Velký kůň a starší dáma aneb sociální hiporehabilitace

Je to krásný koníček - ků'n a sen a touha mnoha mladých děvčat. Ze mě jezdec už nikdy nebude, spadla jsem z ponyho, udělala výron a není to tak dlouho. Ale koně obdivuji . Přeji jim jen dobré chovatele. Ať se Vaší dceři daří .

Dobrý den všem, moc děkuji za milá slova a pozitivní ohlasy. Pokud by někdo měl zájem podívat se na další fotky, tak jsou na www.vtahu.org. Paní Květoslavě děkuji za tip, ale my jsme z Pošumaví, od Horažďovic, a Rakovník je pro nás poněkud z ruky. Ale haflingové jsou určitě krásní koníci. Zpětně zjišťuji, že jsem při svých začátcích měla velké štěstí na klidného koně a byla jsem ušetřena pádů. Matouš byl trpělivý a v klidu čekal než se mi podaří na něj vyšplhat a pak se nějak dostat dolů. Dcera se mi před půl rokem odstěhovala k Táboru a já mám silné abstinenční potíže.

Přeji ještě hodně krásných pohledů z koňského sedla.Díky za článek,moc hezky se to četlo a tiše závidím.

Paní Hano - pokud budete mít možnost, udělejte si např. výlet na farmu HEDECKO (u obce Čistá /Rakovník.) Tam chovají koně plemene Hafling - jsou nižší - vhodní pro hippoterapii i malých dětí (nebojí se). Poskytují i "agroturistiku" - byla jsem tam týden s vnoučaty (5 a 4 r.) - vnučka Lenka jezdila na kobylce Lence = dvojnásobná radost. (Dnes už jsou vnoučata dospělá - vzpomínají ....)

Haničko, jsem Vaším článkem nadšený. Byl jsem zase na chvilku Vinnetouem, jako když jsem si o něm četl s baterkou pod peřinou, aby to maminka nevěděla. *****

Koně se mi vždy líbili, také jsem milovala Vinetua a jeho koně, byly to krásné filmy. Na koni jsem seděla jen jednou a ne sama, bylo to v Jugoslavii, kde nás s přítelkyní nechal "povozit" jeden majitel koně. Dodnes si to pamatuji, i když je to už skoro 50 let. Víckrát se mi to nepovedlo, ale nosila jsem koníkům do ohrady mrkev a hladila je po krásné hlavě.

To je úžasné. Překonat se a dostat se konečně k tomu, po čem člověk touží.

Nikdy není pozdě začít se svou zálibou,pokud Vám to čas a finance dovolí.Přeji Vám hodně jízd bez nehod v sedle krásného koně.

Před nějakým časem jsem zde v souvislosti s tehdejším Nadiným článkem vzpomínala na své krátkodobé a neslavné pokusy naučit se dobře jezdit na koni. Ráda jsem se o ně na jízdárně starala, ale samotné ježdění mi nešlo, byla jsem bázlivá a to nejde. Vaše pocity však dokážu sdílet.

PS. Na Profilu mám o tom článek i s fotkama.