádná psychologická péče pro takto nemocné neexistovala. Na jednu stranu může člověka podpořit, když vidí, že v tom zdaleka není sám, na druhou však se na něj může přenášet úzkost, negativní přístup k nemoci, viditelné horší stádium onemocnění atd. Moje bývalá spolužačka - vysokoškolská profesorka - neotálela a po prodělané základní léčbě se okamžitě vrátila mezi lidi do práce, jako by se nic nedělo. Prospívá jí to.

Workshopy jsou super věc - ale mezi zdravými , tam je energie a naděje.

Znám pár žen, které si prošly těžkou nemocí a dnes i po ablaci obou prsů žijí plnohodnotným životem. záleží vždy v jaké fázi nemoci jim byla rakovina zjištěna. jak píše paní Alenka psychika hraje velkou roli.

Nevím,taky bych spíš doporučovala být mezi ostatními lidmi a nevyhývat se jim.Jakmile se člověk začne uzavírat do prostorů,tak začne moc o své věci přemýšlet.Přece mezi lidmi je to lepší,lidi toho člověka povzbudí k dalšímu životu a je lepší mu říct,že to bude určitě lepší a že ty problémy časem zmizí,Jen se tomu nesmí ta osoba moc poddávat.To pak to jde rychle z kopce.Psychická stránka v tomto hraje velkou úlohu.

Blbost nad blbost, ta nemoc je všude, neuleví se Ti.

jsem z toho trochu vedle....praxe je jiná, spíše doporučuji jít do kroužků.,kde jsou zdraví lidé. Sebelepší workshop nezakáže o nemoci mluvit v tomto kolektivu, je to spíše deprimující, protože tito lidé pořád mluví o nemoci, léčbě a smrti. Zkušenost máme již 16 let ...------------------------------Opět se Íčkaři nevyjádři jako vždy, že ?