Foto

Zloději se vracejí

14. 7. 2015

Ve škole se nikdy nezamykalo. Studenti byli vychovaní a věděli, že bez zaklepání a pokynu nesmějí vstoupit. Odemčena byla ředitelna, kanceláře zástupců, sekretariát i některé kabinety. Přístupná byla škola i hotel bez jakékoliv překážky, jen služba studentů v recepci bděla. Nic se nikdy neztratilo.

Je to asi 14 let, vešli do budovy dva muži. Jeden vzezřením Arab se stálým úsměvem v obličeji, druhý evropský typ s podivným přízvukem v řeči. Byl konec června a oni se přišli zeptat na podmínky ke studiu pro svého syna. Recepční mne zavolali, abych jim informace podala. Neváhala jsem, byla to běžná praxe, rodiče budoucích studentů přicházeli v tuto dobu před prázdninami často. V té době studovali na škole už i cizinci. 

Když jsem se vrátila do kanceláře, na stole ležela moje peněženka bez 600 Kč. Po dvou tisících se sháněl i ředitel, který je měl v kapse kabátu na věšáku. Sekretářka informovala, že bez zaklepání se otevřely dveře a se slovem pardon, se zase zavřely. Fikaní zloději. Od té doby se namontovaly na všechny dveře zvenku koule. Než jsme si zvykli nosit stále svazek klíčů, byla to hrůza. Vchod do šatny byl na bzučák. Pořídilo se zabezpečovací zařízení, namontovaly se kamery. Všechny vchody do budovy jsou zavřené, reagují jen na kartu. A další bezpečnostní zařízení. Nastala těžká nesvoboda pohybu.

Letošní konec června byl chaotický. Hotel byl plný hostů, plný byl i domov mládeže nad školou. Bylo poledne, do jídelny se hrnuli lidé z ulice, kteří se zde stravují. Přicházeli opět rodiče lační po informacích. Dospělí studenti Vyšší odborné školy docházeli na zkoušky. Tedy pohyb lidí na všechny strany. Stála jsem za recepčním pultem a pozorovala to hemžení. Všimla jsem si dvou mužů, kteří se rozhlédli a namířili si to na schodiště do školy. Okamžitě jsem je zastavila. Poznala jsem je. Byli to tehdejší zloději.

Spustila jsem zhurta: "Kam jdete, co tu chcete, vypadněte!" Jeden mne určitě také poznal, viděla jsem mu to překvapení v ksichtě. Litovala jsem, že nejsem stokilový chlap. Prala bych se. Chvíli jsem přemýšlela a sledovala jejich odchod do blízké hospody. Oznámila jsem to městským policajtům. Ti mě odkázali na policii státní. Byla to komedie, protože si vyčítali, kdo měl  zakročit, a zloději byli už v čudu.

Pořídili jsme fotky z kamer, předali je té správné policii a vyvěsili jsme si je v recepci, abychom nepřehlédli jejich pěkné oblečení, drzé ksichty a suverénní jednání.

Můj příběh škola zloději
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Květoslava HOUDKOVÁ
Milá Lidmilo, do Poděbrad jedu z Prahy 1 hod., už zdarma. Chystám se tam někdy v srpnu - mohly bychom se na chvíli sejít? Sděl mi, prosím, svůj mail abychom se event. dohodly přímo. Můj mail je: kurzHoudk@seznam.cz - d í k !
Alena Tollarová
To je neskutečné, co se děje, co si někdo dokáže dovolit. A ještě přijdou znovu a myslí si, že je nikdo nepozná. Nebo zapomněli,že už tam jednou byli. Ale co hlavně nevěděli, že narazí na Lidmilu a její bystré oko a odvážné srdce. Jakpak to asi všechno nakonec dopadlo? Myslím řešení přes policii.
Lidmila Nejedlá
Děvčata, nešlo o hrdinství, všude byly spousty lidí. Ale vám děkuji za komentáře.
Eva Balúchová
Hlavně,že ta městská policie o má tak daleko,viď?Ale máš odvahu,s tebou se nemusíme ničeho bát.
Květoslava HOUDKOVÁ
Ještě když jsem chodila do práce, tak kolegyni vykradli chatu. (Na půdě chaty byla uvolněná prkna podlahy, majitelka to věděla, místu se vyhnula.) A policie? - místo, aby hledala pachatele, vynadala majitelce za ta prkna. Že kdyby zloděj utrpěl úraz, musela by hradit bolestné atd.! Je fakt - tehdy ještě neexistovalo dnes propagované heslo policie: POMÁHAT a CHRÁNIT - komu a koho ??
Elena Valeriánová
Odvaha Vám, Lidmilko, nechybí a těm lumpům drzost. Jen škoda, že je nikdo nepotrestal.
Jarmila Komberec Jakubcová
Paní Ludmilko jste křehká ale statečná žena, máte můj velký obdiv.Ale opatrujte se, kdo by nám zařizoval další párty v Poděbradech. Já pořád vzpomínám na ty letošní a těším se na ty příští.
Zuzana Pivcová
Vážím si Tě, žes neváhala proti lumpům vyjet, protože většina lidí (a já v některých situacích bohužel také) z obavy o vlastní bezpečnost raději nezasáhne.
Zdenka Jírová
Udělali jste správnou věc, jen aby se zloději neodvolali, že byly porušeny jejich práva osobnosti. I to už tu bylo.
Eva Mužíková
Statečná to žena.....řekla by paní kněžna:)))) Lidmilo, Ty jsi odvážná, opravdu. Já bych se bála na ně už jen promluvit... chválím...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.