Naše první vánoce aneb není řízek jako řízek

Naše první vánoce aneb není řízek jako řízek

21. 12. 2015

Rok 1972 se chýlil ke konci a před námi byly nejkrásnější svátky roku – vánoce. Byla jsem čerstvá novomanželka, vdávala jsem se v říjnu. A byla jsem těhotná.

Ještě před svatbou jsme se dohodli, že i když budeme bydlet prozatím u mých rodičů, zbudujeme si v podkroví vedle mého dívčího pokoje z chodby malinkou kuchyň. A já budu svému muži vařit ve vlastní kuchyni. Moje maminka byla natolik rozumná, že s tím samozřejmě souhlasila.

Můj muž jezdil tenkrát jako řidič nákladního vozu v ČSAD a do práce dojížděl. Domů obyčejně přijížděl až v podvečer. A já se snažila podle kuchařky vařit teplé večeře. Každý začátek je těžký, moc jsem toho neuměla, ale kupodivu manželovi převážně chutnalo a když nechutnalo, tak to statečně snědl. Byl mírný a laskavý, to mu zůstalo dodnes, a tak i když bylo maso jako podrážka, tak jen pronesl „je to trochu tvrdkavé“. To slovo „tvrdkavé“ jsem přímo nesnášela. Už jsem ho to odnaučila...

Na první společné vánoce jsme se moc těšili. Já se rozhodla, že štědrovečerní večeři připravím pro nás dva sama. Manžel byl v práci a já doma chystala salát, obalovala řízky - tenkrát se ryby u nás moc nejedly, ještě tak filé.

Blížila se pátá hodina odpoledne a já finišovala. Salát jsem měla hotový a řízky pod poklicí, aby nevychladly. Nakouknu a nevěřím vlastním očím. Řízky pod poklicí sice byly, to jo, ale vůbec neměly tu krásnou zlatou barvu jako řízky mojí maminky. Ony prostě došly tak nějak do tmavě hněda...

Těhotenské hormony se mnou pěkně zacloumaly a stavidla slz v mých očích se protrhla a já plakala a plakala. Slzy jsem ronila i po příchodu manžela. Ten se nejdříve vyděsil, že jsem potratila, měla jsem rizikové těhotenství. Nechtěla jsem mu za nic na světě říct, co se mi tak hrozného stalo. A jen jsem brečela a škytala. Nakonec mi řekl, že půjde pryč, když s ním nechci mluvit o tom, co mi je. A tak ze mě vyšplouchlo, že jsem spálila řízky. Pohlédl pod pokličku a začal mě utěšovat, že to nevadí, že se to dá sníst, nejdříve jsem plakala ještě více až posléze slzy oschly a já se vydala k rodičům s prosbou o dva řízky k večeři.

Dnes už bych kvůli řízkům neplakala, ale uznejte tenkrát to byla úplná tragédie. Když si na tyto oplakané řízky vzpomenu, tak se mi vybaví jeden vtip: Novomanželka servíruje manželovi k večeři pečené kuřátko. On: miláčku, ty jsi to kuřátko plnila nádivkou? Ona: ne drahý, to kuře nebylo duté.

Veselé vánoce, přátelé!

Můj příběh Vánoce
Hodnocení:
(4.5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šorejsová
Elenko, moc se mi to líbí, připomnělo mi to i mé první pokusy ..... dnes je z tebe výborná kuchařka. A díky za prima příběh ! Krásné vánoce Tobě a manželovi !
Jaroslava Handlová
Elenko, chybami se člověk učí. Můj manžel si na první společné vánoce přál filé, že prý u nich se kapr nikdy nedělal a tudíž ho nechtěl. Tak jsem se jala udělat mu smažené filé. Bušila jsem paličkou do kousků toho filé s takovou vervou, až se muž přišel podívat, co v kuchyni činím. Já netušila, že se filé nenaklepává jako běžné maso! Od té doby, když dělám filé, tak občas uslyším otázku jestli ho nepotřebuji naklepat! Příjemné a veselé vánoce!
Dana Kolářová
I když se říká, že „láska prochází žaludkem“, pevnou lásku nic nezdolá. Váš příběh je toho dokladem.
Helenka Vambleki
Já na naše první společné Vánoce udělala den dopředu salát a dala ho do chladného zádveří na radiátor topení, který jsme nikdy nepouštěli. Manžílek usoudil, že je zima a je třeba zatopit už při vchodu do domku. Co udělalo teploučko se salátem si určitě domyslíte sami. Jedli jsme řízek s Vánočkou, protože jako nezkušená hospodyně jsem si včas ani nezajistila chleba a tím pádem jsme se ocitli na svátky bez něj :-)
Naděžda Špásová
Hezky napsané. Já jsem takhle dala odležet těsto na bramborové knedlíky. Skončily rozvařené v míse WC.
Hana Rypáčková
No vidíš Elenko a jaká je z tebe zkušená kuchařka. Kdo nic nespálil, jako by nežil. Hlavně, že jste stále spolu a máte se rádi.Také přeji klidné vánoční svátky celé rodině. Ten vtip- kuře...Zhořklo mi v puse.
Zuzana Pivcová
Tos napsala moc milé vyprávění. A že máš báječného muže, o tom už tenkrát nebylo pochyb. Tak oběma vše dobré a hodně společných sil, Eleno.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.