Můj seniorský život: Cesta z Německa
ILUSTRAČNÍ FOTO: pixabay.com

Můj seniorský život: Cesta z Německa

22. 1. 2016

Krásný týden v Německu utekl jako voda, nastala příprava k odjezdu. Příprava zavazadel, bylo jich nějak více, loučení s přáteli a nejprve noční cesta autem, kterou moje švagrová se mnou absolvovala, a to na nádraží (vlakové i autobusové) v Aschenferburgu, kde zastaví o půlnoci autobus Düsseldorf - Praha.

Míval zpoždění, takže cestující místo na zastávce čekali v přilehlé ulici, kde se dalo v jednom směru parkovat. Viděli na příjezd, takže jen přes ulici. Nádraží velkoměsta, prostor kolem obklopený různými hospodami, kavárnami a půlnoc, kdy často v tuto dobu končí pracovní doba, není právě důvěryhodné.

Prostor se zaplnil lidmi různě oblečenými evropsky i arabsky, pozvolna se takřka vylidnil, jen tu a tam nějaká postava. Zaujal mě na protější straně muž oblečený do dlouhé bílé sutany, na hlavě bílý kastrol, v ruce bílou dlouhou hůl, připomínal Mikuláše.

Na autobus vždy čekávalo několik aut, ale jsme tady tentokrát samy, asi je to tím, že Rusové do Karlových Varů už přestali ve velkém jezdit. Připravily jsme se na příjezd, já při příjezdu autobusu vyběhnu jen s kabelkou vyřídit k řidičům formality, odškrtnout se ze seznamu, ukázat předplacenou jízdenku na zpáteční cestu, najít sedadlo. Moje švagrová Eva zatím vyndá zavazadla z kufru a pak je společně přeneseme do autobusu.

Autobus se zpožděním přijíždí, rozsvěcuje se světelná tabule, já vyrážím. U zastávky přibrzduje, jsem skoro v úrovni dveří patrového autobusu. Ale ouha jen přibrzdil, mě z výšin přehlédl a jel dál. Začala jsem křičet, myslela jsem, že zastaví v nedaleké servisní budově, tak jsem za ním běžela.

Ve své čerstvé osmdesátce jsem měla srdce až v krku. Za mnou se najednou objevilo troubící auto, z něhož na mě německy křičel mladík, ale německy neumím. Autobus už stál a na dveřích u řidiče visel „Mikuláš“, který se snažil vecpat dovnitř a naši řidiči mu peprnou češtinou vysvětlovali, ať vypadne. Já jsem jim bezděky pomohla, protože jsem svůj spurt zakončila přistáním na jeho hábidu.

Mladí kluci v autě viděli, co nám provedli, tak autobus zastavili a vrátili se pro nás. Na otázku, že věděl, že pojedu, odvětil, že jsem si to mohla rozmyslet. A tak jsem jsem si jen vzpomněla na Karla Poláčka: "Víckrát už na vosy nepůjdu… a raději budu zhluboka dýchat... a bylo to naposled."

Díky těm mladým klukům, bylo na tom přece jen něco hezkého.

 

Můj seniorský život - nová soutěž magazínu i60 o zajímavé ceny. Jaké je to být seniorem? Jak prožíváte toto období života? Co vám seniorský věk vzal a dal? Jak se změnil váš život po odchodu do důchodu? Jak se bavíte v seniorském věku, co nejčastěji děláte? Jste aktivním seniorem, anebo většinu času trávíte sami? Napište nám do nové čtenářské soutěže magazínu i60 své příběhy a postřehy, povídky, glosy. Více o soutěži se dozvíte zde.

Můj seniorský život
Hodnocení:
(5 b. / 2 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
V devadesátých letech jezdil přímý autobus Teplice - Frankfurt n. Mohanem. Mám ve Frankfurtu synovce, chtěla jsem ho překvapit, využila jsem tento spoj, protože se měl večer vracet zpět. Plánovala jsem celé odpoledne na návštěvu. Proto jsem nechtěla věřit svým uším, že autobus se bude vracet už po obědě, že se na tom s nějakými ženštinami dohodl. Byly to ženy, které ráno nakoupily na bleším trhu nějaké krámy a hned se chtěly vrátit zpět. Na nás nebraly ohled. Museli jsme jet podle nich, na návštěvě jsme si sotva řekli Ahoj. Sice jsem si u té společnosti pak ztěžovala, ale nebylo to už nic platné.
Alena Tollarová
Když jsem v prosinci jela na setkání ve Slavii, šla jsem na autobus s odjezdem 14.55. Ale nedočkala jsem se a někdo mi řekl, že už je pryč. Podruhé jsem šla o dost dřív a odjel ve 14.52 ... s jízdním řádem si hlavu asi nedělá. Jste dobrá, já bych asi vypustila duši.
Eva Mužíková
Tak to mne se synem nechal řidič autobusu v Chorvatsku.... prostě u našeho hotelu nezastavil a dojel až do České republiky.... nedovoleně prodloužená dovolená.... honit jsem jej nemohla, prostě vůbec k hotelu nezajel.... Jste super sportovkyně, v osmdesáti takový výkon, smekám...
Květoslava HOUDKOVÁ
Při pobytu v Mariáns.Lázních jsem vždy jezdila linkovým autobusem i do NDR - Plauen. V čas odjezdu zasvítila zelená a autobus musel odjet. Opozdilí cestující nás pak "doháněli taxíkem" - přistoupili pak až na hranicích.
Hana Rypáčková
Ovšem, když v zahraničí čekám na autobus a má zpoždění, šílím, že už ujel...Nevěřím, že si za 14 dní pamatuje že máme na zastávce přistoupit. Tak snad už jen na konečnou v osmdesáti. Jste šikulka odvážná.
Zuzana Pivcová
Když před 3 roky sletěla má sestra ze schodů při dobíhání metra a v první chvíli jsem nevěděla, zda žije, rozhodla jsem se, že dobíhat budu snad jen letadlo. :-)
Soňa Prachfeldová
příhoda s dobrým koncem a ten Váš běh - poklona .
Jana Šenbergerová
Já bych byla vedle. Lékař mi důrazně vysvětlil, že v žádném případě nemám dobíhat žádný dopravní prostředek. Jste dobrá! :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA