Den začíná a končí tmou

Snad každá žena si v pátek připadala jako vyhozená z pračky.Důležité bylo, jak naložit s volnými dny.Mám radost, že děti také vyrážejí za rekreací a zábavou a můžeme si o svých aktivitách vyprávět. Žít vyváženě je opravdu umění.

Různou "uspěchanost" jsme v životě prožili všichni - v senior věku už zvolnit máme/můžeme. Ale ne do stavu: sedět na lavičce-bavit se jen o nemocech-poslouchat drby-nadávat na vše kolem apod. - to není život !! Já proto raději trpím "závažnou chorobou"- postihující zejm. seniory = nedostatkem času! Není to vina spěchu! - jen aktivity, které ještě zvládám - mi jdou o něco pomaleji .

Přesně vím o čem ženy mluvily.Sama jsem to měla podobně téměř 40 let.Ráno do práce,večer z práce,děti,uvařit,uklidit,vyprát a je zase pondělí ráno.Proto si teď užívám důchodu jak to jde.Zrovna dnes za chvíli vyrážím s turisty na výšlap a po vycházce bude návštěva bazénu plus posezení u něčeho dobrého. Krásný den všem.

Je pravda, že to mladí nemají jednoduché, ale my to též prožili a zvládly se koníčky a j., je to prostě v každém člověku a jeho přístupu k životu. Jen si teď života víc považuju a pokorně si přeju i všem mým milým, ať nám zdraví slouží, ostatní se zvládne !

Dobře, Hanko, že jsi nám připomněla potřebu bavit se, a spokojeně žít. Však nám v tom íčko pomáhá. Je to výborné společenství, díky kterému si mohu přečíst i Tvůj optimistický článek. Díky.

Světlo si nosím v sobě, v každičké roční době. Však v tomto čase tmu docela vítám, brzy se stmívá a později svítá. Denního světla si člověk víc váží a díky krátkým dnům více se snaží. Za dlouhých večerů můžeme snít, jak ještě lépe a krásněji žít. Nemohu jinak než souhlasit, že s veselou myslí je snadnější žít.

Nemám pocit, že den začíná a končí tmou, protože vnější a vnitřní tma nejsou identické. Nerada bych v poslední fázi života dospěla k pocitu, že neumím žít. A o to víc se mi líbí lidé, kteří se z života radují a otevřeně to dají najevo.