Můj seniorský život: Nebejt zapšklej a nenadávat na všechno
ILUSTRAČNÍ FOTO: pixabay.com

Můj seniorský život: Nebejt zapšklej a nenadávat na všechno

17. 1. 2016

Přiznávám předem, že nežiji právě zdravým životem. Kromě doutníků a častých gastronomických prohřešků jednou týdně zavítám do vinárny, kde se scházíme s kamarády. A se dvěma se po sedmičce dobrého bílého pravidelně pohádám.

Jsou na…ní na všechny a na....ní na všechno. Prý nemají peníze, už ani na milenky a dokázali by řídit tento stát mnohem lépe. Jejich kdysi zbytnělé ego prostě dostává na frak. Předesílám, že by to teoreticky neměli být žádní blbci, všichni mají velmi dobré vzdělání a donedávna zastávali docela významné a zajímavé pracovní i státní funkce. Jmenovat nebudu, ale koukali byste, přátelé.

Proč teda chodíte do vinárny, když jste na mizině, pitomci? ptám se. No, umřeli bychom nudou, odvětí a poručí si další dvě deci.

A to je přesné, ti chlápci nakonec tou nudou umřou.

Nebejt zapšklej a nenadávat na všechno, to je mé motto, které jsem si stanovil i za komančů, kdy život stál, alespoň podle mého názoru, za ho... , promiňte chtěl jsem říct za houby. Přestát pracovní dobu, během níž nebyly velké výkony většinou očekávány, nakoupit levně deset potravin, které byly k mání, večer zasednout k televizi a pustit si socialisticko-budovatelský seriál.

Jak laciné, ubohé a pohodlné! Proto tady stále máme tolik sympatizantů volících KSČM. Nechápu? Ale ano, asi chápu.

Já jsem i v dobách socialismu sportoval, cestoval po vlastech českých i slovenských, účastnil se řady zájmových kroužků, četl jako ďábel (mojí nejoblíbenější institucí byla knihovna) a sledoval reálné dění ve světě přes zakázané rozhlasové stanice Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Pořídil jsem si hausbót na Slapech a komoušů jsem se o devizový příslib (až na jednu jedinou výjimku do Jugošky kvůli dětem) nedoprošoval.

Revoluce přinesla naději a pro mnohé i zklamání. Ona ale každá revoluce, včetně té sametové, přináší příkoří a oběti. A tak i já jsem musel se skřípěním zubů vytrpět tunelování podniků ze strany mnoha ekonomických gaunerů. Ale věřím na Boží mlýny. Řada z nich už bručelo, nebo bručí v kriminále, další to s velkou pravděpodobností čeká. Nechtěl bych každý večer usínat s touto vizí. Dobře jim tak.

Ačkoliv se ekonomice zase začíná dařit a čeká se další růst mezd i důchodů (a ceny prakticky nestoupají), Češi jsou dle statistik stále pesimisty. Je to taková naše národní povaha nadávat na všechno a na všechny. Počítat, že se o vše postará stát, nevzít na sebe zodpovědnost, bát se cokoli podniknout. Teplíčko, i když trošku smrádek.

To je bohužel typická vlastnost Čechů, která mi tolik vadí. Přitom jsme velmi talentovaným národem, jehož nejlepší osobnosti (na svůj počet) dosahují špičkových světových výsledků prakticky ve všech oblastech – podnikání, kultury, sportu, vědy i techniky. Tak safra, přestaňme být (s prominutím) ti přizdisráči. Buďme hrdými zástupci našeho národa!

Nejsem samozřejmě asociál. Vím, že existuje spousta lidí, kteří se dobře nemají, protože kvůli nemoci či jiné indispozici se o sebe nedokážou postarat. A tady stát, který je podle mého názoru již několik let řízen rozumně a hlavně demokraticky (ač jsem nebyl voličem vládnoucí strany), musí mít své nezastupitelné místo. Ale, přátelé, i tady platí – čím budeme snaživější, tím víc vyděláme a stát na daních získá více peněz. Nezáviďme prosím bohatým, kteří svoji živnost poctivě vybudovali od píky. A ty nepoctivé časem semele jurisdikce.

Jsem na tomto světě už hodně let, ale nikdy jsem se neměl lépe. Jako bývalý ekonom a statistik si troufám říct, že se máme v průměru mnohem lépe, než za první republiky, která nám bývá dávána za vzor.

Proto prostě nenadávám a nejsem zapšklej. Na rozdíl od minulosti mám spoustu možností, jak strávit zbytek života. Je to jen a jen na mne.

Děkuji Bohu, že jsem se toho mohl dožít. Prosím ho každé pondělí, aby mi tuto šanci ještě o pár let protáhl.

 

Můj seniorský život - nová soutěž magazínu i60 o zajímavé ceny. Jaké je to být seniorem? Jak prožíváte toto období života? Co vám seniorský věk vzal a dal? Jak se změnil váš život po odchodu do důchodu? Jak se bavíte v seniorském věku, co nejčastěji děláte? Jste aktivním seniorem, anebo většinu času trávíte sami? Napište nám do nové čtenářské soutěže magazínu i60 své příběhy a postřehy, povídky, glosy. Více o soutěži se dozvíte zde.

Můj seniorský život
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.7 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Jsou lidé, kterým totalitní režim schází. Ale je to dané povahou člověka. Jsou to lidé, kteří se vzdali své tvůrčí části osobnosti ve prospěch existenční pohodlnosti. Tento syndrom postihuje i kriminálníky. Po propuštění místo aby začali něco realizovat, touží se raději vrátit tam, kde svůj život nemusí řešit. Článek se mi líbí.
Marie Magdalena Klosová
I já patřím,milý Tomáši,do té Vaší "krevní".Ale to už snad víte.Zdravím.mm
Jaroslava Handlová
Pokud se člověk nenarodí jako smíšek, či rozzářené sluníčko, pak se musí optimismu naučit. Někomu se to povede až po překonání četných překážek, až si hrábne na úplné dno svých sil. Při tom je důležitá snaha a chuť něco dokázat.Teprve pak se může oprostit od negativních myšlenek a má šanci pozitivně ovlivňovat sebe i jiné, a to i ve stáří. Vaše krédo je mladistvě sympatické.
Helenka Vambleki
Asi bych do té kavárny s těmi zapšklouny nechodila. Zajděte si tam jindy s někým příjemnějším :-)
Zuzana Pivcová
Myslím, že jste opravdu správný prototyp dnešního zralého muže, který zažil minulost, měl k ní výhrady, žije přítomnost a nehledí na ni jen růžovými brýlemi. Dovede však ocenit vše pozitivní, hlavně vlastní život.
ivana kosťunová
Váš přístup k životu je velmi sympatický. Jak říkáte, na to , jaký jsme malý národ, máme spoustu slavných osobností ve všech oborech lidské činnosti. Jen toho sebevědomí se nám jaksi nedostává. Zřejmě je to vlastnost všech malých států. Jinak s radostí 5*
Libor Farský
Souhlas 100 %
Lidmila Nejedlá
Pane Tomáši, Váš článek se mi líbí a velmi jste mě překvapil svým ne jednostranným úsudkem. Píšete, že je Vám hodně let, ale Vaše myšlení je mladé, zdravé a povzbuzující. Díky za článek.
Alena Várošová
Bez komentáře 5*
Dagmar Pilařová
Pane Horáčku, ani nevíte jak moc mi uráží dopis mému muži od OSSZ, že mu laskavě přivává 40 korun !!! Je to výsměch a hrůza...celkem mě mrzí dnešní postavení důchodců....na mém pracovišti- přišla paní, že teda změnila smlouvu na hrob, doplatila co má...a pak jde do lékárny a pak už nevyjde...pracovala 42 let ! to je hrozné !!!Mě důchod čeká za dlouhých 7 let a řeknu..nechci se snad toho ani dožít....potupa..nehoráznost nejvyššího kalibru !Místo výchovy k úctě ke stáří- samé přepadávání a okrádání stařečků kolem cca 90 let ! Prostě bereš z rozpočtu...a to je ta hrůza, která je prezentována ! Ale ti staří vytvářeli hodnoty, vynálezy,... odváděli daněceý život !! Víte, je mi smutno z toho všeho !Místo úcty- násilí !!!V tomto případě by měly být tresty i dvojnásobné !!!I i u snědých spoluobčanů !ale vše se řeší jinak....článek moc pěkně napsaný !!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.