Poslední procházka byla z Karlova mostu na Hrad. Dnes jsme se vydali na starodávný Vyšehrad.
Z pověstí známe, že český vévoda Krok si zvolil po smrti svého otce Čecha příhodné místo k založení hradu. Toto místo bylo na strmé skále nad Vltavou. Jméno VYŠEHRAD vzešlo z vysoké polohy. Zde nechal vévoda Krok vymýtit lesy a usadil se zde se svými třemi dcerami Kašou (Kazi), Tetkou a Libuší. Ve staročeštině se používalo Kaši a Tetka. Nejmladší Libuše byla povolána kněžnou lidu českému. Toliko jsem převyprávěla z pověstí.
My jsme vystoupali na Vyšehrad ze strany vyšehradských schodů od Výtoně, zapadaných listím, slyšeli jsme ševelení padajících listů z korun stromů. Viděli jsme lesknoucí se hladinu Vltavy. Tudy jsme došli nahoru. Vypráví se, že právě tady na Vyšehradě a na Pražském hradě jsou velmi "silné prameny energie". Vyšehradská pevnost je jen o něco mladší než Pražský hrad. Já se chci nyní dostat k založení chrámu vyšehradského. Český král Vratislav II. nechal postavit Vyšehradský chrám k poctě svatých apoštolů Petra a Pavla. Říká se, že než začali tento chrám stavěti a než dal papež svolení, byli stavitelé bedlivě zkoumat chráms sv.Petra v Římě. V té době, kdy nechal král Vratislav II. chrám stavět, tedy kolem roku 1070-1080 to byla pouze trojlodní bazilika. Poté ji rozšířil král Soběslav a potom ji zušlechtil otec vlasti Karel IV. Dnešní pseudogotická podoba chrámu pochází z konce 19.století. Je to po pražském chrámu sv. Víta jeden z nejkrásnějších v Praze. V roce 2003 mu byl papežem Janem Pavlem II. udělen titul "Basilica minor", to je udělení čestného titulu papežem nejkrásnějším chrámům.
Po levé straně chrámu vyšehradského najdeme Čertův sloup, jsou to tři silné o sebe opřené žulové balvany, o nichž pověst vykládá, že je tu ztratil čert letící do Říma. Můj vnouček se ptal, jestli měl takovou sílu. Je to vzácná památka na staré Slovany. Z pravé strany chrámu se nachází slavný hřbitov Slavín, jsou na něm pohřbeni ti, kteří "ač zemřeli, ještě mluví". My jsme s dětmi šly po vyšehradskjých hradbách, kde je nádherný výhled na Prahu, Pražský hrad se jaksi vzdaluje přes řeku, vidíme Petřín, pod námi je Podolí a Braník. Museli jsme dojít až k vyšehradské skále, která všechno slyší a mládne. Odtud přeci skákal Horymír na Šemíku. Byla to opravdu podzimní procházka, ale také krásná a hodně do minula.
