Můj velký plán: prodej zmrzliny
FOTO: archiv autorky

Můj velký plán: prodej zmrzliny

20. 4. 2016

Můj plán je skoro nadměrný půlroční. Jako každý rok, tak i letos, už čtvrtou sezonu od 1.4. - 30. 9., plánuji opět brigádu. Prodej zmrzliny. Tato brigáda mi vydá za sebe lepší dovolenou doma i v cizině. Letos jsem zahájila sezonu už 31. března a důvod proč je tato brigáda lepší než cokoli jiného? Prosím, přesvědčte se.

V 10 hodin jsem otevřela okénko stánku. Sluníčko krásně svítilo a já předpokládala velký počet zákazníků. Za předchozí tři sezony jsem poznala mnoho lidí i dětí, kteří na úžasnou zmrzlinu chodili pravidelně, a připadalo nám, že se známe odjakživa. Zklamaná jsem nebyla. Jen jsem otevřela okénko, začali se lidé zastavovat, s úsměvem mne vítali v nové sezoně, ptali se, jak se mám, a většinou si k tomu koupili zmrzlinu, aby zjistili, jestli je stejně dobrá jako předchozí sezony. Oplácela jsem jim rovněž úsměvem a přáním pěkného dne, na což byli všichni zvyklí, a odcházeli s tím, že příjdou zase.

Nejkrásnější ovšem jsou vždy návštěvy dětí. Hodně dětí znám, když je maminky vozily v kočárku a natahovaly ručičky na kornoutek s trochou zmrzliny. Znala jsem ovšem i starší, chodily do školky nebo to byli školáci, kteří se zastavili na pokec.

Ti menší, znám jich spoustu jménem, na mne už z dálky mávají, a když přijdou blíž, drží v ručičce peníze, aby si mohli sami zmrzlinu zaplatit. Rodiče stojí opodál a ví, že je neošidím velikostí zmrzliny ani penězi, pokud něco vracím. I s nimi si často povídám.

Chodí sem malá Janička, která první sezonu nedosáhla na pult a já se musela vždy naklonit a natáhnout ruku, abych si od ní vzala peníze. „Doby den, míchanou mzlinku a kolnoutek.“ Vím, že chce malou zmrzlinu a kornoutek pro bratříčka. Poděkuji za peníze a pochválím ji, jak je šikovná, a opět se nakloním, abych jí podala kornoutek a v zápětí i zmrzlinu. Pěkně poděkuje a odchází. Dnes už dosáhne s penězi na pult, ale dovnitř ještě nevidí.

Dvojčátka Lucka a Maty. Poznala jsem je, když jim byly 4 roky. Maminka stála opodál a kouřila. Lucka miluje čokoládovou a Maty vanilkovou. Každý si nese své peníze. Jsou to šibalové, tmavé oči a černé vlasy. Dnes už chodí do druhé třídy. A jsou stejní šibalové jako kdysi.

Dominik, mává na mne přes celé parkoviště a radostně tatínkovi sděluje „Je tam!“ Bývá zklamaný, když mám volno a prodává mladá studentka. Když ví, že tam jsem, přijde opatrně, aby mne vylekal. I když o něm vím, tak se vždy polekám a on má velkou radost. Povídá, že bude slavit svátek, a tak mu pogratuluji a přidám bonbon. Rozzáří se mu oči a příští návštěvu se ptá: „Kdy máš narozeniny?““Zlatíčko, až v listopadu“ „A svátek?“ „V prosinci.“ Tatínek dodává, že se doma rozhodl, že mi musí také něco dát. Miluje míchanou a dnes už chodí do první třídy.

Vojta, stydlivý klučina, který chodí do školky. Nekomunikuje se mnou, nepozdraví a ani zmrzlinu si ode mne nevezme a schovává se za maminku.  Nevzdávám to, snažím se při každé návštěvě navázat kontakt. Ke konci první sezony už pozdraví. Příští sezonu si už ode mne zmrzlinu vzal a na konci sezony si ji i sám zaplatil. Loni už se mnou normálně komunikoval a dokonce poslal maminku nakoupit, a chce u mne počkat a v klidu si slízat zmrzlinu. Na konci sezony mi přinesl ukázat aktovku. Dnes už chodí do první třídy. Přišel mne pozdravit a maminka mi řekla, že už se na mne těšil.

Karolínka, také na mne mává z auta, tatínek musí vždy na mne zatroubit. I ona se pochlubila, že bude mít narozeniny. Dostala ode mne malou čokoládku a také jsem jí popřála všechno nejlepší. Druhý den přijela opět s tatínkem a přivezla mi kousek dortu. I ona už chodí do první třídy.

Eliška je taková malá treperenda, vyjmenuje mi celou rodinu, i kde bydlí. Tatínek šel nakoupit a ona na něj čeká a líže vanilkovou zmrzlinu. Povídá a povídá, čas rychle utíká a já ani nepostřehla, že už jsem měla mít půl hodiny zavřeno. Dnes už je také v první třídě.

Přišla asi pětiletá holčička, podávám jí zmrzlinu a říkám: „Prosím, princezno.“ Šťastně se usměje, poděkuje a odchází. Za ní stojí slečna asi 22 let. „Mně také řeknete, princezno? Nikdo mi tak neříká.“ povídá s úsměvem a já podám natočenou zmrzlinu s úsměvem a se slovy. „Prosím, princezno.“ Poděkuje a s úsměvem odchází. Ještě jí stihnu se stejným úsměvem popřát pěkný den a mám dalšího zákazníka. Děti se chytí za pult a snaží se vyšplhat trochu výš, aby viděly, jak točím zmrzlinu. Ti menší se dožadují rodičů, aby je zvedli a mohli také vše vidět.

Také ke mně chodí pán, asi 58-60 let, kterému se líbily děti, jak poskakovaly a volaly „Míchanou, míchanou!“ Od té doby mi dá peníze a s úsměvem poskočí. Je mi jasné, že si rovněž přeje míchanou. Jiný pán ztratil v Kauflandu klíče od auta, od té doby si je ke mně ukládá a slibuje, že mne naučí jezdit. Koupí si zmrzlinu pro sebe i manželku a odchází. Dědeček o holi asi 85-90 let, sotva se šourá. Postaví vozík, vezme nákup a šourá se zpět. Volám na něj, že si zapomněl ve vozíku hůlku. S úsměvem se pro ni vrátí a při každé cestě z nákupu u stánku poklepe hůlkou o zem a ukáže mi ji. “Mám ji!“ a odchází. Takových úsměvných příhod mám mnoho. Lidé si postěžují, podělí se o radost, ale poví i o úmrtí partnera, kterého jsem znala a už nikdy neuvidím.

Zavedla jsem tradici, kdy děti dostanou bonbon na začátku i na konci sezony, na Den dětí, zakončení školního roku, (někteří mi donesou ukázat vysvědčení), ale také na zakončení prázdnin. Nemusíte mi věřit, ale i takovému devaťákovi zasvítí oči, když dostane bonbon. Zážitků je mnoho, ale na závěr jeden, po kterém se mi na tváři objevil úsměv.

Potřebovala jsem si dopoledne něco nutně vyřídit, a tak za mne prodával šéf. Když jsem se vrátila a nastoupila na své místo, při odchodu se otočil ve dveřích a s úsměvem povídá: „Abych nezapomněl, ptalo se po vás nejméně tisíc lidí“ „Dětí?“ „Ty také.“  A odešel. Tak si myslím, že mne tu mají rádi.   

     

 

Můj příběh soutěž - můj plán
Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
To je opravdu krásné a milé povídání! Díky za ně, takových není nikdy dost.
Olga Štolbová
Moc hezké povídání, ale tvá zmrzlina s úsměvem, je pro mě trochu nedostupná, škoda. *****
Elena Valeriánová
Milá Danko, krásně jsi popsala své každodenní příhody. Článek je milý a vyvolává úsměv. Taky tvrdím, že zmrzlina od Kauflandu je v celém Jeseníku ta nejlepší. Jen tam nemáme takovou prima zmrzlinářku.
Jitka Chodorová
Taky jsem zamáčkavala slzičky při čtení vašeho příběhu.obyčejný lidský přístup k dětem, ale i dospělým mi dal dobrý pocit. Jo, a zmrzllinu mám ráda jako Zuzka, ovocnou vodovou, a nejradši melounovou, kterou jsem poprvé ochutnala u Kauflandu v Plzni, teda vlastně u vaší kolegyně. Od té chvíle je moje nejoblíbenější. Děkuji.
Danuše Onderková
Děkuji za vaše příspěvky a velice ráda vás všechny uvidím. Klidně řeknu všem princezno, a nebo fešáku, to pokud by přišel nějaký muž.
Helenka Vambleki
Mňam, asi se u tebe někdy zastavím :-)
Marie Seitlová
Danuš, moc pěkný článek, asi se k tobě budu muset vydat. A když mi také řekneš princezno, budu tam denně.
Zuzana Pivcová
Zmrzlinu si kupuji výjimečně, navíc pouze tu vodovou ovocnou (sorbet), ale k takovéhle zmrzlinářce bych asi chodila často. :-)
Lidmila Nejedlá
Danuško, jsi psycholog a dobrý znalec lidí se srdcem na pravém místě. Moc hezký článek.
Lenka Hudečková
Danuško, moc pěkně jsi to napsala. Tvé krátké příběhy mi vehnaly slzy do očí. Jak zmrzlinu nemusím, tak u Tebe bych si ji ráda koupila. *****

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.