Při naší první procházce do minula jsme zamířilli na Staroměstském náměstí, k Chrámu Sv.Týna. Dnes při naší deváté procházce se podíváme o kousek dál, zavedeme vás k Orloji. Je to podle mne překrásná a obdivuhodná podívaná. Chodí tam rádi malí i velcí. Nejpřitažlivější podívaná v Praze.
Orloj patří totiž nejen k obdivuhodné práci hodinářské, ale i té výtvarné. Před Orlojem postávají hloučky, někdy i davy lidí, kteří čekají, až se otevřou okénka a v nich se ukloní 12 apoštolů. Je to podívaná, kterou uvidíte málokde na světě a vracíte se tam stále a dokola obdivujete.
Ten pochod svatých apoštolů se neodehrává potichu. Čtyři sošky umístěné níže, se začínají také hýbat. Kostlivec převrací sypací hodiny, vyzvání a pokyvuje na Turka, ten kroutí hlavou a odmítá. Marnivec se vzhlíží v zrcadle a Lakomec potřásá měšcem plných peněz. Tyto sošky ukazují lidem všem, že na světě je vše pomíjivé a člověk nesmí zapomenout na smrt. Malým dětem, kteří ještě tolik rádi sní, se těžko toto vysvětluje, líbí se jim sošky jako takové.
Apoštolové, kteří čekají každou hodinu na své představení jsou opravdu skvostem řezbářským, jdou v pořadí Sv. Ondřej, Sv.Jan Evangelista, Sv. Šimon, Sv. Filip, Sv.Jakub Mladší, Sv.Pavel, Sv.Petr, Sv. Matěj, Sv.Jakub Větší, Sv. Tomáš, Sv.Bartoloměj a Sv.Matouš. Zakokrháním se končí představení apoštolů. Soška kohouta je pozlacená a je umístěna v komůrce nad okny apoštolů. Kokrhání vytváří stlačený vzduch z měchu, který je hnán do tří trubek, soška kohouta je poslední, která byla na orloj osazena až v 19.století. Skvostné sošky apoštolů nejsou původní, protože po požáru radnice v roce 1945 je vytvořil Vojtěch Sucharda.
My se vracíme k Orloji několikrát, protože děti nestíhají vše pojmout. Tak to byla první horní část Orloje. Pod ní se nachází druhá část Orloje ta nejdůležitější tzv. Číselník, ve vnitřnímu kruhu jsou arabské číslice, potom římské a nakonec ty, které znázorňují pohyb nebeských těles. Symbol Slunce - to je zlaté sluníčko, to oběhne kruh jednou za 24 hodin a posouvá se po obvodu, který tedy oběhne jednou do roka.
Pak je tu tzv. Měsíčník, to je kalendářní deska, kterou maloval Josef Mánes, kromě znaku města jsou zde namalovány znamení zvěrokruhu a jednotlivé měsíce roku. Josef Mánes je zachytil jako výjevy ze života venkovského lidu. To není originál, původní originál je uložen v Národním muzeu. Orloj je skutečně nádherná podívaná, děti vás vždy nutí se znovu a znovu k ní vrátit.
Podle pověsti známe, že Orloj sestavil mistr Hanuš. Bylo to velmi znamenité dílo, a protože se staroměštští báli, aby nesestrojil podobný pro někoho v cizině, mistra Hanuše oslepili. Jak kruté. Za jejich nevděk se jim mistr Hanuš pomstil tak, že se nechal k Orloji odvést a zastavil jej. To je však jen z pověstí. Z historie víme, že orlojníkem prvním byl v 15.století Mikuláš z Kadaně a po něm přišel mistr Jan Růže, řečený Hanuš.
O půlnoci ze Silvestra na Nový rok zde stojí davy našinců a hlavně turistů a dívají se do výše...a přejí si svá přání, co Nový rok přinese...především klid a mír na celém světě!