Zdalipak víte, kde jsou Hrusice?

Díky za komentáře.

Bydlel jsem nějakou dobu blízko Říčan a Hrusice jsou nedaleko Ondřejova s hvězdárnou a Mirošovic. Znal jsem kdysi jednoho velmi starého pána, který mi vyprávěl, že hrával hospodský mariáš s Josefem Ladou v Horusicích. Ani jsem mu to nechtěl věřit. Ladovy obrázky mají své kouzlo, mimo jiné také proto, že po zranění v dětství neviděl na jedno oko a kreslil obrázky více plošně bez prostorového vidění. Zemřel 14.prosince 1957 v Praze.

Ještě loni se u nás prodávaly vánoční pohlednice s Ladovými obrázky. Budu muset nakouknout, jestli jim nějaké nezbyly. Loni jsem jich rozeslala pěknou hromádku. V Hrusicích jsem nebyla, ale ty Ladovy, se mi moc líbily.

Opravuji se: ...v jižních Čechách jsou Horusice a naopak ty správné Hrusice jsou u Prahy. Paní Hana Š. to má správně, to jen já jsem to v té vzpomínce zase přehodila. Omluvte, prosím.

Před mnoha lety se mi povedla chybička s jediným vypuštěným písmenkem „o“. V jižních Čechách jsou totiž Hrusice – obec u Hrusického rybníka. Zastávka tam sice nebyla na programu, ale když už jsme tam projížděli, tak jsem se chtěla dovědět od místních, kudy se jede k Ladovu domku. Vysvětlili mi, že zdaleka nejsem první, kdo si to popletl, to že musíme asi 100 km jinam. Napravila jsem to při jiném výletu do těch správných Horusic. Prohlédli jsme si pěkné muzeum, obec a také jsme pobyli v místním hostinci U Sejků, kam s oblibou chodíval i Josef Lada. Mají tam na stěnách mnoho jeho obrázků. Ráda na ten výlet vzpomínám.

Malebné obrázky neodmyslitelně patří k Vánocům a k zimě , ale vesnička nedaleko dálnice se změnila.Blízkost Prahy přilákala nové obyvatele a jejich sídla se sem nehodí. Vlastnická práva dělají divy....

Zuzko, pohlednice jsem též vždy posílala do celého světa, nyní se již dostanou jen jako otevírací přání a hned vymizí, z obrázků čiší stará tradice vánoc. V Hrusicích je donedávna prodávali, nyní je též neměli. Udělejte si výlet vláčkem s Marcelkou, bude se vám tam líbit, vláček jezdí každou půl hodinu.

Zase ostudně přiznávám, že jsem nevěděla, kde Hrusice jsou, klidně bych je přičlenila někam na Vysočinu. Jsem ráda, že alespoň o malíři Josefu Ladovi toho vím víc. Jeho obrázky jsem vždy posílala jako vánoční pohledy, myslím, že potěšily každého.

V mládí se mi nejvíc líbil obrázek kocoura Mikeše a také jsem po něm pojmenovala svého malého černého kocourka. Bohužel v Hrusicích jsem nebyla.