Výlet na Rejvíz
FOTO: autorka

Výlet na Rejvíz

11. 7. 2016

Na Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje jsme si naplánovali sváteční výlet na Rejvíz. Proč sváteční? Vybrali jsme známou pohodovou trasu, při které nebylo třeba zdolávat žádné velké kopce, spíš jen asfaltovou lesní cestu, nenáročné kopečky a trochu krkolomnější lesní pěšiny přes kořeny velikánů a nakonec už jen haťový chodníček.

Počasí bylo výletně přívětivé a cesta autobusem k chatě Rejvíz rychle uběhla, i když jsme zajížděli ještě do Horního Údolí. S potěšením jsme zjistili, že to tam zase žije, skoro všechny chalupy mají své nové majitele, kteří se snaží, aby vypadaly hezky. Pobavila nás figurína policisty v reflexní vestě, který ledabyle opřený o plůtek před jednou z chalup dohlíží na pořádek.

Na Rejvízu nás trochu vyděsily spousty už zaparkovaných, ale také neustále projíždějících aut. Oblast je naštěstí dost velká a turisté většinou mířili k jezírku, jen nemnozí se vydali také do okolních lesů. Našim prvním cílem byl Bublavý pramen. Když jsme u něj byli loni, skoro nebublal, jak málo bylo vody. Byla jsem zvědavá, jestli se vzpamatoval.

Od chaty Rejvíz jsme rovnou zamířili k lesu. Procházeli jsme kolem řady chat a chalup. U jedné z nich byl provizorní „obchůdek“ s keramikou. Majitelka chaty, autorka vystaveného zboží, neměla čas na kus řeči, právě řešila odvoz bioodpadu. Tak jsem si jen prohlédla docela zdařilé kousky a kráčeli jsme dál. Sluníčko svítilo, ale bylo docela čerstvo.

U prvního rozcestníku jsme odbočili vlevo a zanedlouho už jsme zdolávali lesní cestu „dlážděnou“ kořeny stromů. Já takové cestičky miluji. Po pravé ruce smaragdově zářil mech a občas odhaloval tichý, ale pěkně tekoucí potůček. Na levé straně jsme nečekaně objevili v trávě vemeník dvoulistý. Moc mě to potěšilo, už dlouho jsem ho nikde neviděla. Zvěčnili jsme kořenový systém vyvráceného stromu, který vypadal jako zeď s okýnky. Před ní jsme objevili v rašelině šlápoty někoho, kdo netušil, že se do ní po dešti proboří.

Po odbočení vpravo jsme štrádovali po asfaltu, minuli nás jen dva cyklisté, nějaká rychlá turistka a celou cestu nás doprovázeli malí hnědí motýli – okáči. Pramen mi udělal radost, zjevně ožil, ale byl ve sluneční záři zcela nefotitelný, vypadalo to, že je bez vody. Chvíli jsem laškovala s bublinkami. Když jsem v blízkosti pramene zadupala, vybublalo ze země více vody.

Potěšilo mě to a mohli jsme pokračovat ke svému druhému cíli, ke Kazatelnám. Jmenuje se tak vrch s několika zvláštními skálami, které asi někomu ty kazatelny připomínaly. Celou dobu jsme šli po žluté, ale najednou směřovala z kopce, přestože bychom měli dojít na kopec. Do toho vedla jen neznačená cesta, po které jsme se nakonec vydali. Jediné stoupání bylo brzy za námi a my se octli v borůvkovém ráji. Kolem cesty, kterou jsme přišli, byla v lese spousta borůvčí, ale borůvky skoro žádné, jen sem tam nezralé, zatímco tady byly nejen zralé, ale bylo jich i docela hodně. Zatímco Pavel fotil, já hned u první skály sbírala do krabičky, kterou jsem za tímto účelem vzala, kdybychom na nějaké narazili. Nesbíralo se dobře, vedle zralých bylo ještě hodně zelených, a proto jsem musela dávat pozor, co trhám. Občas něco přihodil i Pavel. Když bylo hotovo, popošla jsem k dalším skalám a málem mě porazilo. To byly borůvky! Mnohem větší a mnohem více. Když jsem se ptala Pavla, proč mi to neřekl, nechal se slyšet, že si toho nevšiml. Ignorant jeden!
Od mladé rodinky jsme se dověděli, že přišli po žluté, a to hned od Bublavého pramene. Šli jsme zpět stejnou cestou, jakou jsme přišli, a byli jsme rádi, že jsme tu žlutou přehlédli, přestože byla téměř nepřehlédnutelná. Cesta po ní byla delší, ale hlavně přes kopec, a tomu jsme se moc rádi vyhnuli.

Před námi byl poslední cíl, Velké Mechové jezírko.
Už u rozcestníku bylo jasné, že jsme na lesní „magistrále“. Davy tam, davy zpět. Není moudré chodit se sem kochat v plné turistické sezoně, ale letos jsme tam ještě nebyli, a kdo ví, kdy se sem zas vypravíme. Další překvapení nás čekalo u pokladny – zvýšené vstupné, bez nižšího pro seniory. Co bychom neudělali pro tento krásný kousek Rejvízu! Haťový chodník je třeba průběžně opravovat a o jezírko pečovat. Třetího překvápka jsme se dočkali až doma po stažení fotek do počítače – tentokrát bylo toto kouzelné místo zcela nefotogenické, i když se suchopýr snažil přitáhnout naši pozornost.

Po opuštění naučné stezky jsme se vydali kratší a méně frekventovanou cestou lesem a pak po asfaltové silnici vedoucí sem z Jeseníku. Kručelo nám v břiše, času bylo dost, tak jsme s povděkem slupli dršťkovou polévku u kiosku vedle chaty Rejvíz, zapili ji dobře vychlazeným pivem a pomaloučku popošli k předzahrádce restaurace Na Paloučku. Rozhodli jsme se strávit čekání na autobus u kafíčka. Cappuccino bylo dobré, i sušenka a kokosová pusinka k tomu přišly vhod. Cestou jsme se ještě zastavili ve Tkalcovně, kterou tady provozuje Klub přátel Zlatých Hor, jehož jsem členem, a nakoukli do kostelíku Jména Panny Marie.

Od zastávky jsme viděli zajímavou skupinku – koně a dvě krávy. Měly pořádná vemena, což nás inspirovalo k fotografování, proto jsme popošli blíž. Nakonec jsme byli překvapeni, protože za takové kusy by se nemusel stydět ani plemenářský podnik.

„Sláva nazdar výletu, nezmokli jsme a jsme tu“, jsem zanotovala po překročení prahu našeho bytu. Teprve doma nás pořádně rozbolely nohy, ale to už nám nevadilo. Borůvky skončily v chladničce, aby nám ráno při snídani připomněly krásné chvíle na Rejvízu.

cestování fotografování naše tipy
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Ahoj Jani, Rejvíz je moje srdeční záležitost a Ty jsi mi připomněla, že na Kazatelnách jsme ještě nebyli. Takže náš další cíl bude práve těm a nepůjdme po žluté :-) Krásně jsi to napsala a nafotila, něco zřejmě i Pavel. Díky.
Marie Seitlová
Jani ,pěkně jsi popsala mi dobře známé místo. Fotky se ti povedli.
ivana kosťunová
Moc se mi líbí fotky, máte zajímavý pohled na svět. Přes detaily.
Jarmila Komberec Jakubcová
Fotky se fakt povedly a článek je moc zajímavý. Tak dík
Marie Novotná
Moc ráda jsem se znovu prošla k jezírku a s Vámi ještě dál.To jsme se Zdeňkou nestihly.Díky.
Alena Várošová
Jani,díky článku a krásným fotografiím jsem si připomenula výlet v Jeseníkách,Zlatých Horách i Rejvíz s jezírkem z mechu a kapradí jako v té pohádce.Všechno jako kdyby to tou dlouhou dobou před 15 lety ještě zkrásnělo.Moc pěkný článek.
Zdenka Jírová
P.S. Píšete o kravách, ale na snímku je býk. Snad ta druhá je kráva.
Zdenka Jírová
Takový hezký průvodce po zajímavé lokalitě se mi líbí. Jeseníky jsou krásné, byla jsem tam před lety v lázních a podnikali jsme také takové výlety.
Alena Tollarová
Jano, napsala jsi nám krásný článek o krásném výletu. Já jen lituji, že při návštěvě Jeseníků jsme nestihli zdaleko všechno, co bychom chtěli. Moc se mi líbí fotky, interiér kostelíka je kouzelný a ty "krávy"? Jako bejci!
Alena Vávrová
Jani a Pavle, zdravím, dali jste pěkný výlet na krásná místa, kde já nikdy nebyla. Proto dík i za pokoukání na fotodokumnetaci ♥ !

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.