Můj zážitek roku: Jak jsem se učila řídit
Ilustrační foto: ingimage.com

Můj zážitek roku: Jak jsem se učila řídit

14. 12. 2015

Tak jsem se tedy rozhodla podělit se s vámi o svůj zážitek roku. Událo se toho letos dost, příjemné, milé i nemilé věci. Vybrala jsem si to, co je pro mne docela důležité a pro mou sebedůvěru zcela zásadní.

Manžel mne loni přemluvil, ať si obnovím řidičák. Důvody měl ryze praktické -  bydlíme na vesnici, na nákupy a k lékaři musíme dojíždět, co když on zrovna nebude moci? Odolávala jsem mu dlouhé měsíce, moje protiargumenty zase zněly - neřídila jsem dlouhých třicet let, až se nebudeme moci sami postarat o sebezásobení, požádáme pečovatelskou služby, lékař za námi přijede a podobně, ale hlavní důvod byl strach.

Určitě to znáte. O něco se pokoušíte a někdo vám svou poznámkou pod nohy hodí klacek - jsi nešikovná, hloupá, nic neumíš, nic jsi nedokázala. Ve svém minulém manželství jsem si z podobných klacků mohla vystavět celý srub. Je jedno, že si osobně myslím, že jsem toho v životě dokázala moc. Tyhle poznámky se vám hluboce vryjí do duše a podvědomí.

Tak jsem pořád odolávala a odolávala, až se se mnou manžel o něco vsadil. Pokud vyhraje on, začnu řídit. Zajímavé je, že si nepamatuju, co to bylo, jen vím, že jsem sázku vyhrála já. A přesto, že jsem ji vyhrála, něco se ve mě zlomilo. Řídit budu.

Zašla jsem si na oční, nechala si udělat nové brýle, obvodní lékařka mi vydala zdravotní osvědčení, a tak už zbýval jen Dopravní inspektorát. Přiznávám, že přesto, že jsem tak dlouho neřídila, koketovala jsem s tou myšlenkou dlouhé roky a řidičák jsem si pravidelně obměňovala. Takže na úřadě nebyly žádné problémy, jen jsem na tom starém změnila jméno a bydliště. Paní u okýnka mi vydala přechodné lejstro a usmála se. „S tímhle můžete normálně řídit do doby, než si za měsíc vyzvednete ten nový.“

No dobře. Další fáze byla, že mne manžel vzal na opuštěné letiště. Tam jsem sedla za volant a startovala. Jízda rovně, zatáčky, couvání. Šlo to. V náhlé euforii jsem trochu přidala plyn.

„Brzdííí!,“ zařval manžel.

„Proboha, jak?“ nezvyklá, že by na mne František zvedal hlas jsem, jsem zapomněla, jak se brzdí. Ještěže je v autě ruční brzda. Mohli jsme na konci letištní startovací dráhy učinit pokus vzlétnout. Končila totiž prudkým srázem dolů. Jenom nevím, jestli by nám stačila ke vzletu rychlost 30 km/hod.

No, nevzlétli jsme. A když už jsem si byla jistá, že dovedu startovat i zastavit, přišla druhá fáze. Koupila jsem si hodiny v Autoškole. Taky to šlo. Učitel byl velmi zodpovědný. Neustále mluvil a poučoval mne. Tak moc, že jsem vždy po pár větách vypnula a soustředila se pouze na plochu přede mnou. Víte, jak je obtížné pro obnovovaného začátečníka se udržet na silnici? Když se to pořád kroutí zleva doprava, pořád vás něco potkává, předjíždí? A ještě k tomu se na vozovce pořád motají nějací lidé. Proč nesedí doma? Z počátku jsem měla pocit - nazvala jsem to Syndrom chodce - že všem autům na silnici musím uhnout. Stále jsem se blížila ke krajnici, autoškolák ze mne měl asi taky pěkné stresy.

I toto jsem nakonec zvládla. Největší problém mi dělalo naučit se vyjíždět od domu. Abyste rozuměli, při vyjíždění couvám z kopce napřed kousek rovně, pak prudce do vršku doleva a hned srovnat volant, protože zase jedu z kopce dopředu. Je to srozumitelné? Pokud ne, přijeďte, předvedu. 

No, a jednou se mi stal malér. Při tom prvním rovném couvání jsem si zapomněla hlídat předek auta. Jedu, hlídám si zadek, abych nenarazila na beton lemující vjezd k domu a zároveň ulici, jestli se mi tam někdo nemotá. To byste nevěřili, jak jsou lidi bezohlední. Schválně sedí někde za rohem a jen se objevím já, honem jdou nakoupit či se autem vrací domů. Samozřejmě je to nadsázka. Ve skutečnosti máme moc chápavé sousedy (nebo mají silně vyvinutý pud sebezáchovy). Jakmile se na vjezdu objevím já, zůstávají ohleduplně stát v bezpečné vzdálenosti.

No, takže já tak jedu, hlídám si ty popsané věci a… prásk. Škrrrrk. Dupnu na brzdu. Tentokrát bez jakýchkoliv problémů. Co to bylo? No, coby. Předek auta se mi při tom stáčení ocitnul mimo vjezd a škrtnul si o betonový sloup lampy u chodníku. Vylezla jsem ven, ruce se mi klepaly. Přiběhl i manžel, sedl za volant a zkoušel vyjet. Byla jsem důkladná, blatník se tak zapasoval, že mu to hned ani nešlo. Až po několika opatrných pokusech vyjel zpět na příjezdovou cestu. Stála jsem tam a málem brečela. Blatník krutě pomačkaný a zaražený dovnitř.

„Tak to na tu dovolenou nepojedem,“ vzlykla jsem při myšlence, že za tři týdny máme jet autem do Chorvatska. 

Manžel nic. Obešel celé auto a znovu se zastavil u blatníku. Chvíli se na něho díval a pak do něčeho bouchnul. A ještě jednou. Trochu vyděšeně jsem ho pozorovala – že by si tak odreagovával vztek? Ale kdepak. Blatník se zatřepal a znovu vyboulil. Auto skoro jako nové, až na pár čerstvých škrábanců.

„Stane se,“ řekl stručně a klidně manžel a ještě stručněji se zeptal: „Jedeš?“

Jela jsem. Přece ho nezklamu, když mi tak věří. A tak zatím jezdím pořád. A, doufám, že ještě budu. Jen ten sloup si od té doby důrazně hlídám.

 

 

Můj zážitek roku
Hodnocení:
(3.7 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Libuško, vždyť jsme byli s tebou a drželi ti palce.Moc tě chválím za jízdu i za popsání.Kdo nebořil-jako by neřídil..... A i když za to nemohl, pěkně to v tu chvíli otřese /nejraději se zavrtat do země/.
Vladka Steinová
Líbo, přeji Ti mnoho kilometrů bez nehody a dávej na sebe pozor!
Eva Mužíková
Libuško zlatá, pohádky jsou Tvá parketa, ale i příběhy ze života umíš dokonale okořenit vtipnými poznámkami. Nejen že jsem se u článku pobavila, ale zároveň jsem ocenila přístup Františka.. Tak ať Ti kilometry přibývají a že se občas někam netrefíš, to už k tomu patří. Já jsem jednou vycouvávala z garáže tak nešťastně, že se mi zadní blatník " přilepil" na futra. Jelikož jsem nevěděla, jak správně stočit volant, poprosila jsem chlapy, kteří něco opravovali ve vedlejší garáži o pomoc. Vyřešili to tak, že popadli moje autíčko do " teplých", trochu ho poponesli na stranu a : "Račte nasedat paninko ":))))
Alena Várošová
Libuško jsi šikulka,obdivuji Tě,že jsi to opět zvládla.Já jsem nikdy řidičák něměla a když jsem si jej chtěla udělat manžel na to.Však když budeš chtít,tak Tě tam zavezu.Situace se změnila s tím,že mi řekne všude jezdí vlaky a autobusy a na stará kolena pro mě to nemá cenu.Článek se mi líbil.
Soňa Prachfeldová
Gratuluji k odhodlání začít znovu ! To je nejdůležitější. Zvládla jsi Libuško a teď určitě řídíš moc ráda že :-)
Květoslava HOUDKOVÁ
Libuško, blahopřeji, auto potřebuješ ještě pro život, tak vždy šťastně jeď a přijeď. Mně už postačí kolo-trojkolka a nemusím vlézt ani na silnici - u nás se jezdí (já tedy opatrně = ruce na brzdách) po chodníku!
Lidmila Nejedlá
Libuško, jsi dobrá a budeš ještě lepší. Jen jezdi!
Jitka Chodorová
Děkuji Libuško za pěkné vyprávění, a také za odvahu, a manžela máš fajn.Já si řidičák také stále obnovuji, ale nejezdím, protože to neumím, a vlastně jsem nikdy neuměla. Jsem řidičský antitalent, kdysi jsem to napasovala v garáži do zdi, ale naštěstí tam stály nějaké gumy, od té doby nejezdím vůbec, a ani se k tomu nechystám, ale řidičák mám, to se musím pochlubit.
VANDA Blaškovič
Libuško, tak toto považuji jednoznačně za nejlepší zážitek roku! Jen prosím, až znovu pojedeš do Chorvatska, dej vědět!...:)) Ahoj! V.
Blanka Hlobilová
Držím Vám palce! Něco podobného jsem také zažila. ŘP jsem si dělala již na střední zemědělské škole. A byl i na motorku a traktor. Pak jsem dlouho nejezdila, auto používal bývalý muž na podnikání. Vše se změnilo až po rozvodu. Naštvala jsem se na sebe, zaplatila jsem si pár hodin doučování / ve výsledku byly opravdu 2 /. Od té doby jezdím! Sice bych se bála jet sama po Praze ale u nás mi to bohatě stačí. Vozím i vnoučata. Přeji hodně kilometrů bez nehod.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.