Dvě ženy, dva různé osudy
ILUSTRAČNÍ FOTO: pixabay.com

Dvě ženy, dva různé osudy

9. 12. 2015

K napsání tohoto článku mne nevedla závist, ale spravedlnost a situace, se kterou jsem se setkala během dvou týdnů.

Dvě skoro stejné ženy věkem, možná spolužačky pomalu sedmdesátnice, obě dvě vdané. S tou jednou jsem se setkala v čekárně u lékaře. Pozdravily jsme se a já říkám: "Staráš se o svého tatínka, už jsem Tě dlouho neviděla?" Ona mi odpověděla: "Ne, to není tatínek, ale manžel."

V tu chvíli před plnou čekánou lidí, bych se nejspíš plácla přes ústa. Omluvila jsem se a ona mi řekla: "Jsi již dnes druhá, můj manžel neslyší je úplně hluchý, na jedno oko nevidí a má vývod. Já se o něj starám celý čas posledních pět let a uvázaná jsem jak pes u boudy, a proto jsme se tak dlouho neviděly.

Jestli na něj bere nějaký příspěvek od státu, to mne v tu chvíli ani nenapadlo. A pokud bere zaslouží si to, už jenom proto být milá, statečná, mít sílu, obrnit se trpělivostí a starat se o všchny jeho potřeby včetně návštěv lékařů, to oceňnuji.

Druhou ženu jsem potkala na náměstí, chodí k nám do ulice ke kadeřnici, ale málo se vídáme. A ta mi povídá: "Víš jak je dobře, že jsem se s tím dědkem nerozvedla, on totiž zatřepal paprčema, když jej srazilo ozřalého auto. Budu aspoň po něm brát důchod." Nějak jsem se otřásla a s tím jsme se rozešly. Ani mě nenapadlo jí pokondolovat.

Tak přijdu do obchodu za známou a vyprávím jí to, obě jsme se podivily nad jejím chováním. Asi po deseti dnech jdu po schodech v témže obchodě, kde jsem byla za svou známou a ona si dole zkoušela černou zimní bundu. Vyběhla z kabinky a přes celý odbchod volá: "Tak víš, kolik mi to hodilo?"

Hleděla jsem nechápavě a věděla na co míří. Zvolala, že 3600 korun. Tak jsem jí řekla schválně: "To si můžeš koupit hned něco na sebe a oslavit to skleničkou." Nechtěla jsem se s ní vybavovat a mít ostudu. Takovým lidem se zdaleka vyhýbám. Jenom opakovala, jak je dobře, že se nerozvedla a je zaopatřená. V obchodě bylo zrovna dost žen. Určitě si o ní udělaly svůj úsudek. Nekoupila si ani tu bundu, kterou by jistě potřebovala. Tu svou měla ošuntělou s odrbanými rukávy.

Odešla od něj asi před pěti lety do jednoho penzionu pro seniory a teď po něm bude brát od státu takovou částku? Není to hyenismus? Myslíte, že je to správné? Proč by měl někdo brát po někom důchod, když spolu ti dva nežili poslední dobou v jedné domácnosti? Kde jsou nějaké zákony? Nezávidím, ale spravedlivé mi to nepřipadá.

Jaký byl její důvod odchodu od něj, nemohu posoudit. Podle svého úsudku byla trochu jednodušší. Jeho jsem neznala vůbec.

Jak odešla, kroutily jsme se známou nevěřícně havou, jestli má vlastně všech pět pohromadě. Asi nemá, ale vyšlo jí to.

Nechtěla jsem ten článek napřed napsat, nerada pomlouvám lidi, ale toto mne doslova zvedlo ze židle.

Moje próza Můj příběh
Hodnocení:
(3.4 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Hanko,to je skutečný příběh se skutečnými slovy z mé strany.Příběh jsem si nevymyslela,tak jak mě to ženy vyprávěly, tak jsem to napsala.Proto jsem z jejího chování a částky,kterou má dostat vyvedena z míry. Třeba bral vysoký důchod,kdo ví?Nebo potom lhala.
Hana Rypáčková
Dělá to při průměrném důchodu zesnulého tak 2000 Kč http://www.penize.cz/kalkulacky/vdovsky-duchod-vypocet#vdovskyDuchod
petr stejskal
Ahoj vy tady. Asi hloupý názor na braní důchodu jeden po druhém. Myslím,že je to nespravedlnost. Každý má svůj důchod. Tak proč brát po někom jiném.Je to znevýhodňování těch,co zůstali z různých důvodů sami. Třeba jen rozvod,nebo jen to,že celý život je solo. Je jedno,jestli je to muž či žena. Takhle se stane,že třeba žena je celý život ,nebo velkou část, jen v domácnosti. No,snad se tomu tak i dá říkat. A živitel bral veliké peníze,takže ten co zůstal,bere taky velký důchod. A co ta babka či děda,kteří celý život si na sebe museli vydělávat sami? Není to náhodou diskriminace?
Alena Várošová
Díky Hanko,nechápu proč by měli vdovám brát příspěvky?Jenom,ať jim je nechají.
Hana Rypáčková
Nevím, co bych podotkla. Snad jen, že i ten malý příspěvek vdovám jistě brzy zruší úplně. Osudy jsou opravdu různé.....
Eva Mužíková
Aleno, já Tvému rozhořčení rozumím...
Alena Várošová
Líbí se mi tenhle citát,který se sem třeba hodí,kdo ví ? Pohleď,kolik nespravedlností a násilí se stává zvyklostmi.
Alena Várošová
Děvčata milé,jsem ráda za vaše názory,aspoň jsem v tom nebyla sama,když jsem tento článek zveřejnila.To máte zase pravdu,že s nimi jsem nežila,ani vy ostatní,taky je těžké někoho odsuzovat i když ji přímo neodsuzuji,jen její chování na veřejnosti,snad emoce. Bylo mi té první paní líto,že žije takovým životem,zatím co druhá jásá,že se jej zbavila. A co tady budeme řešit zákony,když víme jak to v naší republice chodí. Zuzanko máte pravdu,zákony na city nehledí a Mili,líb se mi moc poslední Tvoje věta.Elen,Michaelo a Ingrid děkuji všem za komentáře.Přeji vám všem krásný adventní večer.
Ingrid Hřebíčková
Dobrý den paní Aleno, plně se ztotožňuji s názorem mé sestry a paní Eleny. Nikdy bych si netroufla soudit někoho, koho dostatečně neznám. Víte, Indiáni mají k tomu krásné přísloví: Můžeš mě soudit, až budeš 14 dní chodit v mých mokasínách. A vy tady píšete, že muže ani neznáte. Znáte pouze manželku, tudíž jak víte, každá mince má dvě strany a vy o rubu nevíte vůbec nic. Třeba paní byla ráda, že aspoň za ten její zpackaný život má nějakou kompenzaci. Jinak by platila draze. Co my víme, co prožila?! Ať hodí kamenem...
Michaela Přibová
Kdysi jsem napsala povídku Alois. Zamlčela jsem konec jeho manželství. Zvláštní, jako byste vy dopsala závěr. Když Alois zemřel, po třech dnech násilím policie otevřela dveře. Manželka odmítla udělat pohřeb. Parte vyvěsil na své náklady starosta. Domek zůstal prázdný a manželka se synem začala jezdit na víkendy a prázdniny. Okamžitě zažádala o důchod sobě i sirotčí pro syna. Ale soudit ji? Celý život se starala sama o syna, od jeho tří let. Vystudoval bakalářské studium na EŠ, vychovala z něj slušného člověka. Přestože s manželem přes dvacet let nežila pro jeho sklon k pití, kalich hořkosti si vypila i ona. Nemůžeme soudit jen z jedné strany.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.