Pošta pro mě
FOTO: archiv autora

Pošta pro mě

10. 6. 2016

Tak jsem se dostal do situace jako ve známém televizním pořadu ČT Pošta pro  tebe. Ten určitě znáte. Kdo mě hledal? Moje sestřenice Jája, jenomže to pro ni nebyl žádný problém, přece si občas píšeme a telefonujeme. Jenže - jsem pouze částečkou velkého pátrání. Hledají se totiž všichni kamarádi z našich dětských let - pláckaři.

Hledají se pláckaři po šedesáti letech! Ti, kteří si tehdy jako děti hráli na plácku na konci uličky jménem Fortna v Poličce (Českomoravská vrchovina). Kluci a holky různého, převážně předškolního a mladšího školního věku, kteří se po léta soustřeďovali na malém prostoru mezi domky přitištěnými k poličským hradbám, jejich zahrádkami a plotem velkého zahradnictví (kam jsme lezli spíš pro zakopnutý míč než pro kedlubny).

To setkání v Poličce teprve bude. Takže já jsem ještě mnohem napnutější než vy, jak to dopadne.

No uznejte, setkání po 60 letech! Po tak dlouhou dobu jsem se s ostatními neviděl (kromě té sestřenice). Skoro celý život! A teď - kdo přijde? Koho poznám? No přece nikoho! Vždyť už ani neznám všechna jména. Lída a Maruška V., Vláďa B., ale potom už… třeba Drnda (jezdil na jakémsi vozíčku ulicí dolů a křičel drn-drn). Co si spolu budeme říkat? Kde vlastně bydleli? V Poličce, v Praze, v Kanadě? A co vlastně v životě dělali? Byli to úspěšní obchodníci, nebo podvodníci? Komunisti, nebo anarchisti? Lůzři nebo wineři? Nic nevím. Jája má neuvěřitelných 18-20 příslibů, že lidi přijedou.

A víte, kde to bude? No jasně že na plácku, ale co je tam za dům? To je rodný dům mojí maminky a právě tam jsem jezdil v dětství ke své babičce. Ten dům tam pořád stojí, ale je tam – penzion a restaurace! Už jsem tam před několika lety byl. Kdysi jsem spal v místě, kde teď hosté obědvají. To je docela legrační, když si tam sednu a začnu se rozhlížet po místnosti – kde byla kamna, kde velké hodiny, kde prádelník.

Budu muset někde přespat, a tak si rezervuju pokojík přímo tam v penzionu. Je to na půdě. Jako malý kluk jsem tam nesměl chodit, protože tam byly příliš příkré schody nebo možná žebřík, už ani nevím. Teď jsou tam pokojíčky a já konečně dostanu povolení tam vylézt.

Tak mi držte palce. Bude to 18. června ve čtyři odpoledne na plácku. Chci ten kousíček života zpátky. Chci si přivolat tehdejší dobu dětského štěstí a dětských obav a taky dětské jistoty, že všechno funguje a lidi a věci jsou na správných místech. Já vím, že v sobotu to bude úplně jinak. Jiný plácek, jiný dům, jiní lidé. A přece, stále jsem s nimi propojen tisíci vlákny pocitů a vzpomínek. Sám nejsem zvyklý žít ve vzpomínkách. Ale tentokrát si to pořádně užiju!

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ivana Šimicová
Krásný příběh
Kristina Halfarová
To je krásné.Tak vám držím palce.
Oldřich Čepelka
Tak už to bylo! Včera. Přišlo 16 lidí, vše se vydařilo. Založili jsme Knihu pláckařů (= lidí, kteří si hráli na "plácku"). Silné zážitky přineslo scházení se. Dojetí a radost. Víc tady nenapíšu, komentáře mají být stručné.
Marie Magdalena Klosová
Milý Oldřichu,držím Vám palce.Ať je ten návrat "na plácek" láskyplným a hřejivým návratem do dětských vzpomínek.A ať se Vám dobře usíná na půdě.mm
Helenka Vambleki
Oldřichu, krásná nostalgie. Moc hezky jsi to napsal. Klobouk dolů před sestřenicí, kterou to setkání napadlo :-) Tak ať to dobře dopadne a ne že se budeš prát!!!
Oldřich Čepelka
No, 560... , to je dobrá sci-fi, že? Tak pardon.
Oldřich Čepelka
Už mám seznam pláckařů po 560 letech. 24 jmen a zatím nemohou přiejt jen dva pro trvalou péči o nemocné příbuzné. Tak nám držte palce (před 60 lety jsme se občas prali!).
Anna Čípová
Přeji šťastný návrat do dětství. Při čtení vašich řádků jsem si vybavila naši partu.
Zdenka Jírová
Hezky napsané. My jsme se poprvé sešli se zákldní školou po 42 letech. Když jsem šla na smluvené místo, myslela jsem nejprve, že je tam sešlost seniorů z domova důchodců. Nikoho jsem nepoznala. Od té doby se scházíme každým rokem a už se známe, i když teď už jsme opravdoví důchodci.5*
Libor Farský
To je kouzelné povídáníčko, moc vašemu setkání fandím! *****

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.