Učitel v nesnázích: Jednovaječný problém

Učitel v nesnázích: Jednovaječný problém

1. 3. 2016

Motto:  

 Kde jsem včera byl a s kým?
 Ty můj kvítku medový. To se nikdo nedoví
 S kým jsem se líbal pod křovím?
 Ty má lásko veliká, to se přece neříká!

Když já bych stejně rád věděl, která z vás – Ingrid (vlevo?) nebo Míša (vpravo?) mě včera v tom křovíčku udělala šťastným. Ale co … nevadí, vždyť já vás miluji obě.

Vážení přátelé, jistě vám tato titulní fotografie (obr.1) přišla povědomá a poznali jste na ni naše milé jednožloutkové sestřičky Ingrid Hřebíčkovou a Míšu Přibovou, vložil jsem ji sem se souhlasem obou a to zejména proto, že právě článek Michaely mě k těmto řádkům inspiroval. Napadlo mne totiž, že by mohl být zajímavý i pohled učitele na dvojčata ve třídě. Doporučuji vám teď podívat se nejdříve znovu na článek „Vtipnější vyhrává: Dvojčata“.

Takže teď několik mých úvah na základě vlastních i převzatých zkušeností. Tentokrát vás výjimečně poprosím, abyste si vždy průběžně během čtení otevřeli hned odkaz na aktuální obrázek nebo článek, včetně mých obvyklých závěrečných otázek pro čtenáře. Nějak jsem totiž nepochopil vkládání obrázků do textu, při současném dodržení šířky obrázku 1200 px se mi to zdá nemožné. Děkuji.

 *Děti v základní nebo střední škole

  • Někdy jsou dvojčata opravdu k nerozeznání, dokonce v určitých případech poznáme i jejich pohlaví jen podle oblečení. Viz obr. 2 „Bratři nebo sestry?“
  • Velmi často mívají rodiče ten hloupý nápad, že u stejného pohlaví je i stejně oblékají  a chlapce pojmenují Petr a Pavel, což se samo o sobě někdy plete.  A vedení školy zase nemá lepší nápad, než dát je do stejné třídy, i u větších středních škol s více třídami stejného ročníku. Protože jim tam prostě pasují podle abecedy. Což je fakt. Ale už nikoho nezajímají pedagogické problémy, které musí řešit učitelé. Kdybych byl ředitelem školy, umožnil bych dvojčaům stejnou třídu jen při splnění podmínky, že se viditelným a nepřenosným způsobem od sebe odliší. Viz obr.3 „ Petrovi dám na krk zvoneček“.

Když se nad tím zamyslíme, dvojčata stejného pohlaví mají spoustu možností, jak si vzájemně pomoci a učitele obelstít. A nelze jim to mít za zlé. Naopak - je to inteligentní hra, která vyžaduje bystrost hráčů na obou stranách. To je přece v zájmu pedagogického procesu. Jenže to není hra spravedlivá, neboť učiteli již tolik možností nenabízí. Fyzické značkování dvojčat třeba tetováním v obličeji bohužel doporučit nelze, byť by se jednalo třeba o hezké srdíčko u jedné z dívek.

  • Pokud jde o zkoušení u tabule, učitel zásadně musí zkoušet obě dvojčata ve stejné hodině. Což ona ovšem brzy zjistí a když je Petr nemocný, Pavel se také nemusí na hodinu učit. Ví, že nebude zkoušen.
  • Když jsou oba ve škole, používají následující fintu. Tak třeba Pavel s lepšími výsledky, se při zkoušení prohlásí za Petra. No, prostě pomůže bráškovi, který má horší výsledky z písemek. Předtím si jen vymění místa v lavicích. Tady je učitel bezmocný.
    Viz obr. č.4 „ Jdeme to zapít, brácho, vyhráli jsme“.

 *V dospělosti

  • Zajímavé je, že si dvojčata velmi často zvolí nejen stejnou střední či vysokou školu, ale i stejnou budoucí profesi. Platí to i o politicích. Podívejte se teď, prosím, na následující odkaz - zde.

Je to článek z internetových novin se známým obrázkem: Lech Kaczynski a Jaroslaw Kaczynski – foto REUTERS, www.lidovky.cz. Ten obrázek může být pod licencí, tak jsem si jej nedovolil zkopírovat. Při pohledu na něj jsem si hned řekl „tak tyto pány bych ve své třídě dálkového studia na stavárně mít nechtěl.

  • Mám i vlastní zážitek, velmi podobný. Na stavebním úřadě v Českém Krumlově tehdy pracovali bratří Prokopiusové, párkrát jsem se s nimi dostal služebně do styku. To bylo stále dohadování dohadování o tom, co jsme si řekli nebo neřekli minule!... Ale nejvíc mě pobavil malíř - natěrač, můj dálkový student. Maloval jim společný rodinný domek, ale o dvojčatech nic nevěděl. Toto je jeho příběh:
  • Maluji, jsem na štaflích. Přijde pan Prokopius v sáčku, kravatě a s aktovkou a povídá „Dobrý den. Tak co, jak to jde?“ Jenomže za čtvrt hodiny přijde úplně stejný pán, v sáčku, kravatě a s aktovkou a povídá: „Dobrý den. Tak co, jak to jde?“.  Když se druhý den opakovalo přesně totéž, už jsem se na těch štaflích málem smíchy neudržel.

*Trojčata

Nikdy jsem je nepoznal a lituji toho. Umíte si představit, kolik by s nimi bylo legrace?  Vzpomeňte si, jak výborně se několik z vás bavilo v restauraci U Tří Prasátek, je to až nakažlivé z fotografií, na i60 vložených. Toto je jedna z nich od Alči Tollarové: Obr.5 „Legrace ve škole i v hospodě.
Autorem toho nápadu byl ovšem původně Walt Disney: Obr. 6 „Tři veselá prasátka“

 *Dvojníci

Potkali jste někdy svého dvojníka? Je to asi dost vzácné. Mně se to stalo jednou za velmi kuriózní situace. Bylo to v tramvaji, seděli jsme proti sobě, já jsem měl ruku a on nohu v sádře. Když jsme se spatřili, začali jsme se oba tlemit. A smáli se i někteří další cestující, ti nás ovšem zřejmě považovali za dvojčata. Čekal jsem na zastávku, abych se k němu přesunul, jenže on, bohužel, musel vystoupit.

 *Číňané

 Je to zvláštní, ale mnozí Číňané nám připadají jako dvojníci. Rád bych věděl, jestli je tomu i naopak. Někdy musím vyrazit do Prahy na Staroměstské náměstí, které je jich plné, a zkusit se jich na to zeptat. Závěrem vás doufám pobaví následující obrázek skupiny studentů s učitelem, dvojčaty obojího pohlaví i dvojníky - (z mého pohledu). Je z webových stránek „Ronnie.cz“ - z r.2007. Já jsem se tam zaregistroval, abych požádal o souhlas se zveřejněním tohoto obrázku na i60, ale pak jsem zjistil, že obrázek vložil přispěvatel z jiných zdrojů a přidal jen vtipný text. Takže sem obrázek nemohu vložit, mohl bych porušit autorská práva a způsobit tím problém redakci i60. Přidávám tedy odkaz, kde tentokrát naleznete bezvadné otázky pro čtenáře, které nejsou ode mne. Autor textu je uvedl výzvou „Vyhraj 2 listky a letenky na letni Olympijske hry v Pekingu 2008“. Věřím tomu, že kdo zodpoví všechny otázky by si opravdu tu výhru zasloužil. 

Přátelé neváhejte a otevřete si tento odkaz, nebudete litovat a uděláte mi radost! :-)

http://forum.ronnie.cz/ftipy-2-t14910-224.html    

 

 

Můj příběh Učitel v nesnázích život
Autor: Libor Farský
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Havlová
Liborku díky za pěkný příspěvek, ta fotka číňanů je fakt dobrá, na správné odpovědi asi opravdu nemáme šanci...
Zuzana Pivcová
Za svou učitelskou praxi jsem v kurzech němčiny učila jen dvoje jednovaječná dvojčata, dívky i hochy. Dívky jsem poznala bezpečně, jedna byla větší, druhá nosila brýle. Zato kluky jsem nerozlišila, ačkoliv se mi jejich spolužáci snažili vysvětlit, čím jsou jiní. Vlastně jsem je volala jménem jen podle místa. Když však udělali to, co je jako legrace obvyklé, že se vyměnili, byla jsem zase vedle. V Týně nad Vltavou znám jednu dvojici sester o něco mladších než já od dětství, nevím, zda mají podobný život, ale obě se kdysi nastejno vdávaly a měly zhruba ve stejnou dobu děti. Dnes nevím. Zajímala by mě povaha našich dvojčat, zda se cítí být stejné či hodně podobné, zda jim nevadí, že je hodně lidí bere jako "přes kopírák" a ne jako široko daleko originál. Zda měly obdobný život. Podle horoskopu by měly mít. Sedí to?? Libore, díky za dobrou inspiraci.
Jana Šenbergerová
Ještě k těm Asiatům. To bych samozřejmě nedala. Kdybychom s nimi žili, neměli bychom problém. My prý jim také připadáme všichni stejní, a to máme aspoň různou barvu vlasů, většinou jsme různě velcí atd.
Jana Šenbergerová
Zajímavé téma. Dnes už to naštěstí řešit nemusím, ale za léta praxe jsem zjistila, že všechna dvojčata mají nějakou odlišnost, kterou je třeba vystopovat. Naposled šlo o dva krásné řecké kluky, kteří byli jako dokonalé kopie, dokud se mi nepovedlo objevit, že Filip má na pravém uchu zvláštní výstupek, který se mi spojil s počátečním písmenem jeho jména. A bylo vymalováno. Nikdy jim nedošlo, jak jsem je pak bezpečně rozeznala, ale nesměli mít čepici ani moc dlouhé vlasy. :-) Možná si sami této odlišnosti nikdy nevšimli, ale kdoví...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.