Můj první dort
Ilustrační foto: pixabay.com

Můj první dort

20. 3. 2016

Nejsem jedináček, mám dva starší bratry. Mamince jsem ráda pomáhala v kuchyni, ale hlavně když něco pekla. Líbilo se mi to hlavně proto, že používala elektrický šlehač.

Bylo mi 7 let (bratrům 8,5 a 10) a blížil se 8. březen. Chtěli jsme mamince udělat radost, a protože jsem uměla se šlehačem zacházet, domluvila jsem se s bratry, že upečeme mamince dort. Kluci měli obavy jak to dopadne, ale nakonec dali na mne, že to zvládnu. Dali jsme dohromady své malé úspory a nakoupili potřebné suroviny. Máslo a vajíčka, na které nám vyšly peníze, jsme nakoupili hned jak jsme šli ze školy. Zbytek, mouku a cukr jsme použili z maminčiných zásob. Dorazili jsme domů, a protože by nám to ale nestačilo na klasický dort, rozhodli jsme se a těsto upekli v hranatém srnčím hřbetu. Forma nebyla moc velká a tak nám to vyšlo.

Zápalky jsme doma neměli nebo je naši před námi schovávali, ale používali jsme zapalovač, který zajiskřil a zapálil plynovou troubu. To udělal starší bratr. Ve šlehači jsem ušlehala máslo (dnes se říká utřít máslo do pěny) a přidala cukr a žloutek. Potom jsem rozkrojila upečenou dortu, namazala džemem, protože krému jsem měla málo. Slepila jsem to dohromady a celé jsem to trochu namazala krémem. Do zbytku krému jsem přidala trochu kakaa a pořádně promíchala. Vzala jsem plátěný pytlík na zdobení a naplnila krémem.

Pak přišlo to nejdůležitější a nejtěžší. Bratři jenom koukali a čekali, zda něco zbude, aby to mohli sníst. Nazdobila jsem dortu pouze malými pusinkami (puntíky) a do středu napsala MDŽ. Bylo to kostrbaté, ale měli jsme z toho radost. Protože se blížil čas, kdy se měla vrátit maminka, vše jsme společně uklidili a umyli, abychom se neprozradili. Dortu jsme schovali do spíže na místo, kde jsme předpokládali, že maminka nepůjde. Plátěný pytlík jsme pověsili nad kamna, kam ho dávala i maminka aby se dobře usušil. Byli jsme hotovi.

Maminka přišla z práce a nic neřekla, tak jsme si mysleli, že nic nepoznala. Až přišel tatínek, tak jsme zašli pro dort a všichni společně mamince popřáli.

Bylo to velké překvapení i pro tatínka. Ten nám řekl, že kdybychom mu o tom řekli, tak nám přidá peníze, ale to už by nebylo tak velké překvapení. Maminka se začala smát a řekla, že se pořád divila, proč nad kamny visí pytlík na zdobení, když ho uklízela. Málem to všechno prasklo. Přesto ale byla ráda a potěšilo ji to.

Dort byl výborný a večer už nic nezbylo. Ještě dnes se olizuji, když si na to vzpomenu.              

 

 

gastronomie Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Danuško, to jsi dobrá! Já svůj první dort upekla až ve třiceti své dvouleté dcerce. Ozdobila jsem ho šlehačkou a kompotovanými jahodami, neboť čerstvé nebyly. Manžel se chystal fotit, tak jsem si dala záležet, aby jahůdky byly jedna jako druhá. A jak to dopadlo? Dítko rychlostí blesku, na rozdíl od manžela, který nestihl ani první snímek, sluplo většinu jahod, takže na focení jsem tam dodala různě velké, které zbyly. Dnes jsem jediným skutečným pamětníkem, protože dcera to zná jen z vyprávění. :-)
Alena Várošová
Danko pěkná vzpomínka.Malá holka a jak uměla,moc pěkné vyprávěn 5*
Jitka Chodorová
Pěkná vzpomínka Danuše, hlavně, že se vám povedlo to překvapení.
Hana Rypáčková
Když byly děti malé, vymyslely si taky dort.Z pecnu chleba vyřezaly starší dcerky placky, natřely je marmeládou a navrch natřely ušlehanou smetanu. Protože v zásuvce byly ohořelé dortové svíčky , všechny tam zapíchaly a dokonce i zapálily. Zbyla jim půlka a to jsem se divila, že to nebylo tak špatné.Musela jsem jim vynadat za sirky , ale pochválit za vaření.Nic nezbylo, všechen snědli.A jak se ti nejmenší olizovali! Všichni i kluci rádi vaří.
Karel Boháček
Ten první dort je vždy nejlepší a to jsem jich spořádal tisíce ....Přece jenom mi nejde na rozum jak mi ty dorty na návštěvách chutnají vždycky lépe, zvláště od tety - takový už nenajdu - říkala tomu tatranský medovník - božská mana.
Elena Valeriánová
A já se usmívám, milá vzpomínka. Pamatuji si jak můj syn pekl dort pro svou dívku, já byla přítel na telefonu a radila. Dort jsem sice nechutnala, ale prý se povedl, ale hlavně to překvapení. Od té doby sice dorty už nepeče, to obstarává už jen snacha nebo já. Za takovou milou vzpomínku Ti Danko musím dát 5* :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.