Čas dušičkový, čas návratů

Čas dušičkový, čas návratů

5. 11. 2015

Uplynulý víkend hřbitovy ožily. Zní to sice paradoxně, ale je tomu tak. Většina z nás přišla do míst posledního odpočinku našich blízkých, aby položila kytičku na hrob anebo věneček k urně. Patřím v tomto případě mezi většinu rád, a tak se jednou za rok vydáváme do mého rodiště, zajedeme na hřbitov, zapálíme svíčku, chvilku postojíme a pokaždé jinou cestou se mezi hroby vracíme zpátky k autu. A pokaždé se mi pomocí fotografie na náhrobku nebo urně vybaví někdo, koho jsem v dětství nebo v mládí znal.

Tady je brankář místního fotbalového mužstva, proslulý svými robinzonádami, tady zase bývalý západní letec, který vedl kroužek modelářů a učil nás trpělivosti při lepení modelů z balzy… a tady rodiče mého spolužáka ze základky… člověk se vrací do dětství a mládí a dušičková návštěva hřbitova dostává filozofický rozměr: naplnil jsem svůj život podle představ rodičů, na jejichž fotky jsem se před chvílí díval? Anebo aspoň podle svých představ z mládí?

Odpověď netřeba dlouho hledat, neboť ji všichni známe. V případě úspěchu nebojíme se vyhlásit jej do světa, v opačném případě jsme skromnější a tajně doufáme, že až ti po nás budou si prohlížet fotku na našem hrobě, nebudou nás soudit příliš přísně. Ale to už jsme téměř na půdě zasvěcené lidem, jimž víra v boha pomáhá kráčet životem poněkud méně klopýtavě, než nám, ateistům.

Startující motor auta nás vrátí do přítomnosti a slibujeme si, že tohle téma bude někdy nutno probrat podrobněji… a než se tak stane, uplyne rok a my zase jedeme do svého rodiště na další dušičky…

S faktem, že by byl jeden den roku zasvěcen památce všech zemřelých věřících, se poprvé setkáváme u biskupa Isidora ze Sevilly (7. století). Ten svým mnichům předpisoval, aby mše v den po Seslání Ducha sv. byla sloužena za duše zemřelých. Na počátku 9. století přikázal opat Eigil z Fuldy, aby se 17. prosince, v den památky sv. Sturmia, zakladatele kláštera ve Fuldě, pamatovalo na všechny zemřelé. Podobné památky existovaly i ve východních církvích. K oficiu svátku Všech svatých přikázal Amalar z Mét připojit oficium za zemřelé roku 403.

Vlastním rokem vzniku svátku Dušiček je rok 998 - tehdy opat Odilo z Cluny (ve funkci 994-1048) nařídil slavit památku všech zesnulých věřících v den 2. listopadu. Tato památka se rychle šířila po Francii, Anglii a Německu. V Itálii, zejména v Římě, zdomácněla teprve ve 13. století.

V Evropě má tento den prastarou tradici, sahající až do keltských časů. Než se stal církevním svátkem (998), býval dnem boha Ódina (Woden), který měl na starosti všechny zemřelé. V převleku za divokého koně či v jiných maskách chodili naši prapředkové od obydlí k obydlí, aby si uvědomili, že smrtí se setkává minulost s budoucností. Tento den byl vždy užitečný, protože lidé si alespoň jednou do roka uvědomili pomíjivost svého pozemského bytí a vzpomínkou na své blízké zemřelé si připomněli, že i oni jednou nastoupí cestu na druhou stranu.

(Zdroj www.libri.cz.)

Dušičky
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Pane Huspeku, jsem si jista, že by se vám líbily stejně jako tehdy, možná o vzpomínky víc. Mně stačí, že budu chvíli v paměti těch, kteří mě přežijí. Připomněl jste mi hezkou báseň Zdeňka Janíka Zapomínání Nejdříve odcházíme ze smyslů sejde z očí sejde z mysli potom z databanky paměti i naše osobní kódy stárnou nejdéle zůstáváme na dně srdce schopného dotknout se na chvíli věčnosti
Zdeněk Huspek
V Jeseníku jsme měli kasárna, sloužil jsem u železničního vojska v letech 1966-68... Pokud jde o místo toho věčného spočinutí - pravda je, že bychom měli zůstávat hlavně v mysli našich nejbližších. Ale co za 30-40 let? Ten náhrobek je přece jen připomínka našeho někdejšího bytí v tomto slzavém údolí... Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Jsou pořád jesenické stráně na podzim tak barevné, jako tehdy?
Zdeněk Huspek
V Jeseníku jsme měli kasárna, sloužil jsem u železničního vojska v letech 1966-68... Pokud jde o místo toho věčného spočinutí - pravda je, že bychom měli zůstávat hlavně v mysli našich nejbližších. Ale co za 30-40 let? Ten náhrobek je přece jen připomínka našeho někdejšího bytí v tomto slzavém údolí... Ale jak se říká, proti gustu žádný dišputát. Jsou pořád jesenické stráně na podzim tak barevné, jako tehdy?
Jana Šenbergerová
Mám hřbitovy ráda, i když se nehodlám na žádném z nich zdržet, až odsud odejdu. Pokud budou mít pozůstalí potřebu uložit mé pozůstatky, mám vyhlédnutou vsypovou loučku na jesenickém hřbitově, kam jsem nechala uložit ostatky svého manžela v naivní víře, že ta louka bude celý rok krásná. Zjara a v létě plná lučních květin a v zimě pod bělostnou peřinou v lepším případě, bez sněhu alespoň plná drobných sedmikrásek. Zmýlila jsem se. Přestože je tam viditelně umístěn zákaz vstupovat na pietní místo, jímž je celá louka, neurvalí pozůstalí po ní dupou, aby tam mohli umístit své květiny, věnce a svíčky, které místo zkrášlení tuto louku dokonale hyzdí. Asi se nechám vysypat v lese, protože tato totální nekázeň živých mi opravdu vadí.
Marie Magdalena Klosová
Letos do dušičkového času zářilo slunce,o to příjemnější procházka tímto vzrostlým parkem to byla.Mám na mysli velký ostravský hřbitov,který parkem opravdu je.Se svými milými nejbližšími na "onom světě" si vždycky popovídám,řeknu novinky,někdy si postěžuji a taky poprosím o jejich ochrannou ruku.Je to taková příjemná návštěva se vzpomínáním.mm

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.