Slušní lidé žijí bez přetvářky

Hm. Zbytečně kategorické a černobílé vidění. Mezi přetvářkou a taktem, či diplomacií a přetvářkou je velký rozdíl.

Podle mne se každý tak trochu občas přetvařuje.Jenže se nedokáže přetvařovat celý život Ani já jsem nebyla vítaná na íčku paní Jitko,když jsem sem vstoupila a možná dodnes jsem někomu kostičkou v krku.Bohužel,já jiná nebudu a lidi kolem mne taky ne.Takže je to o vzájemné slušnosti, toleranci a úctě k druhému ať je to kdekoliv a ke komukoliv.

Pretvárka patrí k životu, človek s ohľadom na city a dôstojnosť iných nemôže vždy povedať priamu mienku o ňom. Myslím, že to by sa každého dotklo. Nakoniec veď každý jeden máme o sebe dobrú mienku. Kto mi nesadne, snažím sa mu vyhnúť alebo obmedziť konverzáciu na pozdrav. Závisť to je už iná kategória. Neverím, že je taký človek, ktorý nikdy nikomu nezávidel len to nesmie byť patologické. Závisť posúva človeka ďalej, keď to dokážeš ty prečo by som to nedosiahla aj ja.

Ve svém životě jsem se určitě také někdy přetvařovala, přesto si myslím, vlastně jsem o tom přesvědčená, že jsem slušný člověk.....Záleží na okolnostech ..

Já se držím zásady.Co nechceš,aby jiní dělali Tobě.Nedělej Ty jiným.

Nepřejícná závist není totéž, co přetvářka. Někdo klidně řekne: "Kéž by ti ten kožich moli sežrali." A ani se nepřetvařuje. Nesvědčí to ale o slušnosti.

Jako protiklad přetvářce bych dala spíš upřímnost než slušnost.Kolik,tzv."slušných" lidí se umí dokonale přetvařovat.

Slušnost - je rozsáhlý pojem, který však vychází z jednoho pramene: podstatou všech pravidel slušnosti je OHLED a ÚCTA, kterou vzdáváme bližním odstavujíce vlastní osobu do pozadí. Původním významem slova slušnost je příslušnost.Slušný byl takový člověk, který příslušel k určité sociální skupině. Velmi dobře o pojmech jako je slušnost, morálka a přetvářka píše Ladislav Špaček. Doporučuji k přečtení.

Když jsem se na začátku 8. třídy přestěhovala do jiného města, nebylo mi v nové třídě lehko. Uvítala jsem, když se ke mně záhy jedna dívka přihlásila jako kamarádka. Věřila jsem jí. Brzy se mi dostal do rukou papírek, na kterém psala jiné dívce, jaká jsem hrozná, jak vypadám a jaké nosím nemožné hadry. Hodně jsem plakala, měla jsem i tak nízké sebevědomí. Ještě nedávno jsem měla kolegyni, s níž jsme si řekly řadu osobních věcí. Pak, když jsem ji někde hájila (ostatní ji moc nemuseli), mi jeden starší kolega řekl (pravda, nemusel, ale řekl): A Vy si myslíte, že Vám přeje? To byste se divila, co o Vás říká, a jako ženě by se Vám to rozhodně nelíbilo.... No, je to tak. Jako lidé si mnozí nevyhovujeme, nezamlouváme se jeden druhému, což je přirozené, mnohdy se přímo nesnášíme. Je lépe se nechat být a jít si z cesty. Někdo je výbušný, vzplane a nadává, ale je rovný. I to je dobré. Ale ten med a jed je horší.