Jak jsme na tom s jazyky
Ilustrační foto: ingimage.com

Jak jsme na tom s jazyky

21. 7. 2016

Téměř třetina Čechů se nedomluví jinak než svou mateřštinou. Dříve narození se často stydí za to, že neovládají cizí jazyky a myslí si, že mladí jsou na tom v tomto směru mnohem lépe. Opak je pravdou. Jsme na tom s jazyky mizerně, ať je nám třicet nebo sedmdesát.

Generaci lidí, která měla ve škole povinnou ruštinu, se po roce 1989 nabízely dvě možnosti. Buďto se vrhnout do víru světa a intenzivně se nějaký další světový jazyk učit nebo navždy říkat: No jo, my neměli možnosti učit se anglicky jako dnešní mladí, my žili v blbé době. Každopádně všichni byli přesvědčeni, že jejich děti a vnukové už budou přinejmenším angličtinu ovládat skvěle. Realita v roce 2016? Vyhledavači pracovníků na pozice, v nichž je ovládání cizích jazyků nezbytné, si zoufají, že nejsou lidi. Cestovní kanceláře si libují, protože s nimi spousta lidí cestuje jen proto, že si kvůli špatné jazykové vybavenosti netroufá vyjet do zahraničí sama. A největší překvapení je, že mnozí dříve narození ovládají jazyky na vyšší úrovni než mladí, kteří se je učí už mnohdy od mateřské školky.

"Jazykové znalosti Čechů patří v porovnání s ostatními evropskými státy dlouhodobě k nejhorším. Například v evropském průzkumu z roku 2012 v aktivní znalosti angličtiny Češi zcela propadli a zařadili se až na poslední místo ze všech členských zemí Evropské unie. Průměr Česku nezvedla ani mladší generace, ta skončila třetí od konce," říký Olga Hyklová, majitelka a výkonná ředitelka společnosti AC JOBS, která vyhledává kvalitní pracovníky na určité pracovní pozice. Přitom až u tří čtvrtin pracovních nabídek je nyní podmínkou ovládání cizího jazyka, zejména angličtiny, němčiny a ruštiny.

"Například německy hovořící zaměstananci začínají být nedostatkovým zbožím" říká Martina Malečková z AC JOBS. "O studium němčiny v Česku dlouhodobě klesá zájem, přitom poptávka po kandidátech s němčinou je veliká. Strojaři nebo odborníci jiných technických profesí hovořící německým jazykem mohou sehnat práci v průměru do osmačtyřiceti hodiny," připomíná.

S uvedenými problémy souvisí situace z jedné pražské rodiny. Pětasedmdesátiletý Josef pochází z německé rodiny, takže němčinu ovládá od dětství. Nepřestal se jí věnovat ani za totality a protože byl odborníkem v oblasti elektrotechniky, díky tomu už tehdy často mohl cestovat do Německa a Švýcarska. "K tomu jsem se učil po večerech i anglicky. Když závod potřeboval uzavřít nějakou smlouvu nebo cokoli vyřídit se zahraničím, byl jsem žádaný. Nedělali mi problémy služebně vycestovat, přestože jsem nikdy nebyl v komunistické straně. Prostě jsem byl potřebný. Celý život jsem se snažil synovi i dceři vysvětlit, jak je důležité, aby studovali jazyky. Byl jsem šťastný, že moji vnuci se učí angličtinu i němčinu  už od první třídy," vypráví. Nedávno se celá jejich rodina vypravila na dovolenou do Rakouska. A Josef zjistil, že je na tom z celé rodiny s jazyky nejlépe. "Vnuci mluví s neuvěřitelnými chybami. Syn vůbec nebyl schopen stvořit kloudnou větu. Zíral jsem. Jak je to možné, při možnostech které dnes mají? Mám dojem, že moje generace brala vše vážněji, vše jsme si museli vydřít. Oni sice mají jazyky ve škole, chodí do různých kurzů, ale pořádně se tam nic nenaučí," přemítá.

Je to zvláštní, ale je to tak. Mladá generace, o které si její rodiče a prarodiče myslí, že angličtinu či další jazyky ovládá perfektně, je ve skutečnosti schopna v cizím jazyce číst, poslouchat muziku, stvořit jednoduché věty. A to je tak všechno. Jenže to je málo. Firmy hledají uchazeče schopné dorozumět se více jazyky a Češi nejsou schopni poptávku uspokojit. Dvěma cizími jazyky hovoří necelých třiadvacet procent obyvatel Česka ve věku od osmnácti do devětapadesáti let, více řečí ovládá jen šest procent lidí.

Personalisté mají navíc zkušenost, že mladí lidé se často přeceňují a rozhodně své nedostatky nepřiznávají. Naopak, někdy je i záměrně zkreslují. "Řada kandidátů uvádí v životopise, že cizí jazyk ovládá lépe, než tomu ve skutečnosti je. S tímto problémem se setkáváme u každého třetího uchazeče. Dokonce i u absolventů vysokých škol jsou znalosti cizích jazyků nedostatečné. Z toho důvodu personalisté jazykové schopnosti uchazečů na pohovorech prověřují velmi důkladně," vysvětluje Olga Hyklová.  

A další zkušenost. Dvě kamarádky, pětašedesátnice, si letos v červnu vyrazily k moři do Španělska. "Největší obavy jsme měly z toho, jak se tam domluvíme," říká Jana, jedna z nich, bývalá učitelka v mateřské škole. "Já jsem se kdysi učila německy, ale všechno se mi z hlavy vytratilo. Kamarádka umí pár slov anglicky. S tímto vybavením se cítíme značně méněcenné. Uklidnilo nás ale to, když jsme poslouchaly další lidi z našeho zájezdu. Mnozí byl výrazně mladší, ale nebyli se ani schopni domluvit při ubytovávání na recepci. Nejvíce mě ale překvapilo, že nás na letišti delegát cestovní kanceláře naložil do autobusu, ten nás vykládal u jednotlivých hotelů a nikdo nám nepomáhal s ubytováním a domluvou na recepci. Jenže my jely s cestovkou právě proto, že se samy nedomluvíme, v tom čekáme její pomoc," vysvětluje. Zážitek ji motivoval tak, že se od září přihlásila do kurzu angličtiny. "Chci získat aspoň základy. Chci dál cestovat, takže věřím, že i v mém věku ještě má smysl s angličtinou začít," říká. Motivaci má velkou i proto, že její stejně starý kamarád nedávno získal práci v jedné malé rodinné firmě. Hledali tam člověka, který by byl schopný telefonicky komunikovat se zákazníky v němčině. Ukázalo se, že pětašedesátiletý pán je na tom jazykově lépe než absolventi vysokých škol.

Copak nám z toho plyne? Že pokud máme v paměti zasuty nějaké památky po tom, že jsme se dříve cizí jazyk učili, není důvod se bát zkusit je zase vydolovat. Protože už víme, že ti mladí sebevědomí lidé, kteří se tváří, že anglicky mluví plynně, jsou na tom ve skutečnosti mnohdy podobně mizerně jako my.

 

 

 

 

jazyk škola
Hodnocení:
(4.8 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Walsh
Milí senioři, kteří jste aktivní. Ráda bych reagovala na vaše příspěvky, ohledně výuky angličtiny. Nejdříve vám chci říct, že jsem přes 30 let učila na SŠ a VŠ a také jsem měla jazykovou firmu. Vše se točilo kolem učebnic a testů. Pak jsem ale dostala příležitost vše změnit. Přišel ke mě jeden pán, kterému bylo tenkrát 65 let. Je to tatínek slvného hokejisty. Požádal mě o to, zda-li bychom se mu s manželem nemohli věnovat NĚJAK JINAK, aby se něco málo naučil a mohl cestovat svobodně za svým synem. Byla to pro nás výzva a zároveň vznikl nový systém výuky, který změnil nejen náš pohled na jazyky ale celý náš život. A PROTO SI DOVOLÍM TVRDIT, že každý, nezáleží na věku, SE MŮŽE NAUČIT JAZYK. Jsem si tím tak jista, že VRÁTÍM PENÍZE KAŽDÉMU, KDO TO NEDOVEDE. A víte, co je klíčem? Musíte vědět, kde angličtinu, či jiný jazyk hodláte POUŽÍVAT. Jednoduše řečeno, CO SE NAUČÍM, TO IHNED POUŽIJU. Vyučuji od té doby BEZ GRAMATIKY, nikdo s jazykem nezápolí poněvadž má MOTIVACI jasnou. Tak vám všem přeji, abyste ve své aktivitě pokračovali, abyste našli to správné odvětví, kde se chcete vzdělávat a nikdy nepřestali. O sobě ještě uvedu, že mi je téměř 50, manželovi 54 a máme 3 malé děti, jan abyste věděli, že i v pozdním věku se dá život začít. Přeji krásný den. Zuzana Walsh
Květoslava HOUDKOVÁ
V senior věku si už z NEznalostí jazyků hlavu nelámu. Když se mne někdo německy/rusky zeptá - musí mluvit pomaleji - mohu event. odpovědět (bez gramatiky). A pamatuji se, že když jsem v dětství někdy "zápolila" s ruštinou, němčinou - tatínek říkal: "Snadný jazyk je EMENTÁLŠTINA - když vynecháváš ty díry - naučíš se rychleji."
Soňa Prachfeldová
Ano je to pravda, v podvědomí máme naše znalosti zasunuty, také bych potřebovala více konverzace v nj, to chybí , pokud není s kým mluvit.
Dagmar Pravečková
Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. To platí stále. Mohu s mnoha diskutujícími souhlasit a z mých zkušeností jen doporučit; nebát se mluvit při jakékoliv příležitosti. Klidně i s chybami, ale mluvit. Cizinec ocení snahu a pomůže. Jednou jsem se zde svěřila, jak jsem spojila výlet do Hamburku s výukou němčiny. Existuje spousta příležitostí jak spojit příjemné s užitečným :-) Existují též videa zdarma na youtube. A těším se na názor paní Zuzany. Zdravím všechny z Oberstdorfu http://aktivnizivot.blogspot.de/2016/07/pachatelka-se-vratila-na-misto-cinu.html
Růžena Marková
Je všechno moc hezké co zde píšete a nedá se nesouhlasit. Mluvila jsem obstojně maďarsky ( babička, i když češka pocházela z Maďarska a na mně mluvila převážně maďarsky), děda německy, rodiče česky. Ve škole jsme se učili rusky a díky tomu, že jsem si psala s ruskými dětmi , i tu jsem slušně ovládala. Bohužel, když se jazyk nepoužívá tak z paměti vymizí. Dnes už umím jen mizerně německy a to jen díky tomu, že mám pár knih v němčině.
ivana kosťunová
Já s vděčností vzpomínám na našeho profesora latiny z gymnázia, znalost latiny totiž velmi usnadňuje výuku cizích jazyků. Kromě povinné Ruštiny, nepovinné Francouzštiny, jsem se ještě v průběhu života snažila učit anglicky německy. Přesto ani o jednom z těch jazyků nemohu říci, že jej ovládám, že umím jazyk. Přečtu text se správnou výslovností, pochopím, oč tam asi jde, někdy taky ne ,ale nepromluvím. A v tom je asi omyl těch, kteří do dotazníků uvádějí , že jazyk umí. To, že někdo zvládl slovíčka, vytvoří podle návodu věty bez gramatických chyb, zná pár frází,ještě neznamená umět jazyk. Sestřenice-učitelka Francouzštiny, jezdila často na stáže do Francie, aby poznala způsob života, kulturu a výslovnost , bylo to celoživotní studium. Dcera-učitelka Angličtiny při své první návštěvě kamarádky bydlící v Jižním Walesu, pochopila, že státnice a následné studium, pořád ještě nezaručují, že se tím jazykem taky domluví, a snaží se o nejrůznější stáže, aby řeč tzv. vypilovala. Nejlépe mi z toho srovnání vychází neteř, která žije 15 let v Itálii a byla nucena se naučit mluvit Italsky během jednoho roku. Státnici by asi nesložila, nezná gramatiku, ale domluví se na úrovni rodilého mluvčího.
Vladka Steinová
Dobrý den, kdo se chtěl naučit cizí jazyky, dříve, či nyní, tak se je prostě naučil. Článek zde předložený podporuje opět jen některé poznatky z výzkumu. Nechci zde psát, jaké a kolik jazyků umím, ale umím.Někdo je nadaný, jiný ne. To je velmi individuální. Já zdědila vlohy k jazykům po předcích. Doplním, či opravím Jarmilu, vyučuje se IVRIT, tedy novohebrejština, s kterou jsem začala ještě na studiích FFUK. Ovšem je to velmi náročné. Ne každý zvládne, já to do konce nedotáhla. V seniorském věku a to si upřímně přiznejme, již jazyky "nelezou" tak do hlavy, jako v mládí. S výukou jazyků se nyní začíná u dětí velmi brzy a je to dobře. Povinně bude, nebo již je, na 2.stupni ZŠ od 7.třídy zaveden vedle AJ druhý západní jazyk. To vidím jako velmi pozitivní. A nejlepší škola, jak se naučit cizí jazyk je mluvit, mluvit, být "hozen" do konverzace, namáhat šedou mozkovou kůru a poslouchat hovory místních i s dilaketem v dané zemi. Rozhodně nebiflovat slovíčka a gramatiku.To je zcela k ničemu.
Jarmila Komberec Jakubcová
Umím dobře rusky - občas se hodilo i dnes, slušně se domluvím anglicky který jsem měla VŠE a který se učím dodnes. V současné době se učím intenzivně hebrejštinu. Výuka znovu začne opět od září. Bez základních znalosti cizího jazyka lze se jen těžko v cizině pohybovat. I když je zájezd s delegátem, musíte se umět na recepci umět ubytovat, např. najít jídelnu a jiné základní věci. To delegáti zájezdů nezařizují. Většinou pak tlumočím i mladým lidem. Učit cizí jazyky lze i v pozdějším věku, nikdy není pozdě. V našem dobrovolnickém centru Totem Plzeň máme pro seniory zajištěnou výuku němčiny a nagličtiny a kurzy jsou vždy plně obsazeny.
Věra Lišková
Každý na jazyky nemá talent. Dcera měla němčinu na škole. Protože bydlí blízko hranic s Německem a jezdí do něj občas nakupovat, zaplatila si ještě jazykový kurs. V obchodě, kde byl pultový prodej chtěl její manžel speciální pečivo, které se mu zalíbilo. Dcera vyslovila prodavačce přání německy, ale ta odvětila, že nerozumí. I na druhý a třetí pokus se tvářila nechápavě. Manžel dceři řekl : Chceš snad říct, že za ty peníze, které stál kurs němčiny nezvládneš ani koupit rohlík.
Květoslava HOUDKOVÁ
Samozřejmě od školy povinnou ruštinu, v 8 tř. ZŠ 1 rok němčinu + trochu samouk. Do vzdálené ciziny jsem nejezdila (nebyly peníze), při jízdách do NDR jsem si nakoupila a -kupodivu- ani neztratila (nejvíc informací vždy daly místní poštovní doručovatelky). Teď některé CK předávají základní konverzaci té které země - a zbytek se "domluvíme rukama". Vnoučata už solidně mluví anglicky, možná, že - dle potřeby - ještě nějaký jazyk přidají. Já už -i s tím málem- vystačíml

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.