Zvládnu každou zákrutu
Ilustrační foto: pixabay.com

Zvládnu každou zákrutu

26. 2. 2016

Na doporučení příbuzného jsem objevila Váš magazín. Pár dní trvalo, než jsem se vyznala v tolika různých přispěvatelích. Je to jak vstoupit  v mládí do nové třídy. Teď už vím, že Zuzka má výborné básničky, líbí se mi humor Květy, Libora a Helenky, ráda se poučím o tom jak na počítač od pana Cakla, prohlédnu si zajímavé fotografie z cest a přírody a přečtu zajímavé články. Dík Vám všem.

Nevím, čím přispěji já.  Počítač a internet mám rok, a vkládání fotografií, ještě nezvládám. Chystám se na školení ke svému vnukovi, který bude nahlas vzdychat, jak je se mnou těžká práce.

Nevzdávám se jako se mi to stalo u autoškoly, kam jsem se přihlásila na stará kolena. Postarší auto mě věnuje rodina a já si budu moci jezdit do lesa na houby podle libosti. Nádhera, doufala jsem, naivně přeceňujíc své schopnosti. První chybu jsem udělala při výběru autoškoly. Majitel pan Jaroslav (bývalý dopravák u policie),byl bohužel, jak se později ukázalo cholerické letory.

Školení v učebně probíhalo nadějně, kromě mě tam byly dva mladí chlapci, kteří se těšili na jízdy. Dočkala jsem se i já. Při druhém cvičení jsme se vydali po okresní silnici za město. Dost mě zklamalo, že si jízdu neužívám, když musím myslet na nohu na plynu a oči na šťopkách mám přišpendlené k  silnici před sebou a vůbec se nemůžu kochat krajinou okolo. Bála jsem se zvýšit rychlost a ignorovala pobídky učitele “ať na to víc šlápnu”.

Pak jsem podle pokynu zajela na malý plácek a dostala za úkol se otočit na úzké silničce na cestu zpět. To nezvládnu, odmítla jsem, můj průvodce začal být naštvaný, ale přesedli jsme si a on auto otočil. Pak jsem zase schlíple usedla za volant a moje trápení pokračovalo. Na příkaz k řazení vyšší rychlosti se mi podařilo přeskočit jeden stupeň a dát rovnou další.

Auto bylo zánovní a při poznání jeho ničení můj učitel nadobro ztratil  nervy, začal nadávat a já si uvědomila, že tak zuří, že ani nesleduje cestu. Silnička se kroutila kolem četných rybníků. Můžeš být rád, že neskončíme ve vodě, pomyslela jsem si. Jako ve snách jsem dojela do města. Učil jsem také starší paní z banky, ale to bylo o něčem jiném, ulevoval si pan Jaroslav. Začala jsem paní z banky trochu nesnášet, ač jsem jí nikdy neviděla.

Od dětství trpím alergií na dávání vzorných příkladů. Ach jo, zbytečně jsem investovala 300 Kč do nových bot s tenkou a pružnou podrážkou, abych měla v nohách cit. No, nevstoupíš dvakrát do stejné řeky, co jsem v mládí nestihla, v tomto případě už nedohoním.

Musí mě stačit jízda​ na kole, i když do kopce bolí nohy . Ještě štěstí, že s počítačem se můžu učit pomalu a bouračka nehrozí. 

Věra Lišková, věk 68, vzdělání průmyslovka, výška 160 cm, znamení váhy, Prachatice

 

 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.9 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Zdravím Tě Věrko a vítám mezi nás. Určitě budeš na íčku časem jako doma, když si nebudeš vědět rady s čímkoliv, hlavně s tou " technickou " stránkou, obrať se na Radka... Článek jsi napsala opravdu skvěle, viděla jsem Tě už v jednom z těch rybníků:)))) Tak jen dál ..
Jarmila Komberec Jakubcová
Paní Věro, nic si z toho nedělejte. V současné době je provoz na silnicích velký a sama sice jezdím od mládí, ale občas nemám při jízdě dobrý pocit. Čím jsem starší tím jsem asi opatrnější. Naprosto nesnáším když se mi za zadek auta přilepí třeba tirák a pak mi světly nutí k rychlé jízdě. A takových historek při svém každodenním řízní auta mám. Bohužel ale zvykla jsem si na auto a jak se říká zvyk je železná košile.
Olga Štolbová
Ahoj Věrko, zdravím a vítám tě s radostí. Já sice patřím mezi dlouholeté řidičky (řidičák mám 58let), ale moc dobře vím, že ten dnešní blázinec na silnicích se opravdu špatně zvládá. Teď už dva roky nejezdím, mám špatné oči, a po řízení se mi moc stýská. Vlak a autobus má také své kouzlo a chodit po vlastních, je objevování nových, netušených krás. A nadávat na bláznivé řidiče, má také něco do sebe. Mezi námi ti bude určitě dobře, všichni si tykáme, snad ti to nebude vadit. Brzy zase něco napiš, tvé povídání se moc hezky čte. Dík...*****
Drahomíra Stínilová
Moc pěkná vstupenka do řad íčkařů. Fakt jsem se pobavila. Já dostala řidičák k osmnáctým narozeninám. Aut jezdilo mnohem méně než teď. Přesto jsem znala velmi dobře cestu po tehdejší okresce k nedodělané novostavbě mého učitele, kde půl hodiny kontroloval zedníky, a nazpět. Když jsem pak zasedla prvně k volantu našeho Moskviče při cestě z Krkonoš, tatínek v Jičíně zavelel zaparkovat k chodníku a maminka mě zezadu rozčíleně dirigovala, zazmatkovala jsem. Nějak se mi podařilo naštěstí, nevím jakým způsobem, ale určitě nesprávným, zabočit a zaparkovat. Byla jsem ale od volantu vyhozena a zjistila, že postrádám orientační schopnost. Takže taky kolo, vlak a někdy se nechám vozit.
Libor Farský
Vítám Věrku. nic si z toho nedělejte. Moje manželka na tom byla podobně. A Ivo, doporučuji zkusit si zajet do Anglie. Já v Londýně jezdil na kole do práce, protože to bylo rychlejší než MHD. Ale divím se, že jsem to přežil.
ivana kosťunová
Když si vzpomenu na své začátky, bylo to něco podobného, jezdit jsem se naučila až když jsem měla řidičský průkaz a za pomocí kamarádů, kteří statečně seděli při těch jízdách vedle mě. Nezapomenu na jednu větu mého báječného kamaráda, kdy na moji otázku, jak jsem jela, odpovědel :" Moc pěkně jezdíš, jen taková maličkost- nejsme v Anglii, u nás se jezdí vpravo".Jezdím dodnes a moc mě to baví.
Hana Rypáčková
Věrko, raduji se /ne , že nejste řidička/ z Jihočešky. Strakonice zdraví Prachatice. Dcera ve čtyřiceti jedné , najednou dodělávala vejšku, porodila třetí dítě a udělala si řidičák.Sice jezdila moc vpravo, /přikoupila jízdy /ale byla to nutnost, když se odstěhovali na ves.
Naděžda Špásová
Věrko, hezky popsaná jízda. Jsem ráda, že nejsem sama bez řidičáku. Když jsem byla mladá, nebylo auto, když už bylo auto, nebyly peníze. No a teď chybí odvaha a mám kolem sebe 3 řidiče, tak se nechám vozit. *****
Jitka Havlová
Milá Věrko já mám řidičák od osmnácti a přesto už hezkých pár let nejezdím, kvůli šilhání nemám správnou prostorovou orientaci a nepoznám, jestli jsem od krajnice metr nebo pět centimetrů. Tak jezdím aspoň na kole, to zvládám a užívám si to. Jsem taky jihočeška a v Prachatiích jsem asi dvakrát byla, krásné náměstí a muzeum loutek, tam se mi líbilo nejvíc. Moc Vás zdravím a zase nám sem brzy napište.
Eva Balúchová
Taky jsem si nikdy netroufla do autoškoly,byla bych špatný řidič.Bojím se na silnici i na kole.Takže i když jste nedokončila,máte můj obdiv.Na íčku vám to půjde určitě líp.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.