Foto

Malování mého bytu

24. 10. 2015

Můj byt už dlouho a moc potřeboval novou malbu, ta poslední byla asi před deseti lety. Na stropě jsem měl hnědé dešťové skvrny, stěny byly mým kouřením zahnědlé. Najít malíře pokojů nebylo snadné, ze známosti už to nejde, musí se dnes na vyhledávání řemeslníka použít internet. Nabízel se mi z našeho domu Rom zvaný Antonio Banderas, chtěl klíče od mého bytu, maloval by to se synem dva dny, ale neměl licenci a fakturu by mi nemohl orazítkovat! To by mi domácí Fajzatl neproplatil deštěm promočený strop. První profesionální malíř, ten levnější, měl čas až po pár měsících. Druhý, mnou vybraný, byl ochotnější, ale o tři tisíce dražší.

Vytelefonoval jsem s ním a míru a stupeň poškození malby a za chvilku přišel sám Velkovykořisťovatel, majitel malířské firmy (dnes se tomu říká podnikatel). Vzal mi míry bytu laserem, zavzdychal nad zaneřáděním staré malby a navrhl mi vysokou cenu. Souhlasil jsem. Přislíbil dva malíře už na pondělek.

V pondělí v osm ráno opravdu přišli dva „salonní mistři“ vyššího věku. Byli ze vsí Středočeského kraje. Jmenovali se Milouš a Bohouš. Když uviděli hrůzu práci, která je čeká, vykřikl Milouš „Já se z toho po...!" Bohouš mu bystře odpověděl: „Já se z toho vo...!“ Takto se zpracovával zákazník ještě za minulého režimu, pak jim nakonec dal větší úplatek.

Ukázal jsem jim jako za starých časů, že pro ně mám pivo a buřty. Teď jsou už ale řemeslníci pivo nepijí a jídlo nepřijímají. Tak jsem to jejich pivo pil sám a jejich buřty měl k večeři.

Pustili se do práce a začali vynášet na mou terasu nábytek a obrazy. Terasu si oblíbila cizí kočka a začala mi na ni každou noc kadit. Pečlivě jsme rozmístili nábytek mezi kočičí lejna. Když jsme vše pečlivě vynesli a mezi lejna citlivě rozmístili, začalo pršet. Tak jsme to všechno zase nanosili nazpátky do bytu.

Pak se konečně začalo penetrovat válečkem disperzí (škrábání staré malby se dnes už nedělá). Po úplném zaschnutí prý bude zeď dýchat a bude prodyšná. Byl to lesklý a lepkavý nátěr. Bude prý tvrdnout deset hodin!

V bytě nastalo ticho, ozývalo se jen mlaskání válečku s disperzí po zdi. Milouš si na společné chodbě sedl a četl noviny. Pracoval a pohyboval se jenom Bohouš. Kolem něj poletovali moji mouční moli, komáři a vosy z terasy. Hotovi byli už v poledne a odešli s tím, že Bohouš přijde zítra, už v šest ráno! Nechtěl jsem té pro mě noční době ani uvěřit!

Večer jsem ulehl do výparů penetrace a pro jistotu nechal otevřena některá vnitřní větrání. (Dříve jsem utrpěl otravu po latexových výparech).

Následující den mi budík zazvonil v 5.45. Byla ještě tma, rozsvítil jsem a čekal na Bohouše. Úderem šesté na mě skutečně zvonil. Vpustil jsem ho do bytu a on hned šel na můj záchod, který jsem nutně potřeboval.

Pak začal malovat. Při konečném malování válečkem mu z pusy na podlahu kapaly sliny. Patlal tu finální malbu až do 22. hodiny noční. Nakonec mi pomohl do bytu natahat věci z terasy.

Při schnutí nátěru jsme spolu na terase pokuřovali. Rozpovídal se. Prý má plat 12 000 korun měsíčně, za mou malbu pobere osm korun za jeden čtvereční metr. Snil o předčasném důchodu.

Bohouš byl čerstvě odříznutý oběšenec. Děti mu v jeho domě zanechali postiženého potomka a utekli. Nechali mu ho na krku. Zmáhalo ho to tak, že se raději oběsil. Jenom náhodou ho včas odřízl soused.

Následující den si pro peníze přišel sám Velkovykořisťovatel. Chtěl za vymalování celých 11 000 korun. Dal jsem mu je rád, byla to opravdová dřina.

Netušil jsem, že úklid po malování se musí provádět dalších pět dnů. Když jsem dopoklidil byt, špinavý jsem byl už jenom já! Jenže objednat si na úklid po malířích je dražší, než samotné vymalování!

Teď už mě čeká jenom koupě nového koberce a lustru. To už ale nebude taková raubírna.

Zamýšlel jsem se nad trvanlivostí a odolnosti stěnové malby v porovnání s mými kuřáckými plícemi. Zatímco malířská malba vydržela kouř jenom 10 let, mé plíce úspěšně odolávají dýmu let 50!

Doufám, že to bylo poslední malování bytu v mém životě. Už bych to nechtěl nikdy opakovat!

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
Vážená pane Nekvasile, uklidit terasu od kočičích exkrementů je otázka chvilky, protože dát tam nábytek považuji za "čuňačinu".Co se týče malování jsem schopna dělat práci sama.Tak jsem si vymalovala zůznými barvami, které jsem si nechala namíchat v Horbachu a sice mi to trvalo týden ale mám to přesně jak jsem potřbovala.Abych si nenadělala používám folie a lepící pásky.Jinak vím, že se stará malba stále škrábe. Je to nejúčinější způsob odstranění starých nátěrů.Slovo "velkovykořisťovatel" je opravdu hloupé.Sama podnikám, platím daně a plat svým dvěma zaměstnancům. Mám s nimi dobrý vztah, protože jsme na jedné lodi.Nakonec podnikat můžete i vy, jestli si od vás někdo nechá něco zhotovit, či jaké služby nabídnete zákazníkům.
Jana Šenbergerová
Tak tohle nás čeká. Jen na to pomyslím, a málem se osypu. Mladí mají svých starostí nad hlavu, takže budeme muse nejdřív sebrat odvahu pustit se do toho. Malíře snad seženeme.
Hana Rypáčková
Připadá mi to pochopitelné, chápu to.Nekouříme a máme jen bíle vymalováno. Vykonávají to naše děti , ale máme v okolí malíře ,Picaso se mu říká. Je šikovný čeká, až ho také pozveme. Není drahý, ale pomalý, nedává fakturu, chodí na pivo /stěna schne/ a tak se malování vleče.To raději vypadneme a necháme potomky pořádat mejdan.Jenže nám nějak stárnou a nestíhají....

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.