Mít, nebo být?
Ilustrační foto: pixabay.com

Mít, nebo být?

15. 3. 2016

Slovy „mít“ a „být“ vyjadřuje Erich Fromm dva odlišné druhy orientace vůči sobě a světu, dva odlišné druhy struktury charakteru, z nichž ten převládající celkově určuje myšlení, cítění a jednání daného člověka.

Existování v modu "mít“ znamená, že můj vztah ke světu je vztahem přivlastňování a majetnictví, vztahem, ve kterém si chci každého a každou věc, včetně sebe, učinit svým majetkem. Společnost zasvětila svůj život získávání majetku a vytváření zisku. Jen zřídka spatříme nějaký doklad o existování v modu bytí a většina lidí považuje modus vlastnění za nejpřirozenější, dokonce za jediný přijatelný způsob života.

Jednoduché příklady orientace na vlastnění a bytí v každodenním životě.

 

Učení

Studenti, kteří žijí ve vlastnickém modu existování, naslouchají přednášce, slyší slova, rozumějí významu, píší si poznámky, které se naučí nazpaměť. Avšak obsah se nestane součástí jejich vlastního systému myšlení, neobohacuje ho ani nerozšiřuje. Drží se toho, co se naučili. Nemusí tvořit něco nového. Novými myšlenkami jsou spíše vyrušeni, protože nové zpochybňuje jejich zafixované informace.

Studenti, kteří ke světu zaujímají vztah založený v modu bytí mají zcela jiný proces učení.

Na přednášku přichází připraveni, předem přemýšleli o problémech a na mysli mají určité otázky. Tématem se již zabývali a zajímá je. Jejich naslouchání je živý proces, žádná pasivní nádoba pro slova a myšlenky. Student je poznatky zasažen, je po přednášce jiný, než byl před ní.   

 

Rozhovor

Rozhovor s člověkem, od kterého něco chceme – dobré zaměstnání, lásku, obdiv – je obvykle rozhovorem, na který se lidé předem připravují. Uvažují o tématech, jak zahájit konverzaci. Hledají oporu v tom, co mají – své úspěchy, své společenské postavení, své styky, vzhled a oblečení.

Opak tvoří lidé, kteří k rozhovoru přistupují bez přípravy, bez opory, spontánně a tvořivě. Zapomínají na sebe, na své postavení, na ničem nelpí. Mohou tvořit a dávat.

Člověk vlastnický spoléhá na to, co má, kdežto člověk z modu bytí spoléhá na fakt, že jest, že žije a že něco nového se zrodí, bude-li mít odvahu nechat věcem volný průběh a reagovat na ně.  Jeho živost je nakažlivá a pomáhá druhým lidem, aby překročili svou egocentričnost. Konverzace se stává dialogem, ve kterém již nezáleží na tom, kdo má pravdu. Dochází k souznění.

  

Akt lásky

Akt lásky má také dva významy – buď se o ní mluví ve vlastnickém modu nebo v modu bytí. Jestliže se láska zakouší v modu vlastnickém, znamená omezování, uvězňování nebo kontrolování toho, co nebo koho „milujeme“. Tato láska škrtí, umrtvuje, dusí, zabíjí a nedává život.

Ve skutečnosti existuje jen akt lásky. Milovat znamená být tvořivě činný. Obsahuje péči, poznávání, stvrzování, radování se. Je to proces sebeobnovování a růstu. 

Na počátku vztahu si ani jeden z partnerů není jistý tím druhým. Usiluje o přízeň druhého, snaží se ho získat. Oba jsou atraktivní, zajímaví. Ani jeden toho druhého ještě nemá, tudíž je energie každého z nich zaměřena na bytí, tj. na dávání a podněcování druhého.,

Po sňatku se obvykle situace změní. Nikdo již nemusí být získáván, protože láska se stala tím, co člověk má, majetkem. Partneři se nesnaží být k pomilování a vytvářet lásku, a proto začínají být nudní a jejich krása se vytrácí. Každý obvykle hledá příčinu v druhém a má pocit, že byl podveden. A neuvědomuje si, že už nejsou těmi, kterými byli, když se milovali. Omyl, že lásku lze mít, je přivedl k tomu, že se přestali milovat. Nyní  místo, aby se milovali, zabezpečují vlastnění toho, co mají: peníze, společenské postavení, domov, děti.

Vlastnění se týká věcí a věci jsou pevné a popsatelné.

Bytí se týká prožívání a lidské prožívání je v zásadě nepopsatelné.

 

Aktivní bytí

Nezbytnými podmínkami modu bytí jsou nezávislost, svoboda a přítomnost kritického rozumu. Být aktivní znamená dát výraz svým vlastním schopnostem, talentu, hojnosti darů, jimiž je každá lidská bytost – i když v odlišném stupni – vybavena. Znamená to obnovovat se, růst, rozkvétat, mít zájem, „naslouchat“, dávat. Bytí vyžaduje vzdát se vlastní egocentričnosti a sobectví.

Vážení íčkaři, v jakém modu jste vy?

 

Čerpáno z knihy Ericha Fromma Mít, nebo být? 

 

 

 

 

 

 

 

 

              

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

knihy lidé psychika
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Drobňáková
Zaujímavý článok. Som aká som. Som už nezmeniteľná, čo ma dosť často mrzí.
Jaroslava Havlíčková
Zrovna čtu..:) Já jsem kdysi byla mít a trochu být, ale co mi odešel manžel(skoro dvacet let to bude) už jen být . Tedy -JSEM.
Michaela Přibová
O tom nepochybuji, Vando :-)))
VANDA Blaškovič
Ano, být, Michaelo.
Michaela Přibová
Děkuji vám všem za komentáře. Dostala jsem se na internet teprve dneska. Takové odpovědi jsem od vás čekala, s humorem, nadhledem a vyrovnaností. Takové vás vidím. Děkuji.
Marie Magdalena Klosová
Je dobré si občas přečíst moudrá slova a dokonce se v nich nacházet.JSME lidé a tudíž si s sebou neseme i touhu něco MÍT.A tak JSME a MÁME,podle potřeb,věku,nálad...Obojí tu má své místo,ačkoliv..."Myslím,tedy JSEM." mm
Libor Farský
Michaelko, to jsou velmi závažné otázky, ale v podstatě v závěru kladně návodné. Škoda, že si Tvůj článek nemohl přečíst princ Hamlet, kamarád Williama Shakespeara. Myslím, že by přestal přemýšlet o sebevraždě a "Být či nebýt". Jen by to možná změnil na "Pít či nepít". Zajímavé, už Ti házím hvězdičky.
Olga Štolbová
Zajímavé - jak jsem na tom já? Žiju a mám, co nemám bez toho se obejdu, ale žít bez života nechci. A že je ten život někdy, sakra, těžký. Poznávání nového je příjemné a zajímavé i ve vyšším věku.
Naděžda Špásová
Míšo, být, nebo mít, tak o tom jsem nepřemýšlela. Asi mi stačí, že mám a žiju. Filozofie mi není cizí, ale dumám jen tak sama pro sebe.
ivana kosťunová
Myslím, že velmi malé procento lidí je vyhraněné v jednom či druhém módu. Ve skutečnosti se potácíme někde mezi oběma póly podle momentálního stavu mysli a těla. Kde jsem momentálně já ? Proč bych po tom měla pátrat ? Prostě žiju.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.