Jedna z nejpůvabnějších a nejobsazovanějších českých hereček má na rozdíl od mnoha svých kolegyň výhodu. Nebojí se stárnutí. Má totiž vzor ve své mámě, navíc má v okolí hodně dalších lidí vyššího věku. Je patronkou nadačního fondu Veselý senior.
Proč vás zajímá svět starších lidí?
Protože by se lidé měli k lidem chovat tak, jak by sami chtěli, aby se lidé chovali k nim. Ráda bych starší lidi více zapojila do života.
Co si pod tím představit?
Líbí se mi model, jaký je běžný v jižanských národech. Tam berou stáří stejně přirozeně jako dětství. Rodiny žijí pohromadě, navštěvují se, je tam zcela běžné, že když starší příbuzný potřebuje pomoct, pomůže mu rodina a nečeká to úřadu, od státu. Rozhodně mají méně publikací, ve kterých se píše, jak má vypadat soužití generací, ale umí to v praxi.
Vy máte ze svého mládí podobnou zkušenost? Vyrůstala jste po boku starších lidí?
Babičku jsem měla ve Španělsku, druhá už nežila. Ale měli jsme paní na výpomoc a ta pro mě byla babička. Byla u nás téměř denně, pekly jsme spolu, vařily jsme. Právě tato moje „babička“ mě inspirovala. O něco podobného se snažíme s Veselým seniorem.
O co konkrétně?
Mimo různých akcí a shánění prostředků na pomoc zařízením, které se starají o starší lidi, tam existuje zajímavý projekt, takzvaná Burza vzájemné pomoci. Shromažďují se různé nabídky a poptávky. Například tam může přijít senior v penzi, který umí cizí jazyk a má zájem učit ho druhé. Stejně se tam může poptat mladá rodina, která hledá někoho, kdo jim pohlídá dítě a zároveň s ním může trénovat cizí jazyk. Takže se mohou zkontaktovat a uvidí, jestli si takzvaně sednou. Mám zkušenost, že to jde. Jako holka jsem měla na doučování francouzštiny profesorku na penzi. Pamatuji si, že jsem jí byla úplně okouzlená, šest let mě učila. Takové zapojení seniorů do života mi připadá ideální.
Přemýšlíte někdy nad tím, jaký bude váš život ve vyšším věku? Hodně žen se toho přímo děsí, krásné herečky obzvlášť...
Ne, takové pocity nemám. Samozřejmě, že by bylo ideální zachovat stav kolem třicítky. Pečuju o sebe, ale nechtěla bych skončit jako mumie, která ztratí mimiku. To je pro herečku dost nebezpečné. Myslím, že zastírání věku klidný a spokojený život nikomu nepřinese. Ale zároveň nevím, co budu říkat, dejme tomu, za patnáct let. Neříkám plastickým operacím radikální „ne“, mnohým lidem mohou pomoci. Neměli bychom si pod nimi představovat jen botox nebo lifting, mnoha lidem mohou hodně vylepšit psychický stav. Pokud takové zákroky někomu pomohou v životě získat lepší pocit, je to jen jeho věc.
Takže žádný strach ze stárnutí?
Stáří se nebojím. Řekla bych, že jsem na něj zvědavá. Samozřejmě nevím, jak se mi bude stárnout. Ale mám vzor ve své mámě. Ta je příkladem toho, že se žena může s přibývajícími léty vyrovnat s grácií. Chtěla bych být jako ona. Myslím, že se v jejím půvabu odráží to, jaká je uvnitř. Vyrovnaná, čistá. Věřím, že když si člověk umí užívat život v mládí i ve středním věku, v seniorském věku se to nezmění. Vzhledem k tomu, že mí rodiče jsou stále aktivní, věřím, že i já jednou budu žít jako oni.
(vh)
Tereza Kostková
Je dcerou herce Petra Kostky a herečky Carmen Mayerové. Jejím mužem je režisér Petr Kracík, s nímž má syna Antonína. Patří k nejobsazovanějším herečkám současnosti, je známá například ze seriálů Ordinace v růžové zahradě, Cesty domů, prosadila se také jako moderátorka, nejznámější bylo její provázení pořadem StarDance spolu s Markem Ebenem.
