Najít spřízněnou duši pro společnou cestu životem není nic jednoduchého a v minulosti mívaly partnerské svazky převážně ekonomický význam. Odvážnější jedinci proto začali zkoušet štěstí pomocí inzerátů a seznamovacích kanceláří. A činí tak už hezkou řádku let. Vůbec první seznamovací inzerát na světě byl otištěn v anglické publikaci Sbírka pro zdokonalení zemědělství a obchodu před 320 lety, v roce 1695.
„Gentleman třicetiletý, prohlašující, že má velký majetek, by se rád oženil s mladou dámou, která má kapitál alespoň 3000 liber a chtěla by o tom učinit přiměřenou smlouvu,“ stálo v tomto inzerátu, ryze prakticky formulovaném.
Jak to nakonec dopadlo, netušíme, ale časem přibývaly i další požadavky na vhodné protějšky. Například v prvním českém inzerátu, otištěném 8. března 1794 v Poštovských novinách, musela mít hledaná dívka dobré vychování a její tvář nesměla být poznamenána neštovicemi, a dále se "měla spokojit jen s jednou služkou, být dobrou hospodyní, přiměřeně důstojnou svého stavu a netoužit příliš po módě a společnosti". No, dámy, neberte to…
Seznamovací inzeráty v tisku záhy zdomácněly, nejvíce hledali pánové mezi 25-35 lety a dámy ve věku 35 až 45 let, na jednoho muže připadalo 1,67 inzerentek. Muži zpravidla požadovali dívku hodnou, skromnou, citově založenou se smyslem pro rodinný život, ženy zase charakter, solidnost, zájem o kulturu, cestování, lásku k dětem a vztah k rodině.
Jaký máte majetek?
Majetkové poměry hrály v inzerátech velkou roli v době průmyslové revoluce, kdy začínající podnikatelé hledali partnerky s možností vložení kapitálu do jejich firmy. S rozvojem emancipace zase rostl důraz na zájmy a koníčky. Přesto se zprostředkované seznamování až do první světové války odehrávalo podle velikosti majetku a vlastní vůle seznamovaných lidí nehrála tolik roli. A díky přísné výchově a morálce téměř neexistovaly rozvody.
Seznamování tehdy zprostředkovávali dohazovači a dohazovačky, sňatky se domlouvaly již od dětských let a okruh potencionálních partnerů byl omezen, rozšířil se až s rostoucí migrací.
Na tuto tradici navázaly seznamovací kanceláře. S rozvojem techniky a digitalizací databází mohly poskytovat tipy klientům podle vzájemné shody v požadavcích vyhodnocených počítačem. Tento fenomén humorně zachycuje český film Hodíme se k sobě, miláčku?
Koncem 20. století už například v českých médiích vycházelo kolem 30.000 inzerátů ročně. A pak do tohoto oboru vtrhnul internet.
Ve virtuálním světě se lidé zpočátku seznamovali pomocí komunikace na různých chatech. Záhy začaly vznikat internetové seznamky, které došly značné obliby a nezmizely ani s rozvojem sociálních sítí.
V současnosti neustále vznikají nové weby, nové strategie a přístupy k hledání partnera. Jejich úskalím bývá rozdíl mezi virtuálním a reálným světem, kdy návštěvníci občas předstírají něco, co ve skutečnosti nejsou. Přesto seznamování tímto způsobem vykazuje značnou úspěšnost a je stále populárnější.
Navíc jsou tyto aktivity, dříve pokládány za něco nepřirozeného, pro generaci dnešních „hledačů“ již naprosto normální. Až třetina vztahů vzniká podle výzkumů přes internet a britští sociologové předpovídají, že za deset až patnáct let se plná polovina všech párů v Evropě seznámí on-line. Prostě přes internet.
V České republice nyní navštěvuje seznamovací weby 61 procent mužů a 39 procent žen, a převládají uživatelé ve věku 18-25 let.
Zvláštní kapitolu představují akce pro nezadané, dovolené pro jednotlivce. Zájemce o seznámení se v tomto případě "fyzicky" dostane mezi ostatní hledající a pomůže tak náhodě.
