Sucho odhalilo v Labi
na Děčínsku kameny bídy

Sucho odhalilo v Labi
na Děčínsku kameny bídy

9. 8. 2015

Sucho postupně odhaluje dno Labe v místech, která byla ještě před sto lety zdrojem obživy stovky lidí. Proto se kamenům přezdívalo Znamení bídy. Jeden z nich se objevil u Těchlovic na Děčínsku. A objevů na dně může být ještě víc, meteorologové nejen pro Ústecký kraj předpovídají pokračování tropického počasí bez srážek. 

Srážkově podprůměrný a teplotně nadprůměrný, tak zhodnotil David Král z ústecké pobočky Českého hydrometeorologického ústavu letošní červenec. „Dlouhodobá předpověď říká, že tento trend bude pokračovat, vody tak bude dál ubývat,“ popsal. 

Zatímco při povodních v červnu 2013 dosahovala hladina největší české řeky v Ústí nad Labem výšky 10,72 metru a v roce 2002 jí několik centimetrů dělilo od dvanácti metrů, dnes má výšku pouhých 121 centimetrů. 

Sucho však není ojedinělé. „V roce 1904 v řece nebylo skoro vůbec nic. Existuje fotka, na níž kapela, která šla z Dolního Žlebu do Děčína, hraje uprostřed Labe. V Drážďanech toho roku přeskakovali řeku po kamenech,“ připomíná děčínský archivář Petr Joza. 

Srovnávat ale tehdejší a současnou situaci podle historiků ani hydrologů nelze. Tehdy neexistovaly přehrady, které vodu pouští, nebyl uprostřed vybagrovaný pás, kterým plují lodě daleko větší než kdysi. Tehdy také sucho opravdu znamenalo bídu. „Lidé byli závislí na zemědělství, pokud bylo sucho, nebyla úroda, nebylo co jíst. Velká spousta lidí byla i přímo závislá na labské plavbě jako lodníci, kapitáni, tesaři, kteří lodě vyráběli. Navíc při suchu nefungoval obchod, protože jablka z Litoměřicka nebo Děčínska nebylo možné odvézt,“ popisuje archivář. 

Nedostatek vody tak přímo způsoboval bídu místních obyvatel, mizela obživa, utlumilo se rybářství. Z řeky v té době vystupovaly z podloží různě velké kameny, na které obyvatelé většinou vyrývali letopočty. 

Nejznámější hladový kámen je v Děčíně u levého břehu pod Tyršovým mostem. Jedna z nejstarších hydrologických památek ve střední Evropě (nejstarší záznam byl z roku 1159) však postupně dostála řady změn. Je na něm mimo jiné nápis v němčině, který přeložen znamená: „Spatříš-li mne, zaplač“.

Další takový kámen se objevil v Těchlovicích. Své "hungersteiny" mají i v sousedním Německu. Jeden je v nedaleké Pirně v Sasku či v Schönebecku u Magdeburgu. Při velmi nízké hladině se v korytě Labe v Magdeburgu odhaluje i rozsáhlé pískovcové skalisko zvané Domfelsen. 

Němci stejně jako Češi úpí vedrem. Přestože vyhlížejí déšť a ochlazení, lidé zejména v údolích řek mají obavy, aby se situace neobrátila do druhého extrému a nenastaly povodně. Snad to dobře dopadne.

vedra
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Myslím, že všeho moc škodí - jak tepla, tak zimy vody nebo sucha. Nějak si to všechno v poslední létech užíváme víc než bychom chtěli. Nebo se o tom jenom víc píše a mluví a podobné věci se děly i dříve? Paměť je nedostatečná, něco si pamatuji, ale souvislosti mi už unikají.
Elena Valeriánová
Také se bojím, aby po suchu nepřišlo vody až moc. Pořád mě straší povodně 1997.
Jana Šenbergerová
Každý extrém může být děsivý. Dnes jsme se jeli projet k lesu a nestačili se divit. Potok skoro bez vody. V místě, kde jsem ještě nedávno měla vody nad kotníky, je sucho. Za 46 let, co tu bydlím, jsem nic takového nezažila. Pravdou ale také je, že se nám vyhnuly velké povodně, i když v lese voda vyhloubila místy i dvoumetrová koryta a pár níže položených sklepů a zahrad mělo nízkou hladinu vody, která nestíhala odtéct za hranice do Polska. Tam na tom byli mnohem hůř. Dovedete si představit, že existují země, kde léta neprší?
Alena Tollarová
Vzpomenete si na srpen 2002? Byli jsme tenkrát na dovolené na koncertě Gabriely Demeterové ve venkovském kostelíku a lilo a lilo. Když jsme se vrátili, potok kolem penzionu byl už z břehů. Druhý den nás zastihla zpráva, že voda je už i v Lukavci, kde jsem měla domek. Zabalili jsme saky paky a frčeli domů. Nám voda naštěstí nevzala nic, zastavila se nedaleko našeho.
Lidmila Nejedlá
Přírodní katastrofy mě děsí. Měli jsme se naučit u Indiánů, jak se volá déšť.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.