Magická noc
FOTO: archiv autorky

Magická noc

30. 6. 2016

Tak jsme se zas po roce dočkali. Kamarád Luky nemohl dospat, až zase nastane magická Svatojánská noc. Byť bylo vedro, cestu jsem neodmítla, ač jsem tušila, že to pro mne bude velice náročné... Nicméně jsem chtěla být u toho.

A tak jsme vyrazili na cestu do Liběchova na Harfenici. Jisté bylo jen to, že noc bude teplá, plná hvězd a zářícího měsíce.

Bohužel jsme nevěděli, že cesta na Harfenici se dá jíti kratší cestou a vydali jsme se přes Obří hlavy na kopci, kam když jsem se v tom hicu vysápala, jsem myslela, že se o mne pokouší infarkt... Po krátkém odpočinku jsme kráčeli dál lesem, sbírali jmelí.

Dorazili jsme na místo téměř po 2 hodinách cesty ve vedru, ubylo mi tedy fůru energie. Po odpočinku jsme začali připravovat rituální místo se svíčkami, ohněm ap. Když se sešeřilo, Lukáš začal pořizovat videa, já pár snímků.

Ke škodě Lukyho i mé, se Lukáš příliš soustředil jen na videa, zhasínající louče, a místo, aby v tichu přivítal štěstí a skočil si jen tak přes ohýnek, prožíval pocit okamžiku, jen lamentoval... Jakoby se vzdálil  své vlastní duši.

Přesto jsme si o půlnoci utrhli listy stromu a kapradí a přáli si splnění svých tužeb. Poděkovala jsem přírodě a mezi větvemi stromů na nás zářil měsíc v dálce s hvězdami na indigově modré obloze.

Vzpomněla jsem si na maminku, objala v mysli nebesa, odkud se na mne možná dívala a z té magické noci jí i dalším z rodiny, které už nemám jsem "přezpívala" melodii zvonku a tibetské mísy s plnou náručí lásky.

Stejně tak jsem přála od srdíčka splnění přání chůvičce mé Meginky Vlastičce a Megince, magickou noc trávily společně.

Zacinkali jsme sobě i lesu zvonkem Dilbu a vnímali vesmírný zvuk tibetské mísy.

Lukáš mi začal psát do knihy vděčnosti, ale já v té chvíli cítila, že jeho psaní už nenahradí to, že  neprožíval pocity štěstí v tichosti právě v tuto magickou noc... Slova jsou jen slova, za člověka hovoří skutky.

Jakoby vesmír chtěl, aby Lukáš procitl, zřejmě nás doprovázely bludičky, protože jsme k ránu zabloudili. Ale ono i to bloudění má v životě smysl. Cestou jsme s vděčností sypali jmelí s bylinkami bytostem lesa.

Já jsem pochopila právě o tuto noc, že chci trávit svůj život jen s těmi, co mne chtějí s láskou obejmout, že štěstí mohu nacházet jen v sobě samé.

Než jsme se odpoledne na tuto pouť vydali, jsem měla prožitky s indiánským lapačem snů. Již ráno ozářily pírka paprsky slunce, stejně jako mne.

Dovolme svým duším, aby se naplnily jejich sny laskavostí, láskou, protože jen tak budeme šťastni, bez ohledu na to, zda sedíme jen doma u kávy se svými blízkými nebo se vydáváme na cesty, či zatím jen čekáme na partnera pro podzim života.

Můj příběh
Autor: Eva Krausová
Hodnocení:
(4.5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Krausová
Oprava přátelé, ...dlouho si pohrávám s myšlenkou přečíst si knihu MALÝ PRINC -od A. de Saint - Exupéryho./niko-li Alenku v říši divů/. Došlo k omylu nechtěně.
Eva Krausová
Aleno, Harfenice se nám moc zalíbila už proto, že je to v přírodě. Vždyť Svatojánská noc by měla s přírodou souznít. Navíc je to v lese, kde bývá kapradí, které k této noci patří. Sice je to už z oblasti zázraků, ale kdyby dle legend kapradí zezlátlo, otevřela by se skála s poklady... Já ale přišla na to, co už jsem cítila dříve, že největší poklad můžeme nalézt sami v sobě. Lze i v létě tam najít na zemi jmelí, což nás oslovilo velice, protože jmelí patří např. k Druidům, ke kterým máme blízko zas pro tu přírodu. Nebo ke Keltům, kteří naši zemi obývali. Už dlouho pohrávám s myšlenkou si přečíst knihu Alenka v říši divů. Někde jsem tuhle četla, že tuto knihu je lepší číst v dospělosti až. Ale když jsme u těch knih, všem doporučuji přečíst knihu Mnich, který prodal své fererrari/Robin S. Sharma/. Tato kniha pomáhá, stejně jako Štěstěnky od Lubomíra M. lidem objevovat cestu ke štěstí. A také to mělo praktický důvod, kdyby nepřálo počasí, je se tam kde schovat, ačkoliv musím říci, že pak už by to bylo hodně tajemné s hromy, blesky, uprostřed skalního útvaru... Jinak si ale myslím, že Svatojánskou noc lze prožít kdeko-li na místě, které nás nějak osloví a je nám tam dobře. A to, co jsem se snažila říci kamarádovi Lukymu, nic příliš neplánovat, neřešit, jen s pokorou v tichosti prožít kouzelnou noc. On mne ale nevyslyšel a myslím, že ho to nyní dost mrzí... V minulosti jsme byli i jinde, krásnou noc jsme například prožili, když nás na cestě doprovázely světlušky, to byl zážitek. Přeji kouzlo zážitků i vám všem, super je, když je máte i s kým sdílet, o tom je přece život.
Alena Tollarová
Evo, můžu se zeptat, proč právě Harfenice?
Soňa Prachfeldová
Poetické, snivé, krásné ...
Eva Krausová
Děkuji Lubomíre. Od Vás tato "poklona" obzlášť těší. Vždyť kdo jiný, než právě Vy jste studánkou moudrosti, laskavosti, galantnosti nejen v podobě veršů, knih, recitálů...Kéž takových mužů více by bylo.
Lubomír Müller
Magicky napsané, Evo. A setsakra moudré. Děkuji. Objímám a podávám ruku.....
Eva Krausová
Jitko, možná není snadné chtít trávit život jen s těmi, co nás chtějí s láskou obejmout, hledat štěstí jen v nás samotných, tedy někdy se to může člověku zdát složité, ale na druhé straně je přece jednoduché naše rozhodnutí naplnit, je to přece jen náš život, tak proč být s těmi, co objímat a podat ruku nechtějí, proč nehledat štěstí v maličkostech všedního dne...Život příliš letí, pokusme se o to aspoň tedy...
Jitka Prušová
přiznám bez obalu, že mystika je mi na hony vzdálená, ale tenhle odstavec: "Já jsem pochopila právě o tuto noc, že chci trávit svůj život jen s těmi, co mne chtějí s láskou obejmout, že štěstí mohu nacházet jen v sobě samé." ... tak tenhle odstavec je poslední dobou mou mantrou, ale občas není vůbec snadný se jí řídit...
Eva Krausová
Přátelé děkuji. Zuzanko P., Štěstěnky už mám s vlastnoručním věnováním Lubomíra M., koupila jsem si ji ve Ville Pellé a potěšilo mne, že jsem Lubomíra poznala osobně. Tušila jsem jaký konec knihy bude..., doporučuji všem. Karle B., ano ani mne neuspokojuje televize, např. v době zpráv venčím raději mou fenku Meginku.Věštění mne také nijak "nebere", ona Svatojánská noc má víc blíže k přírodě, tedy z mého hlediska, to souznění mi dává více než rituály. Ač když si poslechnete zvuk tibetské mísy, možná lecos pocítíte. A pravda, jedno kde, zda u nás na Resslu v lese, či jinde.Hezké léto všem.
Hana Rypáčková
Hezké vyprávění. A poslední odstavec je pravda...Hodně složité slavení s. Jana. Stačí mě, když jsem v přírodě kdekoliv. A letos pod Boubínem. Dělávali jsme vždy oheň a setkávali se s přáteli, někdy s rodinou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.