Vzpomínka na naše hezké dětství

I pro mě je Mšenská přehrada dětstvím. To ještě jezdil po přehradě parníček Pionýr. To ještě stálo staré Mšeno, do Navety jsme chodili na grotesky. A v Rýnovicích bývaly pěkné poutě. A hlavně jezdila tramvajka. P.

Měla jsem krásné dětství, plné knih a svobodného "poletování" v přírodě. Bez mobilu a věčného kontrolování. Když jsem se ještě za světla ukázala doma, bylo všechno v pohodě, pokud jsem nezapomněla splnit nějakou uloženou povinnost. Kamarádky mi zůstaly, i když se vídáme jen málokdy, nejčastěji na srazech, kam také moc ráda jezdím.

I když nám jako rodině režim nepřál, děti to přece jen vnímají trochu jinak, takže jsem do chvíle, než zemřel tatínek a odstěhovaly jsme se, také měla pěkné a pestré dětství. Ale o té době včetně vzpomínek na kamarády jsem už několikrát v příbězích psala. :-)

Taky mám kamarádku z dětství, se kterou jsem od 2. třídy seděla v 1. lavici, protože hůř viděla. Odsvědčily jsme si svatby, vídáme se méně, ale dost si telefonujeme, prostě vím, že tu je. A myslím, že to je to podstatné.

Také ráda vzpomínám na své dětství, které bylo nádherné. To jsem ještě měla kolem sebe své blízké.

Také ráda vzpomínám na své dětství, které bylo nádherné.