Mé zimní sporty 2: Brusle
FOTO: Zdeněk Huspek

Mé zimní sporty 2: Brusle

3. 1. 2016

Na druhé straně trati z Františkových Lázní do Aše a Vojtanova byl v očích nás, malých kluků, rybník Vachtlák, v očích dospělého plivátko o průměru možná 15ti metrů. Název dostal podle majitele zahrady pana Vachtla, v jehož těsné blízkosti se nacházel a tam jsme prvně okusili tvrdost vody ve změněným skupenstvím.

Pár let po válce byly nejčastějšími bruslemi šlajfky na kličku. Jejich čelisti s ostrými zoubky bylo nutno zespoda přiložit k podrážce šněrovacích botek zvaných křusky, kličkou pevně stáhnout vpředu i vzadu a už mohl jeden vyrazit na ledovou plochu. Nic není ovšem tak jednoduché, jak to vypadá na první pohled. Z podrážek bylo třeba odstranit přilepený sníh. Dotáhnout čelisti malou kličkou ve zmrzlých a taky malých prstech tak, aby brusle neupadla, byl občas taky problém, o ztrátě kličky ve shrabaném sněhu na břehu nemluvě – to byla hotová katastrofa! Pokud člověk překonal všechny tyto nástrahy, mohl se začít pohybovat po ledě. No… zpočátku to byly dva tři kroky a pád, ale časem těch kroků bylo víc a pádů méně, najednou jeden držel v ruce hokejku a přišel čas přejít na vyšší level – brusle kanady. Holky měly na bílých šněrovacích botách napevno našroubované krásně lesklé džeksny, my kluci na botách černých kanady se širokými, ostře nabroušenými noži, pokud možno do žlábku.

Vachtlák už nám byl malý a tak jsme vyráželi na mrazem zaledovanou plochu Labutího jezírka na kraji parku (labutě zimovaly někde ve dvoře technických služeb), kde už se dalo prohánět na hodně velkém prostoru a pokud i ten nestačil a nelitovali jsme několikakilometrové cesty k rybníku Amerika, mohli jsme bruslit i několik kilometrů od jednoho konce ke druhému.

Na Labutím jezírku se jednu sezónu hrály klasické hokejové zápasy na ploše obestavěné mantinely (mám dojem, že bez reklam, jistý si ale nejsem), nad níž byla natažená světla a dalo se tak bruslit i večer. Kdoví, jestli pořadatelé z místního sportovního klubu včas nepostřehli přicházející jarní oblevu anebo to prostě nechali osudu, dřevěné mantinely se na jaře lovily z lodičky a tak se další sezónu už pokus neopakoval. Místo toho postříkali hadicí plochu volejbalového hřiště, což jsme my kluci z Horních Loman kvitovali s povděkem, měli jsme to o dost blíž domů.

V době mezi sedmnáctým a devatenáctým rokem mého života nás zaujalo něžné pohlaví, na brusle ale zbyl čas taky. Jednu zimu musel být mráz zřejmě sibiřský, protože zamrzla hladina Ohře v Chebu pod hradem a tak se dalo bruslit nejen na zamrzlém koupališti, kde se prodával čaj anebo grog (cedulka za oknem kiosku s nápisem „Dnes ještě za peníze, zítra zadarmo“ lákala návštěvníky přijít se podívat i druhý den, jestli náhodou… visela tam pořád), ale také na řece v délce několika kilometrů. A tady jsem prvně v životě viděl před očima hvězdičky. Od koupaliště vedla na druhý břeh dřevěná lávka na jednoduchých dřevěných pilířích, které byly křížem zpevněny prkny z jedné strany na druhou, takže konstrukce vytvářela jakési X na ležato. Lávka byla široká necelýé dva metry a zpevnění bylo na obou stranách. Při frajerském bruslení s rukama za zády se pod lávku bylo nutno sehnout, což jsem ve své ležérnosti poněkud podcenil a sehnul jsem se pod první kříž málo, takže jsem lehce zachytil zádama o prkna. Tím pádem jsem trochu přizvedl hlavu a vzápětí jsem  narazil čelem do druhé strany křížení. Pecka to byla parádní, ty hvězdičky jsem si nevymyslel!

Dopadlo to celkem dobře, ochotné kamarádky mi poskytly první pomoc (umělé dýchání z úst do úst jsem bohužel nepotřeboval a v té době se stejně praktikovalo jinak) a odneslo to jenom odřené čelo.

Časem zůstaly brusle zapomenuté někde na půdě našeho domku, abych je už nikdy neobul. Bruslaře chodím fotografovat na rybníček naší návsi, ale taky to není žádná sláva. Než hladina dosáhne dostatečné tloušťky ledu, přijde obleva a je po bruslení. Nechce si mi věřit, že na podobné radovánky budeme už jenom vzpomínat, ale všechno tomu nasvědčuje!

A tak si v novém roce 2016 přejme, aby věci byly pokud možno jako v dobách našeho mládí, i když mám obavy, že tohle přání patří do kategorie nesplnitelných.

 

 

Přečíst si můžete od tohoto autora také: Mé zimní sporty

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(4.2 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
V městě mého dětství Lomnici nad Popelkou býval za spořitelnou rybníček a tam jsem si prvně přidělala šlajfky (my ale říkali šlejfky), to mi bylo asi 7. Dělala jsem vše po své starší sestře. Ale při jízdě jsem se odrážela o šrouby. Pak už jsem měla hnědé botky s bruslemi. Toužila jsem po bílých krasobruslařských, ale na ty jsme neměli a rychle mi rostly nohy. Učila jsem se amatérsky jednoduchý skok kadet a trochu piruety. Ale nejraději jsem jezdila rychle kolem mantinelů jako kluci, jako rychlobruslařka. Po přestěhování do jižních Čech jsem i s bruslením nadobro skončila. Dnes bych se asi přizabila a obdivuji všechny vrstevníky, kteří se postaví na brusle, normální i kolečkové.
Alena Tollarová
Hezké bruslařské vzpomínky. Já jsem brusle na kličku neměla. Dostala jsem své první brusle v 5. třídě od Ježíška a první kroky zkoušela na rybníčku U Vojtěcha v Neratovicích se sestřenicemi. Jó, to byly časy. Bruslila jsem moc a moc ráda. Ale teď se mi vybavil strýc, který skoro v osmdesáti bruslil na zamrzlých lagunách co zbyly po povodni v roce 2002 poblíž Terezína. Pamatujete? hodně dlouho se řešilo jejich vysušení.
Ingrid Hřebíčková
Pane Zdeňku, ještě bych se vám chtěla zeptat, jestli jste vy hodně změnil od mládí své myšlení? Já bych o sobě řekla, že jsem ho tolik nezměnila. Když jsme v 50. letech měli sraz s devítkou, spolužák prohlásil o mně a sestře (jsme dvojčata), že kdybychom si vzaly tu tašku na zádech, co jsme nosily, tak to takový rozdíl není. A nemyslel vzhledem.
Ingrid Hřebíčková
Hezké vzpomínání. V Praze jsme chodily se sestrou bruslit na Štvanici. Ale bylo tam moc dětí, jeden strkal do druhého a my se těch starších bály. Ale pamatuji si, že k tomu hrály vždycky písničky Beatles, The Archies. Jejich Sugar, Sugar mi zní dodnes v uších. Ale v osmi letech jsme strávily dva měsíce prázdnin u tety v Londýně. Táta s tetou nám zaplatili kurz bruslení s Angličanem Michaelem. Tenkrát jsem měla pocit (a sestra určitě taky), že nebruslíme, ale lítáme, když jsme s ním za ruku bruslily. Bylo to úžasné.
Olga Štolbová
Krásně jsem si zavzpomínala, nejen na brusle na kličku, ale také na bruslení na Vltavě. Mezi mostem Palackého a Železničním bývalo obrovské kluziště, vůbec nám nevadilo, že jsme tam musely, se sestrou, jet tramvají a ještě přestupovat. Díky...*****
Zdenka Jírová
U nás se bruslilo na dvou zamrzlých zámeckých rybnících. Začínala jsem také s bruslemi mna kličku, ale v/.třídě jsem dostala kpod stromek vytoužené bílé krasobruslařské boty se skvělými bruslemi. Mohla jsem se tak učit prvním"krasobruslařským krokům". Ty boty s bruslemi mně vydržely celý můj aktivní bruslařský život, s těžkým srdcem jsem je asi V 50.letech s těžkým srdcem vyhazovala. Do té doby jsem aktivně bruslila - podle počasí- a naučila jsem bruslit své dvě dcery i vnučku. Moc lituji, že už bruslit nemohu. Je to krásný sport. S napětím jsem sledovala na mistrovství světa naše bruslařské úspěchy, kterých nebylo málo. Škoda, že se nyní tomuto sportu v TV moc nepřeje.
Hana Šorejsová
Nostalgicky a hezky jsem si zavzpomínala už u Vašeho prvního článku, tady je krásná fotografie, učila jsem se bruslit na zamrzlé přehradě v Jablonci s tatínkem a maminkou, brzy mi po šlajfkách koupili první brusličky. Radost byla veliká, hrávala jsem díky bráškovi i s kluky hokej, bruslení mám ráda doposud. Díky !
ivana kosťunová
Mám na mysli totéž, jen jsem si to převedla konkrétně na ty šlajfky. Změnila, bohužel, proto vím, že věci už nikdy nebudou jako v dobách mého mládí.
Alena Várošová
Ráda jsem si přečetla článek z okolí,které mi není neznámé.Zimu jsem tam nezažila.Brusle na klíček jsem měla i já,taky jsme chodívali bruslit na rybník u nás,někdy i na náš dvůr,který otec nastříkal vodou a děcka z ulice k nám chodívaly bruslit.Jó,to byly časy.Tento sport mně nezaujal,takže na bruslích jsem od té doby nestála.Ale ráda se podívám na krasobruslení.
Alena Vávrová
Bruslení jsem milovala. Zkraje jsme se všichni tahali o jednu kličku ke šlajfkám (bráchové ztráceli), pak jsem zdědila křusky s džeksnami a asi ve 13 jsem si ušetřila na bílé krasobruslařské a jely jsme si je s kamarádkou koupit. Byla to učiněná anabáze. Ale večer už jsme se předváděly na kluzišti. Svoji první vnučku jsem ještě na jezeře naučila bruslit a pak jsem svoje brusle půjčila někde do širší rodiny a už se mi nevrátily. Ani jezero už nezamrzá bezpečně každý rok.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.