Mé perličky a střípky
z dovolené v Albánii

Mé perličky a střípky
z dovolené v Albánii

16. 10. 2015

Vracím se ještě jednou ke své dovolené v Albánii, a protože tu nechci psát o historii země a informovat formou turistické příručky o jednotlivých městech a přírodních krásách, neboť toto vše nabízí v dostatečné míře wikipedie nebo amatérské filmy na internetu, zkusím vás jen trochu zaujmout, případně pobavit několika zajímavostmi či zážitky. Tak tedy vzhůru do Albánie!

Tirana a bunkry

Mám v archivu mladšího kolegu, který je tělem i duší bunkrolog. Za opevněním už byl schopen vyjet nejen k Atlantiku, ale i na Srí Lanku. Protože je známo, že je Albánie doslova "prošpikována" bunkry (údajně jich bylo až k 1 milionu) z dob komunistického režimu, stavěnými na obranu země proti vpádu sovětských vojsk podobně jako do Československa, požádal mě, abych mu něco nafotografovala.

Bunkry, malé kupolovité pozorovatelny se střílnami, jsou všude, ve stráních, na okraji lesa, u jezera, dokonce uprostřed parku v Tiraně nebo na dvorku obytného domu blízko našeho hotelu. Samozřejmě už nejsou funkční a většinou chátrají. Bunkry se staly hitem i mezi mými novými známými, kteří mě na ně upozorňovali. Když jsem si posteskla před delegátem Altinem, že za jízdy autobusem nejsem schopna nic pořádně zachytit, nechal najednou bez komentáře zastavit autobus, abych mohla vyskočit a pořídit si snímek bunkru, a pak jsme zase jeli dál.

Měla jsem ale i smůlu. Když jsme přijeli do Tirany, zastavili nám u malého nákupního centra, abychom si mohli odskočit, neboť měla následovat téměř dvouhodinová procházka centrem města. Ve své roztržitosti a ve spěchu jsem to nějak nedomyslela, nechala si na sedadle látkovou tašku a vzala si na WC pouze kabelku. Mezitím však autobus odjel z ulice někam na parkoviště, a tak jsem neměla ani fotoaparát, ani láhev s pitím, ani čepici na hlavu. Takže z Náměstí Matky Terezy, na němž se nacházejí hlavní vládní, ministerské a kulturní budovy, i z pravoslavného chrámu, připomínajícího právě slavnou Matku Terezu, nemám vůbec nic. A to ani nemluvím o tom, jakou jsem měla žízeň a pražilo mi na hlavu. Můžu jen doufat, že mi někdo pošle podle slibu některé své snímky.

Berat a Onufri

Město Berat pochází ještě z doby před naším letopočtem a je to památka UNESCO. Kromě symbiózy křesťanských a muslimských čtvrtí má ještě jednu raritu, která se skrývá v pevnosti nad městem. Je to muzeum, v němž jsou k vidění ikony středověkého malíře Onufriho. Ten jako první začal malovat Ježíška po pravé straně Panny Marie. Navíc vytvořil do té doby nezvyklý odstín červené barvy, kterou později nedokázal napodobit žádný ze světových malířů. Mezinárodně byla před několika lety označena jako "Onufriho červená" a spekuluje se, že do ní přimíchal něco z granátových jablek.

V muzeu jsou rovněž uloženy dva ze sedmi nejstarších (6. a 9. století) dochovaných křesťanských kodexů na světě. Byly nalezeny ve zdejším kostele. V  muzeu jsme se setkali výjimečně s turistickou výpravou z ciziny. Byli to uměnímilovní Francouzi. V muzeu se však bohužel nesmělo fotografovat, a to ani bez blesku.

Durrës, vykopávky a "palírna"

Do centra města Durrës (Drač) se od nás dalo dojít i pěšky, pokud někteří zvolili autobus, bylo jednotné jízdné 30 leků ( 1 euro je asi 139 leků). V Drači jsem sice byla pěšky sama, ale jeli jsme tam i autobusem na exkurzi poslední den před odletem. Uprostřed města se pracuje na odkrytí antického amfiteátru. Na jeho existenci pod vrstvou zeminy se přišlo náhodou, když tam někdo při stavbě obytného domu začal kopat. Nyní je odkryta už asi polovina, aby se mohly odkrývací práce dokončit, je nutno zbořit dva velké domy stojící uprostřed areálu. Děje se tak pod ochrannými sítěmi, stejně jako při stavbě nebo rekonstrukci domu. U naleziště jsme potkali druhou a poslední cizineckou výpravu, a to Japonce.

Na okraji města je závod na výrobu albánského koňaku Skënderbeu (pojmenován po národním hrdinovi). Původně šlo o podnik dvou rodin - italské a albánské, založený v roce 1929. Albánský koňak byl vývozním artiklem i do Československa (vedle přírodního asfaltu a ovoce a zeleniny). Nyní se vyváží nejvíc do Itálie, Belgie a do pobaltských států. V závodě nejsou zvyklí na žádné návštěvy turistických skupin. Přesto nám umožnili krátkou prohlídku a přichystali malou ochutnávku s možností následného nákupu koňaku nebo vína. Myslím, že neodolal takřka nikdo.

Národní park Llogara, Skadarské jezero a moje absence

Do národního parku s turisticky poněkud obtížným výstupem na nejvyšší horu Athanas, měřící 1450 metrů, se přihlásilo jen málo fyzicky zdatných jedinců. Já jsem mezi nimi nebyla. Bylo čeho litovat, jelikož je tam možno nalézt různé zkameněliny a hlavně trilobity. Mě však odradila dlouhá pěší túra a stoupání za poledního slunce.

O to víc jsem se těšila na město Skadar a Skadarské jezero. Cestu mi však znemožnily náhlé zažívací potíže. Nemohla jsem riskovat, proto jsem se odhlásila a místo mě jela s radostí jiná paní. Uvažuji, že se snad kvůli tomu vydám do Albánie příští rok znovu.

Nakonec jedna perlička

Když jsme jeli na výlet, vyjížděli jsme od našeho hotelu a stavěli se pro turisty z druhého hotelu, kterých bylo minimálně. Protože jsem jela sama, bylo vedle mě ještě volno, a tak si ke mně přisedla paní, jejíž manžel našel místo jinde. V průběhu dne, když jsme znovu nasedli do autobusu, mi moje sousedka náhle řekla, že jí velice připomínám spolužačku ze střední školy. Pak uvedla mé jméno.

Byla to má spolužačka Dana, původně z Bechyně, z někdejší skupinky  tří dívek - uměleckých gymnastek, které k nám dojížděly do Týna. Neviděly jsme se mnoho let, protože Dana na srazy nechodí. Dnes sice už zdaleka nepřipomíná gymnastku, ale zůstal jí příjemný úsměv a milá povaha. Ze setkání jsem měla opravdu radost, taková náhoda se skutečně jen tak nestane.

Závěr

Mám-li závěrem hodnotit, proč zrovna do Albánie, myslím, že nějaké důvody se přece jen najdou (podotýkám, že podle The New York Times prý byla Albánie na 4. pozici z 52 míst, která bychom měli navštívit, a to především kvůli antické historii a panenské přírodě):

- Cena mimosezónního zájezdu (v mém případě i včetně příplatku za jednolůžkový pokoj) byla pod 15 tisíc Kč
- Let trval jen 1 hodinu 40 minut
- Hotel byl vzdálen asi 40 minut jízdy z letiště Tirana
- Hotel byl čtyřhvězdičkový, skutečně na odpovídající úrovni, a to ubytování i stravování, měl vlastní pláž, lehátka a slunečníky zdarma
- Pláž byla písečná, s velmi pozvolným přístupem do vody a klidným mořem
- Mohli jsme si přikoupit celodenní nebo půldenní výlety do velmi atraktivních destinací
- Pro nás, české turisty, tam nebylo draho
- Nebyl tam dosud agresivní cestovní ruch, hlavně západních turistů
- Lidé k nám přistupovali vlídně, někteří i se zájmem o naši zemi

Mé sympatie má Albánie i díky tomu, že se její představitelé v srpnu 1968 postavili proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem do naší země.

Přeji Albánii do budoucna hodně úspěchů se začleněním do Evropy, zároveň však i zachování vlastní identity. A to už je opravdu všechno.

cestování dovolená naše tipy zájezd
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Práglová
Zuzko,v těchto končinách jsem nikdy nebyla.Jsem ráda,žej si je krásně přiblížila.Díky moc.
Dana Kolářová
Děkuji za perličky a střípky z dovolené v Albánii.
Lidmila Nejedlá
Albánii jsi poznala, Zuzko, a já Ti vše věřím. Přesto se nezbavím dojmu, že se tam musí mít člověk na pozoru. Před několika lety se tam ztratily dospělé děti vedoucí naší jídelny a nikdo je dosud nenašel. To se ale může stát asi kdekoliv na světě.
Eva Mužíková
Také jsem si článek se zájmem přečetla, i mne by zajímalo, jakým jazykem jsi se dorozumívala... Tady u nás máme také ty bunkry, v jednom z nich v širém poli bydlí již léta bezdomovec. Dokonce měl vedle něj vyvěšenou vlajku.. kolem plůtek z větví, na něm rozvěšené nádobí. Když vyrostlo kolem obilí, vyšlapal si v něm k nedalekému jezeru pěšinu, po které se vracel i do civilizace....
Dagmar Bartušková
Zuzko, skvělá reportáž a krásná fota. Děkuji za kamínek a mušličku, moc mne to potěšilo.
VANDA Blaškovič
Velmi zajímavé články i destinace. Ale nejsem si úplně jistá zdali pro dovolenou. Doufám, že svým názorem nevzbudím nevoli. Je to jen můj názor. Ještě mne překvapilo, že Albánci jsou po Syřanech druhou nejpočetnější skupinou letošních žadatelů o azyl v Německu. Od listopadu Albánci již azyl v Německu nedostanou. Přeji Albáncům, aby nemuseli utíkat z rodné země a aby našli to, co doma nemají.
Hana Rypáčková
Opravdu bych se tam ráda podívala- hlavně do přírody .Ale ne sama.Takového průvodce bych brala.
Alena Tollarová
Díky Zuzko za Tvoje zajímavé střípky a postřehy, které jsou opravdu užitečné. Měla jsi štěstí na takového průvodce, to se tak často nepřihodí. A setkání po letech? Svět je opravdu malý!
Hana Šorejsová
Zuzko, přečetla jsem si všechny najednou, a moc hezky napsané, dalo by se to použít i jako průvodce Albanií. Díky moc !
Elena Valeriánová
Zuzko, měla jsi štěstí na dobrou cestovku i průvodce. Pokud se někdo rozhodne jet do Albánie, tak Vás varuji před CK Kovotour. S touto cestovkou mám špatné zkušenosti. Píšu o tom ve svém článku Albánie, tak trochu jiná Evropa.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 50. týden

Blíží se vánoční svátky a s nimi návštěvy v rodinách, u známých, a také jiné společenské události. A tak si tentokrát vyzkoušíme, jaké máte znalosti z etikety.

AKTUÁLNÍ ANKETA